Většina lidí se domnívá, že teorie evoluce byla poprvé navržena Charlesem Darwinem, a spočívá na vědeckém důkazu, pozorováních a pokusech. Jenže pravdou jest, že Darwin nebyl jejím strůjcem a teorie ani nespočívá na vědeckém důkazu. Teorie sestává z přizpůsobení přírody ke starobylému dogmatu materialistické filosofie. Ačkoli není podložena vědeckými objevy, tato teorie je slepě podporována ve jménu materialistické filosofie.
Tento fanatismus vyústil ve všechny druhy pohrom. Spolu s šířením darwinismu a materialistické filosofie, kterou podporuje, se změnila odpověď na otázku "Co je to člověk?". Lidé, kteří odpovídali: "Bůh stvořil lidské bytosti a ty musí žít podle krásné morálky, kterou On učí", si nyní počali myslet, že "Člověk vznikl náhodou a je zvířetem, které se vyvinulo prostředkem boje o přežití." Za tento hrozný klam se platí obrovská cena. Násilné ideologie jako rasismus, fašismus a komunismus a mnoho jiných barbarských názorů na svět založených na konfliktu čerpají sílu z tohoto klamu.
Tento článek prozkoumá katastrofu, jíž darwinismus navštívil svět a odhalí jeho spojení s terorismem, jedním z nejdůležitějších globálních problémů naší doby.
Darwin vydal jeden základní předpoklad, když rozvinul svou teorii: "Vývoj živých věcí závisí na boji o přežití. Silnější v zápase zvítězí. Slabí jsou odsouzeni k porážce a zapomenutí."
Podle Darwina existuje v přírodě nemilosrdný boj o přežití a věčný konflikt. Silní vždy porazí slabé a to umožňuje, aby se odehrál pokrok. Podtitul, jenž dal své knize O původu druhů, "Původ druhů prostředky přírodního výběru neboli zachování zvýhodněných ras v zápase o život", shrnuje toto hledisko.
Navíc Darwin navrhoval, že "boj o přežití" se vztahuje i na skupiny lidských ras. Podle tohoto fantastického tvrzení byly "zvýhodněné rasy" vítězi v tomto zápase. Zvýhodněnou rasou, z Darwinova pohledu, byli bílí Evropané. Africké nebo asijské rasy v boji o přežití zaostaly. Darwin zašel ještě dále a navrhoval, že tyto rasy v "boji o přežití" brzy úplně prohrají a takto vymizí:
V budoucím období, nijak vzdáleném měřeno po staletích, civilizované lidské rasy skoro určitě vyhubí a nahradí divoké rasy po celém světě. Současně budou i antropomorfní opi … nepochybně vyhubeni. Propast mezi člověkem a jeho nejbližšími spojenci pak bude širší, neboť bude ležet mezi člověkem civilizovanějšího stavu, jak doufáme, dokonce než současný bělošský, a některými opi tak nízkými jako je pavián namísto jako nyní mezi negry nebo Australany a gorilami.1
Indický antropolog Lalita Vidyarthi vysvětluje jak Darwinova teorie evoluce vynucuje rasismus ve společenské vědě:
Jeho (Darwinova) teorie o přežití nejschopnějších byla vřele přijata sociálními vědci tehdejší doby a oni se domnívali, že lidstvo dosáhlo různých úrovní evoluce kulminujících civilizací bílého muže. S druhou polovinou devatenáctého století byl rasismus přijat jako fakt velkou většinou západních vědců.2
Thomas Robert Malthus |
Darwinovým zdrojem inspirace v tomto předmětu byl britský ekonom Thomas Malthus se svou knihou Esej o principu populace. Ponecháni vlastním zařízením, Malthus vypočítal, že lidská populace rychle stoupá. Podle jeho názoru byly hlavními vlivy, jež udržují populaci pod kontrolou, pohromy jako válka, hladomor a nemoci. Zkrátka podle tohoto brutálního tvrzení museli určití lidé zemřít, aby jiní mohli žít. Existence počala znamenat "permanentní válku."
