Kapitola 2: Stručné Dějiny Teorie

Kořeny evolučního myšlení sahají až do antiky jako dogmatická víra snažící se popřít skutečnost stvoření. Většina pohanských filosofů ve starém Řecku bránila myšlenku evoluce. Když se podíváme do historie filosofie, spatříme, že myšlenka evoluce tvoří páteř mnoha pohanských filosofií.

Teorie evoluce je výhonkem materialistické filosofie, který vyplul na povrch s obrozením starobylých materialistických filosofií a rozšířil se v 19.století. Jak jsme ukázali dříve, materialismus usiluje vysvětlit přírodu skrze čistě materiální faktory. Jelikož popírá stvoření od samého počátku, tvrdí, že všecko, živé či neživé, se objevilo nikoli skutkem stvoření, ale naopak jako výsledek náhody, a pak se ustavilo v podmínkách řádu. Lidská mysl je však tak uspořádána, že vnímá existenci organizace kdekoli vidí řád. Materialistická filosofie, která je protikladem samotné zásadní vlastnosti lidské mysli, vyprodukovala "teorii evoluce" v polovině 19.století.

Darwinova Obrazotvornost

Charles Darwin

Osobou, jež předložila evoluční teorii tak, jak je bráněna dnes, byl amatérský anglický naturalista, Charles Robert Darwin.

Darwin nikdy neabsolvoval formální vzdělání v biologii. Pouze se amatérsky zajímal o předmět přírody a živých věcí. Jeho zájem jej podnítil, aby se dobrovolně zúčastnil expedice na palubě lodi jménem H.M.S. Beagle která vyplula z Anglie 1832 a cestovala po různých oblastech světa po 5 let. Mladý Darwin byl ohromen rozmanitými druhy, zejména určitými pěnkavami, co viděl na ostrovech Galapágy. Myslel, že variace v jejich zobácích byly vyvolány jejich přizpůsobením se prostředí. S touto představou na mysli předpokládal, že původ života a druhů spočívá v konceptu "adaptace na prostředí". Darwin odporoval faktu, že Bůh stvořil živé druhy odděleně, navrhujíce, že spíše vzešly z jednoho předka a rozlišily se následkem přírodních podmínek.

Darwinova hypotéza nebyla založena na nějakém vědeckém objevu nebo pokusu; časem se však změnila v okázalou teorii s podporou a povzbuzením, které obdržel od slavných materialistických biologů své doby. Představou bylo, že ti jedinci, kteří se přizpůsobili prostředí nejlepším způsobem, předali tyto kvality následným generacím; tyto výhodné kvality se za čas nahromadily a transformovaly jedince v druhy naprosto odlišné od jejich předků. (Původ těchto "výhodných kvalit" byl tehdy neznám.) Podle Darwina byl člověk nejvíce vyvinutým výsledkem tohoto imaginárního mechanismu.

Darwin nazval tento proces "evoluce přírodním výběrem". Myslel si, že nalezl "původ druhů": původem jedněch druhů byly jiné druhy. Tyto názory zveřejnil ve své knize O původu druhů prostředky přírodního výběru v roce 1859.

Darwin si byl dobře vědom, že jeho teorie má četné problémy. Doznal to v kapitole své knihy "Potíže teorie". Tyto potíže primárně tvořil fosilní záznam, složité orgány živých organismů, které nebylo možné vysvětlit náhodou (např. oko), a instinkty živých věcí. Darwin doufal, že tyto potíže budou překonány novými objevy; jenže to mu nezabránilo, aby pro některé nepřišel s množstvím velmi neadekvátních vysvětlení. Americký fyzik Lipson takto komentoval "potíže" Darwina:

Při rozvíjení své teorie byl Darwin ovlivněn mnoha evolučními biology před ním, a především franzouzským biologem Lamarckem.10 Podle Lamarcka předávali živí tvorové znaky, které získali během života z generace na generaci a takto se vyvíjeli. Třeba žirafy se vyvinuly ze zvířat podobných antilopám natahováním krků dále a dále z generace na generaci, jak se snažily dosáhnout do vyšších větví pro potravu. Darwin tak použil tezi "předávání získaných znaků" předloženou Lamarckem jako faktor pro vývoj živých tvorů.

