Kapitola 7: Předpojatá Klamná Interpretace Zkamenělin Evolucionisty

Než se pustíme do detailů mýtu lidské evoluce, potřebujeme se zmínit o metodě propagandy, která přesvědčila obecnou veřejnost o myšlence, že kdysi v minulosti žila poloopičí stvoření. Tato propaganda využívá "rekonstrukce" s odkazem na fosilie. Rekonstrukce lze vysvětlit jako kreslení obrázku nebo tvoření modelu živé věci podle jediné kosti-někdy pouze fragmentu-který byl vykopán. "Opičí muž" kterého vidíme v novinách, časopisech a nebo filmech, to všechno jsou rekonstrukce.

Two drawings of Java Man, which are totally different from each other, provide a good example of how fantastically fossils are interpreted by evolutionists.

Jelikož zkameněliny jsou obvykle úlomkovité a neúplné, jakýkoli dohad na nich založený je zákonitě spekulativní. Vlastně jsou rekonstrukce (kresby či modely) dělané evolucionisty založené na fosilních pozůstatcích, co jsou připraveny úmyslně právě tak, aby ověřovali evoluční tezi. David R. Pilbeam, význačný antropolog z Harvardu, zdůrazňuje tuto skutečnost, když praví: "Přinejmenším v paleoantropologii jsou data stále tak vzácná, že teorie tvrdě ovlivňuje výklady. Teorie v minulosti jasně odrážely naše momentální ideologie namísto vlastních dat".62 Jelikož jsou lidé velmi ovlivněni vizuální informací, tyto rekonstrukce nejlépe slouží účelu evolucionistů, což je přesvědčit lidi, že tato rekonstruovaná stvoření v minulosti opravdu existovala.

Zde musíme objasnit jeden konkrétní bod: Rekonstrukce kostních pozůstatků mohou odhalit pouze nejvíce obecné charakteristiky tvora, jelikož skutečně rozeznávací morfologické vlastnosti živočicha jsou měkké tkáně, které po smrti rychle zmizí. Proto, kvůli spekulativní povaze výkladu měkkých tkání, jsou rekonstruované kresby nebo modely zcela závislé na představivosti osoby, která je vytváří. Earnst A. Hooten z Harvardské univerzity tuto situaci vysvětluje takto:

Pokus restaurovat měkké části je ještě riskantnější podnik. Rty, oči, uši a špička nosu nemají žádná vodítka na kostech. Stejně snadno můžete na lebce neandrtálce vymodelovat rysy šimpanze nebo filosofa. Tyto údajné restaurace starobylých typů člověka mají nepatrnou vědeckou hodnotu a jsou pravděpodobně jen k oklamání veřejnosti … Takže nevěřte rekonstrukcím.63

Tři Různé Rekonstrukce Založené na Jediné Lebce

Appeared in Sunday Times, April 5, 1964	Maurice Wilson's drawing	N.Parker's reconstruction, N. Geographic, September 1960

Vlastně evolucionisté vynalézají takové "nesmyslné příběhy" že dokonce popisují různé tváře na stejné lebce. Kupříkladu tři odlišné rekonstruované kresby provedené pro zkamenělinu nazvanou Australopithecus robustus (Zinjanthropus), jsou slavným případem takového padělání.

Předpojatý výklad zkamenělin a otevřené padělání četných imaginárních rekonstrukcí jsou znamením, jak často se evolucionisté utíkají k trikům. Přesto to vypadá nevinně ve srovnání se svévolnými padělky, které pronikají historií evoluce.

Imaginary Drawing


	Geheimnisse Der Urzeit, Tiereund Menschen, s. 200
National Geographic, March 1996
In pictures and reconstructions, evolutionists deliberately give shape to features that do not actually leave any fossil traces, such as the structure of the nose and lips, the shape of the hair, the form of the eyebrows, and other bodily hair so as to support evolution. They also prepare detailed pictures depicting these imaginary creatures walking with their families, hunting, or in other instances of their daily lives. However, these drawings are all figments of the imagination and have no counterpart in the fossil record.