V 19.století byly Malthusovy myšlenky široce akceptovány. Evropská nejvyšší třída intelektuálů tyto kruté idee zvláště podporovala. V článku "Vědecké pozadí nacistického programu "očištění ras", je popsána důležitost oddanosti Evropy 19.století Malthusovým názorům na populaci takto:
V první polovině devatenáctého století napříč Evropou se příslušníci vládnoucích tříd shromáždili, aby prodebatovali nově objevený "populační problém" a zosnovali způsoby zavádění Malthuziánského nařízení, aby zvedli křivku úmrtnosti chudých:
"Namísto, abychom chudým doporučovali čistotu, měli bychom povzbuzovat opačné návyky. V našich městech bychom měli zúžit ulice, nacpat do domů více lidí a ucházat se o návrat moru. Na venkově bychom měli budovat vesnice poblíž stojatých nádrží, a zejména podporovat usazování na močálovitých a nezdravých místech," a tak dále a tak dále.3
Následkem této kruté politiky budou slabí a ti, co prohrávají v zápase o přežití eliminováni a výsledkem bude vyváženost rychlého růstu populace. Tato takzvaná "politika útlaku chudých" byla v 19.století skutečně prováděna v Británii. Byl zaveden průmyslový řád, podle něhož osmileté a devítileté děti pracovaly šestnáct hodin denně v uhelných dolech a tisíce v těchto hrozných podmínkách zemřely. "Boj o přežití" vyžadovaný Malthusovou teorií způsobil, že miliony Britů vedli život plný utrpení.
Ovlivněn těmito myšlenkami, Darwin aplikoval tento koncept konfliktu na celou přírodu a navrhl, že silní a nejvhodnější se vynoří jako vítězové z této války o existenci. Navíc navrhl, že takzvaný boj o přežití je ospravedlnitelným a neměnným zákonem přírody. Na druhou stranu pozval lidi, aby opustili své náboženské přesvědčení popřením stvoření a tak podkopal všechny etické hodnoty, které by mohly představovat překážku nemilosrdnému "boji o přežití."
Lidstvo ve 20.století zaplatilo tvrdou cenu za rozšiřování těchto necitelných názorů, které vedly lidi ke skutkům bezcitnosti a krutosti.
Jak darwinismus krmil rasismus 19.století, vytvořil se základ pro ideologii, která se ve 20.století rozvinula a utopila svět v krvi: Nacismus.
V nacistické ideologii lze vypozorovat silný vliv darwinismu. Když člověk zkoumá teorii, která byla vytvarována Adolfem Hitlerem a Alfredem Rosenbergem, narazí na takové koncepty jako "přírodní výběr", "selektivní páření", a "boj o přežití mezi rasami", které se tucetkrát opakují v pracích Darwina. Když nazval svou knihu Mein Kampf (Můj boj), Hitler byl inspirován darwinistickým bojem o přežití a principem vítězství patřícího nejsilnějším. Zejména hovoří o zápase mezi rasami:
Historie bude kulminovat v novou tisíciletou říši nesrovnatelné slávy, založené na nové rasové hierarchii ustanovené samotnou přírodou.4
Na sjezdu strany v Norimberku 1933 Hitler prohlásil, že "vyšší rasa si podřizuje nižší rasu … právo, které vidíme v přírodě a které lze považovat za jediné myslitelné právo".
To, že nacisté byli ovlivněni darwinismem je skutečnost, kterou všichni historikové, kteří jsou odborníky na tuto záležitost, akceptují. Historik Hickman popisuje vliv darwinismu na Hitlera takto:
(Hitler) byl pevný věřící a kazatel evoluce. Jakkoli hluboké, značné byly složitosti jeho psychózy, je jisté, že [koncept zápasu byl důležitý protože]… jeho kniha, Mein Kampf, jasně předkládá množství evolučních idejí, konkrétně ty zdůrazňující zápas, přežití nejvhodnějších a vyhlazení slabých k vytvoření lepší společnosti.5
Hitler, který se vynořil s těmito názory, zatáhl svět do násilí dříve neviděného. Mnohé etnické a politické skupiny a zejména židé, byli vystaveni strašné krutosti a vraždění v nacistických koncentračních táborech. 2.světová válka, která začala nacistickou invazí stála 55 milionů životů. To, co leží za největší tragédií v lidské historii, to je darwinistický koncept "boje o přežití."