Ale oba, Darwin i Lamarck, se mýlili, neboť v jejich době se život studoval jen s primitivní technologií a na nedostatečné úrovni. Vědecká pole jako genetika a biochemie neexistovala dokonce ani podle jména. Jejich teorie pak závisely cele na síle jejich představivosti.

Primitivní úroveň vědy a techniky v době Darwina

Když Darwin předložil svá tvrzení, obory genetika, mikrobiologie a biochemie ještě neexistovaly. Kdyby byly objeveny dříve, než Darwin předložil svoji teorii, Darwin mohl snadněji rozpoznat, že jeho teorie je zcela nevědecká a nemusel se pokoušet dál rozvíjet taková nesmyslná tvrzení. Informace určující druhy již existuje v genech a je nemožné, aby přírodní výběr vyprodukoval nové druhy skrze záměny v genech. Podobně měl tehdejší svět vědy velice mělké a syrové pochopení stavbě a funkcím buňky. Kdyby dostal Darwin šanci vidět buňku elektronovým mikroskopem, byl by svědkem ohromné složitosti a neobyčejné struktury v buněčných organelách. Spatřil by na vlastní oči, že by nebylo možné, aby se takový provázaný a komplikovaný systém objevil skrze drobné variace. Kdyby věděl o biomatematice, pak by si uvědomil, že ani jediná molekula bílkoviny, nemluvě o celé buňce, nemohla vzniknout náhodou. Živá buňka je zázrak stvoření, který udivuje vědce. Když je prozkoumána pod elektronovým mikroskopem, uvnitř buňky lze vidět vysoce aktivní struktury, připomínající činnost v úle. Miliony buněk, které umírají v tělě každý den, jsou nahrazeny novými. A miliardy buněk spolupracují v jednotě a harmonii, aby zachovaly lidské tělo naživu. Bylo by logicky nesmyslné pohlížet na buňky, jako že přijaly tuto organizovanou aktivitu samy o sobě. Je to Bůh, Kdo stvořil dokonalost a řád buněk, jejichž nitro nelze vidět bez pomoci elektronového mikroskopu. V každém detailu života jsou neporovnatelné stvoření a nekonečné vědění našeho Pána příliš zjevné, aby je kdokoli mohl skrýt.

Zatímco se ozvěna Darwinovy knihy odrážela, rakouský botanik jménem Gregor Mendel v roce 1865 objevil zákony dědičnosti. Málo slýchaný do konce století, Mendelův objev si získal velikou důležitost počátkem 20.století. Toto bylo zrození oboru genetiky. O něco později byla objevena struktura genů a chromozomů. Objev stavby molekuly DNA v 50.letech zahrnující genetickou informaci uvrhl evoluční teorii do velké krize. Příčinou byla neuvěřitelná složitost života a neplatnost evolučního mechanismu navrženého Darwinem.

Tento vývoj měl vyústit v to, aby byla Darwinova teorie vykázána na smetiště dějin. Jenže se to nestalo, jelikož jisté kruhy trvaly na revidování, obnovení a vyzvednutí teorie na vědeckou platformu. Tyto snahy dostanou význam pouze pokud si uvědomíme, že za teorií leží ideologické spíše nežli vědecké zájmy.

Zoufalé Snahy Neodarwinismu

Stephen Jay Gould

Darwinova teorie vstoupila do hluboké krize kvůli zákonům genetiky objeveným v první polovině 20.století. Nicméně skupina vědců odhodlaných zůstat věrni Darwinovi se pokusila přijít s řešeními. Sešli se na mítingu organizovaném Americkou geologickou společností v roce 1941. Genetikové jako G. Ledyard Stebbins a Theodosius Dobzhansky, zoologové jako Ernst Mayr a Julian Huxley, paleontologové jako George Gaylord Simpson a Glenn L. Jepsen, a matematičtí genetikové jako Ronald Fisher a Sewall Right, se po dlouhých diskusích nakonec shodli na způsobech jak "slepit" darwinismus.

