Kapitola 16: Fakt Stvoření

V předchozích oddílech knihy jsme zkoumali, proč je teorie evoluce, která navrhuje, že život nebyl stvořen, blud naprosto odporující vědeckým skutečnostem. Viděli jsme, že moderní věda odhalila velice jednoznačná fakta napříč určitými vědeckými odvětvími jako jsou paleontologie, biochemie a anatomie. Tímto faktem je, že Bůh stvořil živé organismy.

Ve skutečnosti aby si tohoto faktu povšiml, se jeden nepotřebuje nutně odvolávat na komplikované výsledky získané v biochemických laboratořích nebo geologické vykopávky. Znamení neobyčejné moudrosti jsou rozpoznatelná ať pozorujeme kteroukoli živou bytost. Existuje výjimečná technologie a návrh v těle hmyzu nebo malinké rybky v hloubkách oceánu lidskými bytostmi nikdy nedosažených. Některé živé bytosti, které dokonce ani nemají mozek dokonale vykonávají tak složité úkoly, v nichž by neuspěly ani lidské bytosti.

Tato ohromná moudrost, návrh a plán, který v přírodě převažuje, poskytuje solidní důkaz existence svrchovaného Stvořitele dominujícího celé přírodě a tento Stvořitel je Bůh. Bůh vybavil všechny živé bytosti neobyčejnými znaky a ukázal člověku evidentní znamení Svojí existence a moci.

Na následujících stránkách budeme zkoumat jen několik z nespočtu důkazů stvoření v přírodě.

Včela Medonosná a Architektonické Divy Medových Pláství

Včely vyprodukují více medu než vlastně potřebují a uskladňují jej v medových plástvích. Šestiúhelníková struktura plástve je každému dobře známá. Zajímalo vás někdy, proč včely budují šestiúhelníkové plástve raději než osmiúhelníkové nebo pětiúhelníkové?

Matematikové hledající odpověď na tuto otázku dospěli k zajímavému závěru: "Šestiúhelník je nejvhodnější geometrický tvar pro maximální využití daného prostoru."

Šestiúhelníková buňka vyžaduje minimální množství vosku pro konstrukci, zatímco uskladní maximální množství medu. Tudíž včely užívají tu nejvhodnější možnou alternativu.

Metoda užívaná při konstrukci plástve je také podivuhodná: včely začínají výstavbu úlu ze dvou, tří různých míst a tkají plástev simultánně ve dvou, třech strunách. Ačkoli začínají z různých míst, včely, v ohromném počtu, budují identické šestiúhelníky a pak spletou plástev jejich kombinací dohromady a setkají se v jejím středu. Styčné plochy šestiúhelníků jsou spojeny tak obratně, že neexistuje znamení o tom, že byly postupně kombinovány.

Čelem k tomuto neobvyklému představení musíme dozajista uznat existenci nadřazené vůle, která těmto stvořením nařizuje. Evolucionisté chtějí odvysvětlovat toto dosažení konceptem "instinktu" a snaží se ho prezentovat jako jednoduchý atribut včel. Avšak funguje-li zde instinkt, pokud tento vládne všem včelám a zajišťuje, že včely pracují v harmonii, ač o sobě navzájem nevědí, pak to znamená, že existuje povznesená Moudrost, která vládne všem těmto malým tvorečkům.

Řečeno jasněji, Bůh, stvořitel těchto malých tvorečků, jim "vnukne" co mají dělat. Tento fakt byl stanoven v Koránu před čtrnácti stoletími:

Pán tvůj pak vnukl včelám: „Zřiďte si příbytky své v horách, ve stromech i v tom, co lidé si postaví! Potom požívejte z plodů všech a kráčejte po cestě Pána svého pokojně!“ A z útrob jejich pak vychází nápoj barev rozličných, v němž lék jest pro lidi. A to věru je znamení pro lid přemýšlivý. (Súra an-Nahl: 68-69)

Podivuhodní Architekti: Termiti

Navzdory tomuto faktu vidíme, když srovnáme velikost termita a jeho hnízda, že termiti úspěšně překonali architektonický projekt 300 větší, než jsou sami.

