Kapitola 1: Osvobodit Se Od Předpojatosti

Většina lidí akceptuje to, co slyší od vědců jako striktní pravdu. Ani je nenapadne, že i vědci mohou mít rozmanité filosofické a ideologické předsudky. Pravdou je, že evoluční vědci vnucují veřejnosti vlastní předsudky a filosofické názory pod zástěrkou vědy. Například, ač jsou si vědomi, že náhodné události nepůsobí nic jiného než nepravidelnost a zmatek, pořád tvrdí, že báječný řád, plán a návrh viděný jak ve vesmíru tak u živých bytostí povstal náhodou.

Takový biolog třeba snadno pochopí, že v molekule bílkoviny, stavební jednotce života, je úžas vyvolávající harmonie, a že není pravděpodobné, aby toto vzniklo náhodou. Nicméně prohlašuje, že tato bílkovina vznikla náhodou v podmínkách primitivní Země před miliardami let. Tady se nezastavuje; také bez zaváhání tvrdí, že nejen jedna, ale miliony bílkovin se vytvořily náhodou a pak se úžasně spojily, aby zformovaly první živou buňku. Navíc toto hledisko brání se slepou tvrdohlavostí. Taková osoba je "evoluční" vědec.

Kdyby stejný vědec našel tři cihly ležící jednu na druhé při chůzi po rovné cestě, nikdy by nepředpokládal, že tyto cihly se setkaly náhodou a pak na sebe vyšplhaly, zase náhodou. Věru, kdokoli by činil takové tvrzení by byl považován za šílence.

Jak je potom možné, že lidé, kteří dovedou hodnotit obyčejné události racionálně, mohou zaujmout tak iracionální postoj, když dojde na uvažování o jejich vlastní existenci?

Není možno tvrdit, že tento postoj je přijat ve jménu vědy: vědecký přístup vyžaduje zvážit obě alternativy, kdekoli jsou v určitém případě dvě alternativy rovnoceně možné. A pokud je pravděpodobnost jedné ze dvou alternativ mnohem nižší, kupříkladu jedno procento, pak rozumnou a vědeckou věcí je považovat druhou možnost, jejíž pravděpodobnost je 99 procent, za platnou.

Pokračujme s tímto vědeckým základem na mysli. Existují dvě hlediska předložená vzhledem k tomu, jak se na zemi ocitly živé bytosti. První jest, že Bůh stvořil živé tvory v jejich současné složité struktuře. Druhé je, že život se vytvořil nevědomými, nahodilými shodami okolností. Druhé je tvrzení evoluční teorie.

Podíváme-li se na vědecká data, třeba z molekulární biologie, uvidíme, že neexistuje žádná šance, aby jediná buňka-nebo miliony bílkovin v této buňce přítomné-mohly vzniknout náhodně, jak tvrdí evolucionisté. Jak ilustrujeme v následujících kapitolách, výpočty pravděpodobnosti to také mnohokrát potvrzují. Tudíž hledisko evolucionistů, o vynoření živých věcí, má nulovou pravděpodobnost uskutečnění.

To znamená, že první hledisko má "stoprocentní" pravděpodobnost uskutečnění. To jest, život byl uveden v existenci vědomě. Jinak řečeno byl "stvořen". Všechny živé bytosti vznikly podle návrhu Stvořitele ušlechtilého v nadměrné moci, moudrosti a znalostech. Tato realita není jen věcí přesvědčení; je to normální závěr, k němuž směřují moudrost, logika a věda.

Za těchto okolností by měl náš "evoluční" vědec stáhnout své tvrzení a přilnout k faktu, který je zjevný a dokázaný. Konat jinak je projevem toho, že je to ve skutečnosti kdosi, kdo vykořisťuje vědu pro svou filosofii, ideologii a dogma spíše než opravdový vědec.

Zloba, tvrdohlavost a předpojatost našeho "vědce" roste více a více pokaždé, kdy konfrontuje realitu. Jeho postoj lze vysvětlit jediným slovem: "víra". Jenže je to slepá pověrčivá víra, jelikož nemůže existovat jiné vysvětlení pro přehlížení všech faktů pro celoživotní oddanost pošetilému scénáři vykonstruovanému v jeho představivosti.

Slepý Materialismus

Michael Behe: "Zahanbené ticho obklopuje ohromující složitost buňky"

Falešná víra, o níž hovoříme je filosofie materialismu, která argumentuje, že hmota existovala věčně a že nic jiného než hmota neexistuje. Teorie evoluce je takzvaně "vědeckým základem" pro tuto materialistickou filosofii a tato teorie je slepě obhajována za účelem tuto filosofii udržet. Když věda vyvrací tvrzení o evoluci -a to je bod, jakého bylo dosaženo s koncem 20.století -pak se usiluje, aby byla překroucena a přivedena do postavení, kde podporuje evoluci kvůli udržení ideálů materialismu naživu.