Zatímco fašisté zaujímají pravé křídlo sociálního darwinismu, levé křídlo je obsazeno komunisty. Komunisté byli vždy mezi nejzuřivějšími obránci Darwinovy teorie.
Tento vztah mezi darwinismem a komunismem sahá k zakladatelům obou těchto "ismů". Marx a Engels, zakladatelé komunismu, četli Darwinův Původ druhů ihned jak vyšel a byli omráčeni jeho 'dialekticky materialistickým' postojem. Korespondence mezi Marxem a Engelsem ukázala, že viděli Darwinovu teorii jako "obsahující podstatu přírodní historie pro komunismus". Ve své knize Dialektika přírody, kterou napsal pod vlivem Darwina, byl Engels pln chvály na Darwina, a snažil se k teorii sám přispět kapitolou "Part hraný prací při proměně opa v člověka".
Ruští komunisté, kteří šli ve stopách Marxe a Engelse, jako Plechanov, Lenin, Trockij a Stalin, všichni souhlasili s Darwinovou teorií evoluce. Plechanov, který je považován za zakladatele ruského komunismu, považoval marxismus za "aplikaci darwinismu na společenskou vědu".6
Trockij pravil, "Darwinův objev je nejvyšším triumfem dialektiky v celém poli organické hmoty." 7
'Darwinistická výchova' hrála hlavní úlohu v útvaru komunistických kádrů. Kupříkladu historikové zaznamenali fakt, že Stalin byl v mládí pobožný, ale stal se ateistou přímo následkem knih Darwina.8
Mao, který zavedl vládu komunismu v Číně a zabil miliony lidí, otevřeně prohlásil, že "Čínský socialismus spočívá na Darwinovi a teorii evoluce." 9
Historik z Harvardské univerzity, James Reeve Pusey, zachází do velkých podrobností vzhledem k vlivu darwinismu na Maa a čínský komunismus ve své vědecké knize Čína a Charles Darwin.10
Zkrátka, existuje nerozlučné spojení mezi teorií evoluce a komunismem. Teorie tvrdí, že živé věci jsou výsledkem náhody a poskytuje takzvaný vědecký základ pro ateismus. Komunismus, ateistická ideologie, je z tohoto důvodu pevně svázán s darwinismem. Navíc evoluční teorie navrhuje, že pokrok v přírodě je možný díky konfliktu (jinými slovy "boji o přežití") a podporuje koncept "dialektiky" který je pro komunismus fundamentální.
Pomyslíme-li na komunistický koncept "dialektického konfliktu", který zabil kolem 120 milionů lidí v průběhu 20.století, jako "stroj na zabíjení" pak můžeme lépe porozumět rozměrům katastrofy, kterou darwinismus pro planetu znamenal.
Bez ohledu na to, jakou ideologii mohou zastávat, ti, kdo páchají ve světě teror, jsou ve skutečnosti darwinisté. Darwinismus je jedinou filosofií, která si cení—a takto podporuje—konflikt. |
Jak jsme dosud viděli, darwinismus je kořenem různých násilných ideologií, které psaly katastrofu pro lidstvo 20.století. Zásadním konceptem za tímto chápáním a metodou je "bojování s kýmkoli, kdo není s námi."
Mohli bychom to vyložit následujícím způsobem: Na světě existují rozmanité víry, světonázory a filosofie. Je naprosto přirozené, že tyto rozmanité myšlenky mají vlastnosti, které si odporují. Avšak tyto odlišné postoje se na sebe navzájem mohou dívat dvěma způsoby:
1) Mohou respektovat existenci těch, kdo nejsou jako oni a snažit se s nimi navázat dialog, používajíc humánní metodu. Věru je tato metoda v souladu s morálkou Koránu.
2) Mohou si zvolit proti ostatním bojovat a snažit si zabezpečit výhody jejich poškozením, jinými slovy, chovat se jako divoké zvíře. Toto je metoda využívaná materialismem, to jest, nenáboženská.
Hrůza, kterou zveme terorismus, není ničím více, než vyhlášením druhého postoje.