Termiti mají další úžasnou vlastnost: kdybychom rozdělili termití hnízdo v první fázi jeho budování a po určité době ho opět dali dohromady, uviděli bychom, že všechny průchody-cesty, kanály a silnice se navzájem protínají. Termiti provádějí svůj úkol, jako kdyby nebyli nikdy odděleni a ustanoveni z jediného místa.

Datel

Každý ví, že datlové si budují svá hnízda vydlabáním v kmenech stromů. Věcí, o níž většina lidí neuvažuje je, jaktože datel neutrpí krvácení do mozku, když tak silně bubnuje hlavou. To, co datel dělá, se rovná člověku, který by hlavou zabíjel hřebík do zdi. Kdyby si člověk něco takového dovolil, pravděpodobně by utrpěl otřes mozku následovaný krvácením do mozku. Datel však může klovnout do tvrdého kmene stromu 38-43 krát za 2.10 až 2.69 sekundy a nic se mu nestane.

Systém Sonaru Netopýrů

Netopýři létají v naprosté tmě bez potíží a mají velice zajímavý navigační systém, aby toho dosáhli. Ten nazýváme systém "sonaru", systém jímž jsou tvary okolních předmětů určeny podle ozvěny zvukových vln.

Mladá osoba může ztěží zaznamenat zvuk s frekvencí 20000 vibrací za sekundu. Netopýr vybavený speciálně navrženým "sonarovým systémem" však využívá zvuky mající frekvenci mezi 50000 a 200000 vibracemi za sekundu. Vysílá tyto zvuky do všech směrů 20 nebo 30 krát za sekundu. Ozvěna zvuku je tak mocná, že netopýr nejenže vnímá existenci objektů v cestě, ale detekuje i místo, kde se nachází rychle letící kořist.180

Velryby

Savci potřebují pravidelně dýchat a z tohoto důvodu pro ně voda není příliš vhodné prostředí. U velryby, což je mořský savec, však se o tento problém stará dýchací soustava daleko efektivnější než u mnoha suchozemských zvířat. Velryby při jednom výdechu vydají 90% použitého vzduchu. Tak se potřebují nadechnout v dlouhých intervalech. Zároveň mají vysoce koncentrovanou látku zvanou "myoglobin" která jim pomáhá uskladňovat kyslík ve svalech. S pomocí těchto systémů se třeba plejtvák obrovský může ponořit až do hloubky 500 metrů a plavat 40 minut aniž by se nadechoval.181 Nozdry velryby jsou na rozdíl od suchozemských savců umístěny na hřbetě, takže mohou snadno dýchat.

Návrh Komára

Na komára vždycky myslíme jako na létajícího živočicha. Ve skutečnosti komár tráví vývojové stádium pod vodou a dostává se z vody přes výjimečný "návrh" jsouce vybaven všemi orgány, které potřebuje.

Komár začíná létat se zvláštními detekčními systémy k dispozici pro lokalizaci svojí kořisti. S těmito systémy se podobá válečnému letadlu vybavenému detektory tepla, plynu, vlhkosti a pachu. Dokonce má schopnost termovize, umožňující mu nalézt kořist i v neproniknutelné tmě.

Technika "sání krve" komára přichází s neuvěřitelně složitou soustavou. S řezací soustavou šesti ostří prořízne kůži jako pila. Zatímco proces řezání pokračuje, výměšek vylučovaný na ránu znecitlivuje tkáň a osoba si ani neuvědomuje, že je jí sána krev. Tento výměšek zároveň zabraňuje aby se krev srážela a zajišťuje pokračování sacího procesu.