Několik řádků napsaných prominentním evolučním biologem z Turecka je dobrým příkladem, jež nám umožňuje vidět překoucené posuzování a rozum, k němuž slepá oddanost vede. Tento vědec diskutuje pravděpodobnost náhodného vytvoření cytochromu-C, což je jeden z nejzásadnějších enzymů pro život, takto:

Pravděpodobnost vytvoření sekvence cytochromu-C je asi nula. To jest, vyžaduje-li život určitou sekvenci, dá se říct, že existuje pravděpodobnost, že se to realizuje jedenkrát za celý vesmír. Jinak by v jeho vytváření musely jednat jakési metafyzické síly za hranicí naší definice. Akceptovat druhé se nehodí k cílům vědy. Proto se musíme podívat na první hypotézu.2

Tento vědec shledává "vědečtější" přijmout pravděpodobnost "asi nula" raději než stvoření. Avšak podle pravidel vědy, existují-li dvě alternativní vysvětlení ohledně události a má-li jedno z nich "asi nulovou" pravděpodobnost realizace, tak to druhé je správná alternativa. Avšak dogmatický materialistický přístup zapovídá připouštět svrchovaného Stvořitele. Tento zákaz přivádí vědce -a mnohé další, kdo věří ve stejné materialistické dogma-akceptovat tvrzení, která zcela odporují rozumu.

Lidé, kteří věří a důvěřují těmto vědcům, jsou také fascinováni a zaslepeni stejným materialistickým kouzlem a přijímají stejný nedostatek zájmu při čtení jejich knih a článků.

Toto dogmatické materialistické hledisko je příčinou, proč jsou četná prominentní jména ve vědecké komunitě ateisty. Ti, kdo se osvobodí od poddanství tomuto kouzlu a uvažují s otevřenou myslí neváhají přijmout existenci Stvořitele. Americký biochemik dr. Michael J. Behe, jeden z prominentů podporujících hnutí na obranu skutečnosti stvoření, který se nedávno stal široce akceptovaným, popisuje vědce, kteří odporují uvěření ve stvoření živých organismů, takto:

Za uplynulá čtyři desetiletí moderní biochemie odhalila záhady buňky. Vyžadovalo to desítky tisíc lidí, aby věnovali lepší část svých životů zdlouhavé práci v laboratoři … Výsledkem těchto nahromaděných snah prozkoumat buňku- prozkoumat život na molekulární úrovni -je hlasitý, jasný, pronikavý křik "návrh!". Výsledek je tak jednohlasný a tak významný, že musí být označen za největší dosažení v historii vědy … Namísto toho zvědavé, zahanbené ticho obklopuje zarážející složitost buňky. Proč vědecká komunita dychtivě nepřijme tento ohromný objev? Proč se bere pozorování návrhu v intelektuálních rukavicích? Dilematem je, že pokud se jedna strana [tématu] označuje inteligentní návrh, tak druhá strana musí být označena Bůh.3

Toto je prekérní situace ateistických evolučních vědců, co vidíte v časopisech a v televizi a v knihách, které čtete. Veškerý vědecký výzkum prováděný těmito lidmi jim demonstruje existenci Stvořitele. Jenže oni se stali tak nevnímavými a zaslepenými dogmatickou materialistickou výchovou, kterou absorbovali, že stále setrvávají v popírání.

Richard Dawkins, zaměstnaný propagováním evoluce

Lidé, kteří soustavně přehlížejí jasná znamení Stvořitele se stávají naprosto necitlivými. Lapeni v ignorantské sebedůvěře svou necitlivostí mohou dokonce skončit podporující absurditu jako ctnost. Dobrým příkladem k tomu je prominentní evolucionista Richard Dawkins, který vyzval křesťany, aby nepředpokládali, že byli svědky zázraku, dokonce ani kdyby spatřili sochu Panny Marie, kterak na ně mává. Podle Dawkinse, "Se možná přihodilo, že všechny atomy v paži sochy se pohly stejným směrem najednou -jistě málo pravděpodobná událost, leč možná." 4

Psychologie nevěřícího existuje po celou historii. V Koránu se popisuje takto:

A i kdybychom k nim seslali anděly a i kdyby s nimi mrtví mluvili a i kdybychom byli shromáždili věci všechny před nimi, věru by neuvěřili, leda by tomu chtěl Bůh, avšak většina z nich jsou pošetilci. (Súra al-An'am: 111)

Jak tento verš objasňuje, dogmatické myšlení evolucionistů není originální způsob myšlení, ani jim není vlastní. Ve skutečnosti to, co evoluční vědci tvrdí není moderní vědecké myšlení, nýbrž ignorance, která přetrvala od nejméně civilizovaných pohanských komunit.

Stejná psychologie je definována v jiném verši Koránu:

A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní, přece by říkali: „Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!“ (Súra al-Hidžr: 14-15)

Masová Evoluční İndoktrinace

Ikony evoluce, od Jonathana Wellse

Jak naznačuje výše citovaný verš, jednou z příčin, proč nejsou lidé schopni vidět realitu vlastní existence je druh "kouzla" omezující jejich zdůvodňování. Je to stejné "kouzlo" které leží za celosvětovým přijetím evoluční teorie. Co myslíme kouzlem je podmiňování získané indoktrinací. Lidé jsou vystaveni tak intenzivní indoktrinaci o správnosti teorie evoluce, že si často vůbec neuvědomí existující překroucení.