Tato soustava se zaměřila na otázku původu výhodných variací, které údajně působily, že živé organismy se postupně vyvíjely-téma, které sám Darwin nebyl schopen vysvětlit, ale jednoduše se mu pokusil vyhnout závisením na Lamarckovi. Představou nyní byly "náhodné mutace". Tuto novou teorii pojmenovali "Moderní syntetická evoluční teorie", která byla zformulována přidáním konceptu mutace k Darwinově tezi přírodního výběru. Zakrátko tato teorie vešla ve známost jako "neodarwinismus" a ti, kdo ji předložili byli zváni "neodarwinisté".

Následující desetiletí se stala érou zoufalých pokusů dokázat neodarwinismus. Bylo již známo, že mutace-nebo "nehody" –které se odehrávají v genech živých organismů jsou vždycky škodlivé. Neodarwinisté se snažili vytvořit případ pro "výhodné mutace" prováděním tisíců pokusů mutace. Všechny jejich snahy vyústily v naprosté selhání.

Také se snažili dokázat, že první živé organismy se mohly objevit náhodně v primitivních pozemských podmínkách, jak předpokládala teorie, ale tyto pokusy čekalo stejné selhání. Každý experiment, který se snažil prokázat, že život mohl být generován náhodně, selhal. Výpočty pravděpodobnosti dokazují, že ani jediná bílkovina, stavební jednotka života, nemohla vzniknout náhodou. A buňka -jež se údajně podle evolucionistů vynořila náhodou v primitivních a nekontrolovaných pozemských podmínkách -nemohla být vyrobena uměle, ani v těch nejvyvinutějších laboratořích 20.století.

Teorii neodarwinismu poráží také fosilní záznam. Žádné "přechodné formy", které měly ukázat postupnou evoluci živých organismů od primitivních po pokročilá stádia jak tvrdila teorie neodarwinismu, nebyly nikdy nalezeny nikde na světě. A současně srovnávací anatomie odhalila, že druhy, které se měly vyvinout ze sebe navzájem, měly ve skutečnosti velice odlišné anatomické znaky a že si nikdy nemohly být vzájemně předky a potomky.

Ale neodarwinismus beztak nikdy nebyl vědeckou teorií, leč byl ideologickým dogmatem, neřkuli jakýmsi druhem "falešného náboženství". Kanadský filosof vědy Michael Ruse, sám neochvějný evolucionista, to přiznal v projevu na setkání v roce 1993:

Toto je proč šampioni evoluční teorie pořád pokračují v její obraně navzdory všemu důkazu proti ní. Jedna věc, na níž se však nemohou shodnout, který z různých modelů navržených pro realizaci evoluce je ten "správný". Jeden z nejdůležitějších modelů je fantastický scénář, který proslul jako "přerušovaná rovnováha".

Neo-Darwinism's Architects:
Ernst Mayr	Theodosius Dobzhansky	Julian Huxley

Pokus a Omyl: Přerušovaná Rovnováha

Většina z vědců, kteří věří v evoluci akceptuje neodarwinistickou teorii pomalé, postupné evoluce. V posledních desetiletích byl však navržen odlišný model. Zvaný "přerušovaná rovnováha", tento model tvrdí, že živé druhy nevznikly sérií drobných změn, jak tvrdil Darwin, ale náhlými a velkými.

První halasní obránci této představy se objevili v polovině 70.let. Dva američtí paleontologové, Niles Eldredge a Stephen Jay Gould, si byli dobře vědomi toho, že teorie neodarwinismu je absolutně vyvrácena fosilním záznamem. Fosilie dokázaly, že živé organismy nemají původ v postupné evoluci, ale objevily se najednou a zcela zformované. Neodarwinisté žili s nadějí-a stále s ní žijí -že ztracené přechodné formy budou jednoho dne nalezeny. Při poznání, že tato naděje je nepodložená, Eldredge a Gould nicméně nebyli schopni opustit svoje evoluční dogma, tak navrhli nový model: přerušovanou rovnováhu. Toto je tvrzení, že evoluce se neodehrála jako výsledek menších variací, ale spíše náhlých a velkých změn.

Dnes desítky tisíc vědců po světě, hlavně v USA a v Evropě, popírají evoluční teorii a publikují mnoho knih o neplatnosti teorie. Výše je několik příkladů.