Kdyby chyběl jen jediný prvek, komár by nebyl schopen sát krev a rozmnožovat se. S tímto výjimečným návrhem je i tento malinký tvoreček evidentním znamením stvoření sám o sobě. V Koránu je komár zdůrazněn jako příklad projevující existenci Boha lidem, kteří mají pochopení:

Bůh neostýchá se věru uvádět v podobenství komára, nebo to, co větší je než komár. Ti, kdož uvěřili, vědí, že je to pravda od Pána jejich, zatímco ti, jež nevěří, hovoří:”Co chtěl Bůh říct tímto podobenstvím?” On nechává jim mnohé zbloudit, však mnohé jim správně vede - a budou tím uvedeni v blud jedině hanebníci. (Súra al-Baqara: 26)

Draví Ptáci s Pronikavým Zrakem

Draví ptáci mají ostrý zrak, který jim dovoluje perfektně odhadovat vzdálenost, zatímco útočí na svoji kořist. Jejich velké oči navíc obsahují více zrakových buněk, což znamená lepší vidění. V oku dravého ptáka je přes milion zrakových buněk.

Orli, kteří létají ve výšce tisíců metrů, mají tak pronikavé oči, že mohou na tuto vzdálenost dokonale snímat zemi. Tak jako válečná letadla zaznamenají cíl tisíce metrů daleko, tak si orli povšimnou kořisti, vnímající nejmenší barevnou změnu nebo nejslabší pohyb na zemi. Oči orla mají úhel vidění tři sta stupňů a dovedou zvětšit obraz šest až osmkrát. Orli mohou snímat oblast 30000 hektarů zatímco letí ve výšce 4500 metrů nad ní. Dovedou snadno rozpoznat králíka skrytého v trávě z výšky 1500 metrů. Je zjevné, že tato neobyčejná struktura oka orla je zvláště stvořená pro tohoto živočicha.

Hibernující Zvířata

Hibernující zvířata mohou pokračovat v žití ač jejich teplota poklesne na teplotu okolního prostředí. Jak to dovedou?

Savci jsou teplokrevní. To znamená, že za normálních podmínek zůstává jejich tělesná teplota konstantní, kvůli přirozenému termostatu v jejich těle, co udržuje regulování jejich teploty. Avšak během zimního spánku normální tělesná teplota drobných savců jako je veverka s běžnou tělesnou teplotou 40 stupňů klesá na něco málo nad bodem mrazu, jako by ovládaná nějakým druhem klíče. Tělesný metabolismus se ohromně zpomaluje. Zvíře začíná dýchat velmi pomalu a jeho normální tepová frekvence 300 úderů za minutu klesá na 7-10 tepů za minutu. Normální tělesné reflexy ustávají a elektrická aktivita mozku se zpomaluje na téměř nezaznamenatelnou.

Elektrické Ryby

Určité druhy ryb jako elektrický úhoř a rejnok elektrický využívají elektřinu produkovanou jejich těly, aby se chránily před nepřátely nebo paralyzovaly svou kořist. V každé živé bytosti – včetně člověka – je malé množství elektřiny. Člověk však nemůže tuto elektřinu usměrňovat nebo ji ovládat ve svůj prospěch. Výše uvedení tvorové na druhou stranu mají ve svých tělech elektrický proud vysoký kolem 500-600 voltů a dovedou ho použít proti nepřátelům. Navíc nejsou nepříznivě ovlivněni touto elektřinou.

Energie, kterou spotřebují na svou obranu je obnovena za určitou dobu jako nabíjená baterie a elektřina je znovu připravená k použití. Ryby nepoužívají vysoké napětí ve svých drobných tělech jen za účelem obrany. Mimo zajišťování prostředků k nalezení cesty v hlubokých temných vodách, elektřina jim také pomáhá vnímat předměty, aniž by je viděly. Ryby mohou vysílat signály využitím elektřiny ve svých tělech. Tyto elektrické signály se odrážejí zpět po zasažení pevných objektů a tyto odrazy poskytují rybě informaci o předmětech. Tímto způsobem může ryba určit vzdálenost a velikost objektu.183