Zvažujeme-li rozdíl mezi těmito dvěma přístupy, lze vidět, že myšlenka "člověka jako bojujícího zvířete" kterou darwinismus lidem neuvědoměle vnutil je zvláště vlivná. Jedinci a skupiny, kteří volí cestu konfliktu možná o darwinismu a principech této ideologie nikdy neslyšeli. Ale nakonec souhlasí s hlediskem, jehož filosofický základ spočívá na darwinismu. Co je vede k víře ve správnost tohoto názoru, to jsou takové v darwinismu zakotvené slogany jako "v tomto světě silní přežijí", "velká ryba polyká menší", "válka je ctnost", a "člověk jde kupředu vedením války". Odeberte darwinismus a zbydou jen prázdné slogany.
Vlastně, je-li darwinismus odebrán, nezůstane žádná filosofie 'konfliktu'. Tři božská náboženství, v něž věří většina lidí na světě, islám, křesťanství a judaismus, všechna odporují násilí. Všechna tři náboženství si přejí přivést na svět mír a harmonii a oponují zabíjení nevinných lidí a jejich ukrutnostem a mučení. Konflikt a násilí znásilňují morálku, kterou Bůh člověku seslal a jsou to abnormální a nechtěné koncepty. Avšak darwinismus spatřuje a vyobrazuje konflikt a násilí jako přirozené, ospravedlnitelné a správné koncepty, které existovat musí.
Z tohoto důvodu, pokud se někteří lidé dopouštějí terorismu užívajíce koncepty a symboly islámu, křesťanství nebo judaismu ve jménu těchto náboženství, tak si můžete být jisti, že tito lidé nejsou muslimové, křesťané ani židé. Jsou to sociální darwinisté. Skrývají se pod pláštěm náboženství, ale nejsou to praví věřící. Dokonce i když tvrdí, že slouží náboženství, jsou to ve skutečnosti nepřátelé náboženství a věřících. Je tomu tak proto, že nemilosrdně páchají zločin, který náboženství zapovídá a to takovým způsobem, aby v očích jiných lidí náboženství očernili.
Z této příčiny není kořenem terorismu, který stíhá naši planetu žádné z Bohem zjevených náboženství, nýbrž ateismus, a projevy ateismu v naší době: "darwinismus" a "materialismus."
Někteří lidé, co tvrdí, že jednají ve jménu náboženství mohou svoje náboženství mylně chápat anebo praktikovat. Z tohoto důvodu by bylo chybné vytvářet si představy o náboženství, braním těchto lidí za příklad. Nejlepším způsobem, jak porozumět náboženství, je studovat jeho božský zdroj.
Posvátným zdrojem islámu je Korán; a vzor morálky v Koránu/islámu je zcela odlišný od představ, které se utváří v myslích některých lidí na Západě. Korán je založen na konceptech morálky, lásky, soucitu, milosrdenství, pokory, oběti, tolerance a míru a muslim, který žije podle této morálky v jejím pravém smyslu bude nejzdvořilejší, nejohleduplnější, nejvíce tolerantní, důvěryhodný a nejochotnější. Bude kolem sebe šířit lásku, respekt, harmonii a radost ze života.
Slovo islám je odvozeno od slova znamenajícího v arabštině "pokoj". Islám je náboženství zjevené lidstvu se záměrem představení pokojného života skrze který se na Zemi projevuje nekonečný soucit a milosrdenství Boha. Bůh zve všecky lidi k islámské morálce skrze kterou mohou být milosrdenství, soucit, tolerance a pokoj zakoušeny po celém světě. V súře al-Baqara verš 208, Bůh oslovuje věřící takto:
Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír (islám) a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!
Jak verš objasňuje, pokoj může být zajištěn pouze "vstoupením v islám', to jest, žitím podle hodnot Koránu.