Tato indoktrinace vytváří negativní vliv na mozek a znemožňuje schopnost posouzení a porozumění. Postupně mozek pod neustálou indoktrinací začne pohlížet na skutečnosti nikoli jako na takové, jaké jsou, ale tak jak mu byly naočkovány. Tento jev lze pozorovat na jiných příkladech. Kupříkladu, je-li někdo zhypnotizován a je mu naočkováno, že postel, na níž leží je auto, po skončení hypnózy považuje postel za auto. Myslí si, že je to naprosto logické a rozumné, neboť to tak opravdu vidí a nepochybuje o tom, že je to správné. Takové příklady jako tento, který ukazuje efektivnost a moc mechanismu indoktrinace, jsou vědeckými skutečnostmi, které byly ověřeny nesčetnými pokusy, které byly popsány ve vědecké literatuře a jsou každodenním pokrmem psychologických a psychiatrických učebnic.

Teorie evoluce a materialistický náhled na svět jsou davům vnucovány takovými metodami indoktrinace. Lidé, co se neustále setkávají s evoluční indoktrinací v médiích, akademických zdrojích a "vědeckých" platformách, si nedokáží uvědomit, že přijímání této teorie vlastně odporuje základním principům rozumu. Stejná indoktrinace lapá i vědce. Mladá jména vstupující do svých vědeckých kariér adoptují materialistický světonázor více a více jak běží čas. Okouzleni tímto mámením mnozí evoluční vědci pokračují v hledání vědeckého potvrzení iracionálního a zastaralého tvrzení evolucionistů z 19.století, které bylo dávno vyvráceno vědeckými poznatky.

Existují také dodatečné mechanismy, které nutí vědce, aby byli evolucionisty a materialisty. V západních společnostech musí vědec zachovávat určité standardy, aby byl povýšen, aby se mu dostalo akademického uznání, nebo aby byly jeho články zveřejňovány ve vědeckých časopisech. Nepokryté přijímání evoluce je kritériem číslo jedna. Tento systém vede tyto vědce tak daleko, že utratí celé životy a vědeckou kariéru pro spásu dogmatické víry. Americký molekulární biolog Jonathan Wells na tyto nátlakové mechanismy odkazuje ve své knize Ikony evoluce publikované v roce 2000:

... Dogmatičtí darwinisté začínají vynucovat úzkou interpretaci důkazu a prohlašují to za jediný způsob jak dělat vědu. Kritikové jsou označeni za nevědecké; jejich články jsou hlavními časopisy, jejichž redakční rady jsou ovládány dogmatisty, odmítány; kritikům je odpíráno financování vládními agenturami, které posílají nabídky grantů dogmatistům pro "rovné" zhodnocení; a později jsou kritikové úplně vyštváni z vědecké komunity. V tomto procesu důkazy proti darwinistickému názoru prostě zmizí, jako svědkové proti mafii. Nebo je důkaz pohřben ve specializovaných publikacích, kde ho může nalézt jen zasvěcený badatel. Jakmile byli kritikové umlčeni a protidůkaz pohřben, dogmatikové ohlásí, že proběhla vědecká debata o jejich teorii, a není proti ní žádný důkaz.5

Toto je realita, která nadále spočívá za tvrzením "evoluce je stále přijímána světem vědy". Evoluce je udržována naživu nikoli proto, že má vědeckou cenu, leč proto, že je to ideologická povinnost. Velmi málo vědců, kteří jsou si tohoto faktu vědomi, může riskovat poukázání na to, že císař je nahý.

Ve zbytku této knihy budeme ověřovat zjištění moderní vědy proti evoluci, která jsou evolucionisty buďto přehlížena, anebo "pohřbena ve specializovaných publikacích", a ukazovat jasný důkaz Boží existence. Čtenář bude svědkem, že evoluční teorie je ve skutečnosti klam -klam, jenž je popírán vědou na každém kroku, je však udržován, aby zahalil skutečnost stvoření. V co se doufá u čtenáře je, že se probere z očarování, které zaslepuje lidské mysli a narušuje jejich schopnost úsudku a bude seriózně uvažovat o tom, co se vypravuje v této knize.

Zbaví-li se tohoto očarování a myslí jasně, svobodně a bez předsudků, brzy objeví krystalicky jasnou pravdu. Tato nevyhnutelná pravda, taktéž demonstrovaná moderní vědou ve všech svých aspektech, je, že živé organismy vznikly nikoli náhodou nýbrž jako výsledek stvoření. Člověk může snadno skutečnost stvoření vidět, zváží-li jak sám existuje, jak vznikl z kapky tekutiny nebo dokonalost každé živé věci.