Pavoučí Vlákno

Pavouk jménem Dinopis má skvělé lovecké schopnosti. Než aby tkal statickou pavučinu a čekal na svou kořist, tká malou leč velmi neobvyklou síť, kterou hází na kořist. Potom kořist svou sítí pevně obalí. Lapený hmyz se nijak nedokáže uvolnit. Síť je tak dokonale zbudovaná, že hmyz se zaplétá víc a víc čím více je rozrušený. Aby svoji potravu uskladnil, pavouk ji obtočí dalšími vlákny jako kdyby ji balil. Jak pavouk dělá pavučinu tak vynikající co do mechanického návrhu a chemické struktury? Je nemožné, aby pavouk získal takovou schopnost náhodou, jak tvrdí evolucionisté. Pavouk je zbaven schopností jako je učení a pamatování a nemá mozek, aby tyto věci mohl provádět. Evidentně byla tato schopnost pavoukovi poskytnuta jeho stvořitelem, Bohem, který je nadřazený v moci. Velice důležité zázraky jsou skryty v pavoučích vláknech. Toto vlákno, s průměrem menším než jedna tisícina milimetru, je 5 krát silnější než ocelový drát stejné síly. Toto vlákno má ještě další vlastnost a sice, že je extrémně lehké. Vlákno dlouhé tak, že by obkroužilo svět, by vážilo jen 320 gramů.* Ocelová látka speciálně vyrobená v průmyslových pracích je jednou z nejsilnějších materiálů vyrobených lidstvem. Avšak pavouk může produkovat ve svém tělě daleko pevnější vlákno než je ocel. Zatímco člověk produkuje ocel, využívá staletí vědomostí a technologie; jaké vědomosti nebo technologii pak využívá pavouk, když produkuje svoje vlákno? Jak vidíme, všechny technologické a technické prostředky, jež má lidstvo k dispozici zaostávají za těmi pavoučími.

---------------------------- (*) "Struktura a možnosti pavoučího hedvábí", Endeavour, leden 1986, sv. 10, str.37-43

Inteligentní Plán na Zvířatech: Kamufláž

Ještěr ukrytý na větvi (nahoře vlevo), můra ukrytá na kmeni stromu (nahoře vpravo), sova na větvi (dole vlevo) a kudlanky doslova ztracené mezi listy (dole vpravo).

Jednou z vlastností, kterou zvířata mají, aby se udržela naživu, je umění skrývat se, to jest "kamufláž".

Zvířata pociťují potřebu se schovávat ze dvou hlavních důvodů: při lovu a při ochraně před predátory. Kamufláž se od ostatních metod liší konkrétním zapojením maximální inteligence, dovednosti, estetiky a harmonie.

Techniky kamufláže u zvířat jsou vskutku úžasné. Je skoro nemožné rozpoznat hmyz, který se schovává na kmeni stromu nebo jiného tvora skrytého pod listem.

Mšice, co sají šťávu z rostlin se krmí na stoncích rostliny předstírající, že jsou trny. Touto metodou se snaží ošálit ptáky, svoje největší nepřátele, a zajistit, že ptáci nebudou slídit na těchto rostlinách.

Sépie

Pod kůží sépie je uspořádána silná vrtsva elastických vaků s barvivem zvanými chromatofory. Jsou hlavně žluté, rudé, černé a hnědé. Na signál se buňky rozšíří a zaplaví kůži vhodným odstínem. Takto nabývá sépie barvu skály, na níž se nachází a je dokonale maskována.

Rozmanité Zrakové Soustavy

Pro mnoho živočichů obývajících moře je zrak extrémně důležitý pro lov a obranu. Podle toho je mnoho živočichů obývajících moře vybaveno očima vytvořenýma dokonale pro podvodní prostředí.

Pod vodou se schopnost vidět stává tím omezenější čím se jde hlouběji, zejména pod 30 metrů. Organismy žijící v této hloubce mají oči stvořené podle daných podmínek.

Mořští živočichové na rozdíl od suchozemských mají kulovité čočky v perfektním souladu s potřebami hustoty vody, v níž se vyskytují. Ve srovnání s širokýma elipsovitýma očima suchozemských zvířat, je tato kulovitá struktura použitelnější pro vidění pod vodou; jsou nařízeny na pozorování blízkých objektů. Je-li objekt, na který se zaostřuje, ve větší vzdálenosti, celá soustava čoček je vtažena do zadu s pomocí speciálního svalového mechanismu uvnitř oka.