Bůh volá lidi k míru a bezpečnosti, zatímco nenáboženské ideologie povzbuzují konflikt a teror. |
Bůh odsoudil lidi oddané páchání zla; Zakázal nevíru, amorálnost, vzpurnost, krutost, agresivitu, vraždu a krveprolití. Popisuje ty, kdo neuposlechli jeho příkazu jako "následující stopy Satanovy" a přijímající postoj, který je Koránem otevřeně odhalen jako hříšný. Několik z mnoha veršů Koránu k této věci zní:
Avšak ti, kdož úmluvu s Bohem porušují po jejím uzavření, kdož přetrhávají svazky, jež Bůh nařídil, aby byly spojeny, a ti, kdož pohoršení na zemi šíří, ti nechť jsou prokleti a nechť příbytek mají odporný! (Súra ar-Ra'd: 25)
Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Súra al-Qasas: 77)
Jak vidíme Bůh zapověděl všecky druhy pohoršujících skutků v náboženství islámu včetně terorismu a násilí a odsoudil ty, kdo takové skutky páchají. Muslim nabízí světu krásu a zdokonaluje ho.
Islám je náboženství, které poskytuje vedení a zaručuje svobodu myšlenek, myšlení a života. Vydal příkazy bránící a zapovídající tlak, hádky, urážky a dokonce i negativní myšlení o lidech.
Stejným způsobem, jakým je odhodlán oponovat terorismu a všem projevům násilí, také zakázal dokonce i ten nejmenší ideologický nátlak:
Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasné rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí. (Súra al-Baqara: 256)
Připomínej, vždyť tys pouze ten, jenž připomíná, a nejsi nad nimi ten, jenž zaznamenává. (Súra al-Ghašijah: 22)
Nucení lidí věřit v náboženství nebo přijmout formu víry je zcela proti esenci a duchu islámu. Podle islámu je pravá víra možná jen se svobodnou vůlí a svobodou vědomí. Ovšemže muslimové mohou radit a pobízet druhé vzhledem k vlastnostem koranické morálky, ale nikdy se nebudou uchylovat k nucení, nebo jakémukoli druhu fyzického či psychologického tlaku. Ani nebudou používat světské privilegium, aby někoho k náboženství přilákali.
Představme si úplně opačný model společnosti. Třeba svět, v němž jsou lidé nuceni zákonem praktikovat náboženství. Takový model společnosti naprosto odporuje islámu, protože víra a uctívání mají nějakou hodnotu pouze jsou-li namířeny k Bohu svobodnou vůlí jedince. Pokud systém vnucuje lidem víru a uctívání, tak budou nábožní jen ze strachu ze systému. Z náboženského pohledu, to, co se opravdu počítá je, že náboženstvím by se mělo žít pro potěšení Boha v prostředí, kde je vědomí lidí naprosto svobodné.
Podle Koránu je jedním z největších hříchů zabít lidskou bytost, která se ničeho zlého nedopustila.
Aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi... (Súra al-Ma'ida: 32)
A kdož nevzývají spolu s Bohem žádná božstva jiná a nezabíjejí duši žádnou, jejíž zabití Bůh zakázal - leda podle práva, a nesmilní. A kdo toto činí, ten hříchu se dopouští. (Súra al-Furqan: 68)
Jak verše značí, osoba, jež zabije nevinné lidi bez důvodu, té hrozí strašný trest. Bůk zjevil, že zabití i jedné osoby je zlé tak jako zabití celého lidstva. Osoba dodržující Boží omezení nemůže ublížit ani jednomu člověku, nechme stranou masakr tisíce nevinných lidí. Ti, kteří se domnívají, že mohou uniknout spravedlnosti a tedy trestu v tomto světě nikdy neuspějí, protože budou muset vydat výčet svých skutků v přítomnosti Boha. Proto věřící, kteří vědí, že se budou zpovídat ze svých činů po smrti, jsou velice pozorní, aby dodržovali Boží omezení.
Islámská morálka je popsána v Koránu takto:
... a také být z těch, kdož uvěřili a k neochvějnosti a soucitu se vzájemně nabádají: to budou lidé po pravici stojící. (Súra al-Balad: 17-18)
Jak vidíme z tohoto verše, jedno z nejdůležitějších morálních nařízení, které Bůh seslal Svým služebníkům, aby mohli dosáhnout spásy a milosti a dospět do Ráje je "vzájemně se nabádat k soucitu".