Tento model byl pouze modelem fantazií. Třeba evropský paleontolog O.H. Shindewolf, který vedl cestu pro Eldredgea a Goulda, tvrdil, že první pták pocházel z plazího vejce jako "ohromná mutace", to jest výsledkem obrovské "nehody" která se odehrála v genetické struktuře.12 Podle též teorie se některá suchozemská zvířata mohla změnit v obří velryby proděláním náhlé a komplexní transformace. Tato tvrzení totálně odporující zákonům genetiky, biofyziky a biochemie jsou asi tak vědecká jako pohádky o žábách měnících se v prince! Nicméně rozrušeni krizí, v níž tvrzení neodarwinismu byla, někteří evoluční paleontologové přijali tuto teorii, která má tu přednost, že je ještě bizarnější než neodarwinismus sám.

Jediným smyslem tohoto modelu bylo poskytnout vysvětlení propastí ve fosilním záznamu, které model neodarwinismu nedovedl vysvětlit. Avšak je stěží rozumné pokoušet se vysvětlovat fosilní mezeru ve vývoji ptáků tvrzením, že "pták zničehonic vystřelil z plazího vejce", poněvadž podle vlastního připouštění evolucionistů, evoluce druhu v jiný druh vyžaduje velkou a výhodnou změnu v genetické informaci. Avšak vůbec žádná mutace nezdokonaluje genetickou informaci ani k ní nepřidává informaci novou. Mutace působí pouze poruchy v genetické informaci. Tak by "ohromné mutace" uvažované modelem přerušované rovnováhy způsobily jen "ohromné" to jest "významné", omezení a nedostatečnosti v genetické informaci.

Navíc model "přerušované rovnováhy" kolabuje hned od prvního kroku neschopností zodpovědět otázku původu života, což je otázka, která od počátku vyvrací také model neodarwinismu. Jelikož ani jediná bílkovina nemohla vzniknout náhodně, diskuse o tom, zda organismy tvořené miliardami těchto proteinů prošly "přerušovanou" či "postupnou evolucí" je nesmyslná.

Přesto modelem, který přichází na mysl, když se dnes mluví o "evoluci" je stále neodarwinismus. V kapitolách, které následují, nejprve prozkoumáme dva imaginární mechanismy neodarwinistického modelu a pak se podíváme na fosilní záznam, abychom tento model vyzkoušeli. Potom budeme prodlívat u otázky původu života, která anuluje jak model neodarwinismu tak i všechny další evoluční modely jako třeba "evoluci po skocích".

Předtím by mohlo být užitečné připomenout čtenáři skutečnost, se kterou se budeme potkávat v každém stádiu, že evoluční scénář je pohádka, velký podvod, který se naprosto rozchází se skutečným světem. Je to scénář, který byl používán ke klamání světa po 140 let. Díky nejnovějším vědeckým objevům se jeho další obhajoba nakonec stala nemožnou.

Darwin's Racism
One of the most important yet least-known aspects of Darwin is his racism: Darwin regarded white Europeans as more "advanced" than other human races. While Darwin presumed that man evolved from ape-like creatures, he surmised that some races developed more than others and that the latter still bore simian features. In his book, The Descent of Man, which he published after The Origin of Species, he boldly commented on "the greater differences between men of distinct races".1 In his book, Darwin held blacks and Australian Aborigines to be equal to gorillas and then inferred that these would be "done away with" by the "civilised races" in time. He said: At some future period, not very distant as measured by centuries, the civilized races of man will almost certainly exterminate and replace the savage races throughout the world. At the same time the anthropomorphous apes... will no doubt be exterminated. The break between man and his nearest allies will then be wider, for it will intervene in a more civilised state, as we may hope, even than the Caucasian, and some ape as low as baboon, instead of as now between the negro or Australian and the gorilla.2 Darwin's nonsensical ideas were not only theorised, but also brought into a position where they provided the most important "scientific ground" for racism. Supposing that living beings evolved in the struggle for life, Darwinism was even adapted to the social sciences, and turned into a conception that came to be called "Social Darwinism".
Social Darwinism contends that existing human races are located at different rungs of the "evolutionary ladder", that the European races were the most "advanced" of all, and that many other races still bear "simian" features. 1- Benjamin Farrington, What Darwin Really Said. London: Sphere Books, 1971, pp. 54-56 2- Charles Darwin, The Descent of Man, 2nd ed., New York: A.L. Burt Co., 1874, p. 178