Jeden z důvodů proč jsou oči ryb kulovité je lom světla na vodě. Protože je oko naplněno tekutinou mající skoro stejnou hustotu jako voda, když je obraz formovaný venku odrážen na oko neobjevuje se žádný lom. Následně se čočky oka plně zaměřují na obraz na sítnici. Ryby, na rozdíl od lidských bytostí, vidí ve vodě velmi dobře.

Některá zvířata jako chobotnice mají naopak velké oči, aby kompenzovaly chabé světlo v hluboké vodě. V hlubce přes 300 metrů potřebují rybí oči zachytit odlesky okolních organismů, aby je zaznamenaly. Musejí být obzvláště citlivé na slabé modravé světlo pronikající do vody. Z tohoto důvodu je na sítnici jejich oka mnoho buněk citlivých na modré světlo.

Jak lze vyrozumět z těchto příkladů, každá živá bytost má odlišné oči speciálně navržené, aby posloužily jejím konkrétním potřebám. Tento fakt dokazuje, že jsou všechna stvořena takovým způsobem, jak mají být, Stvořitelem, který vlastní nekonečnou moudrost, vědomosti a moc.

Speciální Mrznoucí Systém

Zmrzlá žába ztělesňuje neobvyklou biologickou strukturu. Nevykazuje známky života. Srdeční činnost, dýchání a krevní oběh zcela ustaly. Když však led rozmrzne, stejná žába se vrátí do života, jako kdyby se probudila ze spánku.

Normálně čelí živá bytost ve zmrzlém stavu mnoha fatálním rizikům. Žába však nečelí žádnému z nich. Má zásadní vlastnost produkce hojnosti glukózy zatímco je v tomto stavu. Tak jako u diabetika hladina cukru v krvi žáby dosáhne velmi vysokých hodnot. Někdy může dosáhnout až 550 milimolů na litr. (Tato cifra je obvykle mezi 1-5 mmol/litr pro žáby a 4-5 mmol/litr pro lidské tělo). Taková extrémní koncentrace glukózy může za normálních okolností vyvolat vážné potíže.

U zmrzlé žáby však tato glukóza brání, aby voda opustila buňky a zabraňuje sesychání. Buněčná mebrána žáby je vysoce propustná pro glukózu takže ta má do buněk snadný přístup. Vysoká hladina glukózy v těle snižuje mrazivou teplotu, což způsobuje, že jen malé množství vnitřních tělesných tekutin živočicha se promění v led. Výzkum ukázal, že glukóza může krmit i zmrzlé buňky. Během tohoto období, mimoto, že je přirozeným palivem těla, glukóza také zastavuje mnoho metabolických reakcí jako slučování moči a tak brání, aby se vyčerpávaly zdroje potravy buňky.

Neoddiskutovatelně to, že je tento živočich vyzbrojen soustavou, která úplně změní jeho metabolismus, aby splňoval jeho potřeby, když je to nutné, je možné jen díky bezvadnému návrhu Všemocného Stvořitele. Žádná náhoda nemůže vytvořit tak perfektní a komplikovaný systém.

Albatrosi

Stěhovaví ptáci minimalizují spotřebu energie využíváním rozmanitých "letových technik". Albatrosové jsou také pozorováni jako mající takový styl letu. Tito ptáci, kteří stráví 92% svých životů na moři mají rozpětí křídel až 3.5 metru. Nejdůležitějším znakem albatrosů je jejich způsob letu: mohou se vznášet celé hodiny aniž by mávli křídly. Aby to dokázali, plachtí ve vzduchu tak, aby jejich křídla neustále využívala proudu větru.

Svízelná Migrace

Left: A cuttlefish that makes itself look like the sandy surface. Right: The bright yellow colour the same fish turns in case of danger, such as when it is seen by a diver.

Východní losos má výjimečnou charakteristiku navracení se do řek, kde se vylíhl, aby se tam rozmnožoval. Zatímco strávila část života v moři, tato zvířata se vrací zpět do sladké vody, aby se reprodukovala.