Islám, tak jak je předepsán v Koránu je moderní, osvícené, pokrokové náboženství. Muslim je především pokojná osoba; je tolerantní s demokratickým duchem, kulturní, osvícený, čestný, vzdělaný v umění a vědě a civilizovaný.
Muslim znalý jemných morálních učení Koránu přistupuje ke každému s láskou, kterou islám vyžaduje. Respektuje každou myšlenku a váží si umění a estetiky. Je smířlivý při každé události, zmenšující tlaky a obnovující přátelskost. Ve společnostech složených z takových jedinců bude rozvinutější civilizace, vyšší společenská morálka, více radosti, štěstí, spravedlnosti, bezpečnosti, hojnosti a požehnání než u těch nejmodernějších národů dneška.
Koncept odpuštění a tolerance, popsaný slovy, 'Buď shovívavý' (Súra al-A'raf: 199), je jedním z nejfundamentálnějších principů islámu.
Podíváme-li se na historii islámu, způsob, jakým muslimové překládali tuto důležitou vlastnost koranické morálky do života ve společnosti lze vidět dost jasně. Muslimové s sebou vždycky přinášeli atmosféru svobody a tolerance a ničili nedovolené praktiky kamkoli šli. Umožňovali lidem náboženství, jazyků a kultur od sebe navzájem zcela odlišných, aby žili společně v pokoji a harmonii pod jednou střechou a poskytovali pokoj a soulad všem svým příslušníkům. Jednou z nejdůležitějších příčin pro staletí trvající existenci Osmanské říše, která se rozšířila do ohromné oblasti, byla atmosféra tolerance a porozumění, které s sebou nesl islám. Muslimové po staletí známí svou tolerantní a milující povahou, byli vždycky nejsoucitnější a nejspravedlivější z lidí. Uvnitř mnohonárodní struktury byly všecky etnické skupiny svobodné, aby žily podle vlastních náboženství a vlastních pravidel.
Pravá tolerance může přivést pokoj a blahobyt světu pouze je-li zaváděna podél linií nastolených Koránem. Pozornost je upoutána k této skutečnosti veršem, jenž zní:
Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím. (Súra al-Fussilat: 34)
Toto vše ukazuje, že morálka, kterou doporučuje islám lidstvu, přináší na svět ctnosti míru, harmonie a spravedlnosti. Barbarství známé jako terorismus, které v současnosti tak ovládá svět, je dílem ignorantních a fanatických lidí, zcela odcizených morálce Koránu, a kteří nemají s náboženstvím abolutně nic společného. Řešením na tyto lidi a skupiny, kteří se snaží provádět svoje primitivnosti pod maskou náboženství je učení koranické morálce. Jinými slovy, islám a koranická morálka jsou řešeními na metlu terorismu, nikoli jeho podporovateli.
1. Charles Darwin, Sestup člověka, 2.edice, New York, A L. Burt Co., 1874, str. 178
2. Lalita Prasad Vidyarthi, Rasismus, věda a pseudověda, Unesco, Francie, Vendôme, 1983. str. 54
3.Theodore D. Hall, Vědecké pozadí nacistického "očišťování rasy" Program, http://www.trufax.org/avoid/nazi.html
4. L.H. Gann, "Adolf Hitler, Naprostý totalitář", The Intercollegiate Review, podzim 1985, . 24; citováno v Henry M. Morris, Dlouhá válka proti Bohu, Baker Book House, 1989, str. 78
5.R. Hickman, Biostvoření, Science Press, Worthington, OH, str. 51–52, 1983; Jerry Bergman, "Darwinismus a nacistický rasistický Holokaust", Creation Ex Nihilo Technical Journal 13 (2): 101-111, 1999
6.Robert M. Young, Darwinistická evoluce a lidská historie, Historical Studies on Science and Belief, 1980
7.Alan Woods a Ted Grant, Rozum se bouří: Marxismus a moderní věda, London: 1993
8.Alex de Jonge, Stalin a tvarování Sovětského svazu, William Collins Sons & Limited Co., Glasgow, 1987, str. 22
9.K. Mehnert, Kampf um Mao's Erbe, Deutsche Verlags-Anstalt, 1977
10. James Reeve Pusey, Čína a Charles Darwin, Cambridge, Massachusetts, 1983