Když počátkem léta začínají svou cestu, barva ryb je jasně červená. Na konci cesty však se změní v černou. Na úvodu své migrace nejprve plavou ke břehu a snaží se dospět k řekám. Urputně se snaží vrátit na místo narození. Místa, kde se vylíhli, dosáhnou skákáním přes divoké řeky, plaváním proti proudu, překonáváním vodopádů a hrází. Na konci této 3500-4000 km cesty mají samičky lososa připraveny vajíčka, stejně jako samečci sperma. Po dosažení místa, kde se vylíhli, samičky nakladou kolem 3 nebo 5 tisíc vajíček a samec je oplodní. Ryba utrpí velké poškození následkem této migrace a období líhnutí. Samičky, které kladou vejce jsou vyčerpané. Jejich ocasní ploutve jsou opotřebované a jejich kůže černá. Totéž platí pro samečky. Řeka je brzy zaplněna mrtvými lososy. Jenže další generace lososů je připravena k vylíhnutí a podstoupení stejné cesty.

Jak lososi dovrší takovou cestu, jak dospějí do moře po svém vylíhnutí a jak hledají cestu, to je jen několik z otázek, které jsou stále bez odpovědi. Ač jsou činěny četné návrhy, nedospělo se dosud k definitivnímu řešení. Co za sílu nutí lososa podstoupit návrat tisíců kilometrů zpět na místo jim neznámé? Je zjevné, že existuje nadřazená Vůle, která jim vládne a ovládá všechny tyto bytosti. Je to Bůh, udržovatel světů.

Koaly

Olej z eukalyptových listů je jedovatý pro mnoho savců. Jed je mechanismem chemické obrany užívaný eukalyptovými stromy proti jejich nepřátelům. Jenže existuje velice speciální živočich, který tohoto mechanismu využívá a krmí se jedovatými listy eukalyptu: vačnatec jménem koala. Koaly si budují domov na eukalyptových stromech, zatímco se na nich také krmí a získávají z nich vodu.

Schopnost Lovit v Nehybné Pozici

Nalevo: otevřená rosnatka. Napravo: uzavřená.

Vybavenost rostliny, která nemá možnost se přemísťovat takovou schopností je nepochybně znamením speciálního designu. Je vyloučeno, aby si rostlina vyvinula takovou techniku lovu z vlastního vědomí nebo vůle, nebo náhodou. Tak je ještě více nemožné přehlížet existenci a moc Stvořitele, který ji vybavil takovou dovedností.

Návrh Ptačích Per

Při prvním prozkoumání nevypadají ptačí pera jako kdyby obsahovala mnoho rysů. Jsou-li však prozkoumána pečlivěji, pera— která jsou lehká leč silná a nepromokavá—vypadají, že mají velice komplexní strukturu. Aby byli schopni létat, ptáci musí vážit co nejméně. V souladu s požadavky, pera sestávají z bílkoviny keratinu. Po obou stranách osy pera jsou prapory a každý je tvořen kolem 400 malinkými paprsky. Každý z těchto paprsků má ještě 800 malinkých paprsků zvaných výběžky. 800 výběžků namačkaných na malinké ptačí pero má dalších 20 malých háčků, na každém z nich. Tyto háčky do sebe zapadají. Celkový počet háčků ve všech perech ptáka je asi 700 miliard. Existuje velmi významný důvod, proč jsou tato pera pevně spojena háčky a sponkami. Pera by na ptákovi měla pevně držet, aby nevypadla při žádném pohybu. S mechanismem tvořeným háčky a sponkami drží pera tak pevně, že ani silný vítr, ani déšť ani sníh nezpůsobí jejich vypadnutí. Navíc pera na břiše ptáka nejsou stejná jako pera křídel a ocasní pera. Ocas je tvořen relativně velkými pery, která fungují jako kormidlo a brzda; pera křídel jsou navržena tak, aby se jejich plocha rozšiřovala během mávání křídel a zvyšovala tak zvedací sílu.

Návrh v Ptačích Perech

Na první pohled mají pera ptáků velmi jednoduchou stavbu. Když je však zkoumáme blíže, narazíme na velice složitou strukturu per, která jsou lehká, ale extrémně pevná a voděvzdorná.

Ptáci musí být co nejlehčí, aby mohli létat. Brka tvořená bílkovinou keratin ladí s touto potřebou. Po obou stranách osy pera jsou prapory a každý je tvořen kolem 400 malinkými paprsky. Každý z těchto paprsků má ještě 800 malinkých paprsků zvaných výběžky. 800 výběžků namačkaných na malinké ptačí pero má dalších 20 malých háčků, na každém z nich. Tyto háčky do sebe zapadají. Celkový počet háčků ve všech perech ptáka je asi 700 miliard.

Existuje velmi významný důvod, proč jsou tato pera pevně spojena háčky a sponkami. Pera by na ptákovi měla pevně držet, aby nevypadla při žádném pohybu. S mechanismem tvořeným háčky a sponkami drží pera tak pevně, že ani silný vítr, ani déšť ani sníh nezpůsobí jejich vypadnutí.

Navíc pera na břiše ptáka nejsou stejná jako pera křídel a ocasní pera. Ocas je tvořen relativně velkými pery, která fungují jako kormidlo a brzda; pera křídel jsou navržena tak, aby se jejich plocha rozšiřovala během mávání křídel a zvyšovala tak zvedací sílu.

Bazilišek: Odborník na Chůzi po Vodě

Ještěr bazilišek je jedním z mála zvířat, které se mohou pohybovat hledáním rovnováhy mezi vodou a vzduchem.

Tento unikátní návrh baziliška je jedním z evidentních projevů Božího dokonalého stvoření.

Fotosyntéza

1. energie 2. potrava	3. kyslík 4. oxid uhličitý
V mikroskopických rostlinných továrnách se odehrává zázračná transformace. S energií ze Slunce provádějí fotosyntézu, která na oplátku zásobuje energetické potřeby zvířat a eventuálně lidí.

Rostliny nepochybně hrají hlavní úlohu při činění vesmíru obyvatelným. Čistí náš vzduch, udržují teplotu planety na konstantní úrovni a vyvažují poměr plynů v atmosféře. Kyslík ve vzduchu, který dýcháme, je produkován rostlinami. Důležitou část naší potravy poskytují rostliny. Nutriční hodnota rostlin pochází ze zvláštního návrhu v jejich buňkách, kterým vděčí i za další své vlastnosti.

Rostlinná buňka, na rozdíl od lidské a živočišné, může přímo využívat sluneční energii. Přeměňuje sluneční energii na chemickou a skladuje ji zvláštními způsoby v živinách. Tento proces se nazývá "fotosyntéza". Ve skutečnosti není tento proces prováděn buňkou, nýbrž chloroplasty, organelami, které dávají rostlinám jejich zelenou barvu. Tyto malinké zelené organely pozorovatelné pouze pod mikroskopem, jsou jedinými laboratořemi na světě schopnými skladovat solární energii v organické hmotě.

Množství energie produkované rostlinami na Zemi je asi 200 miliard tun ročně. Tato produkce je vitální pro živé bytosti na Zemi. Produkce rostlin se realizuje velmi komplikovaným chemickým procesem. Tisíce barviv "chlorofylů" v chloroplastu reagují na světlo v neuvěřitelně krátkém čase, asi jako tisícina sekundy. Proto nebylo mnoho aktivit odehrávajících se v chlorofylu dosud pozorováno.

Přeměna solární energie v elektrickou nebo chemickou je velice nedávným technologickým průlomem. K tomu je potřeba nástrojů rozvinuté technologie. Rostlinná buňka neviditelná pouhým okem provádí tento úkol po miliony let.

Tento perfektní systém znovu ukazuje Stvoření, pro všechny, kdo vidí. Velice komplikovaný systém fotosyntézy je vědomě navržený mechanismus, jaký Bůh stvořil. Nedostižná továrna je vmáčknuta do miniaturní jednotky v listu. Tento bezvadný design je pouze jedním ze znamení odhalujících, že Bůh, udržovatel světů, tvoří všechny živé bytosti.