Evoluční teorie tvrdí, že nevědomé, nerozumné, neživé atomy jako fosfor a uhlík se spojují náhodou. Výsledkem přírodních úkazů jako blýskání, sopečné erupce, ultrafialové záření a radiace se tyto atomy zorganizovaly takovým bezvadným způsobem, že daly vzniknout proteinům, buňkám – a poté, rybám, králíkům, lvům, ptákům, lidským bytostem a všem životním formám.
Toto je zásadní tvrzení evoluční teorie, které považuje náhodu za kretivní božstvo. Avšak víra v takové tvrzení je znásilněním rozumu, logiky a vědy.
 |
Jednou z největších chyb evolucionistů je myšlenka, že život mohl vzniknout náhodou v prostředí takzvané "primitivní Země". |
Teorie evoluce tvrdí, že ty živé organismy, které jsou nejlépe adaptované na své prostředí mají nejvíce šancí přežít a rozmnožovat se a proto mohou předat své výhodné znaky nastupujícím generacím a druhy se vyvýjejí díky tomuto "mechanismu". Jenže pravdou je, že příslušný mechanismus - známý jako "přírodní výběr" – nemůže způsobit, aby se druhy vyvýjely, ani je nemůže vybavit novými znaky. Může pouze vynutit existující znaky patřící určitým druhům.
V dané oblasti například, ti králíci schopní běhat nejrychleji přežijí, zatímco ostatní zemřou. Po několika generacích, všichni králíci v dané oblasti budou tvořeni pouze rychle běhajícími jedinci. Avšak tito králíci se takto nikdy nevyvinou v jiné druhy – chrty nebo lišky, například.
 |
Antilopa napadená gepardem bude vždy neschopna uniknout, protože gepard je pohyblivější, silnější a zkušenější. Evolucionisté chtějí, abychom věřili v teno úkaz proslulý jako evoluční mechanismus. Jenže je jasné, že bez ohledu na to, kolik času uplyne, tato antilopa nebude nikdy schopná se změnit na jiný živý organismus. |
Ze všech "důkazů" evoluční teorie, nejčastěji opakovaný se týká změn v druzích můr v 19.století v Británii. Tvrdilo se, že kvůli znečištění během průmyslové revoluce ztmavla kůra stromů, díky čemu byly barevné můry lépe skryty před svými predátory, ptáky, a jejich počet vzrostl.
Jenže to není evoluce, protože nevznikly žádné nové druhy můr. Vše, co se odehrálo, bylo, že poměr již existujících druhů se změnil. Navíc se to tak rozšířilo, že výčet, na němž bylo toto tvrzení založeno byl nepravdivý. Známé fotografie ukazující můry přiléhající ke kůře stromů, byly padělky. Navzdory tomu, co se tvrdilo, žádný případ takzvaného "průmyslového melanismu", ztmavnutí kvůli průmyslovému znečištění, se nikdy neodehrál.
Mutace jsou působeny nahodilými změnami DNA v níž je veškerá informace o lidském těle zakódována. Mutace se objevují kvůli vnějším vlivům jako je radiace nebo chemikálie.
Evolucionisté trvají na tom, že takové nahodilé genetické změny mohou působit, že živé věci se vyvíjejí. Faktem však je, že mutace jsou vždycky škodlivé k živým věcem, nezdokonalují je, ani je nikdy nemohou vybavit novými funkčními znaky (jako jsou křídla nebo plíce, například). Mutace buď zabíjejí anebo deformují napadený organismus. Tvrdit, že mutace zdokonalují druhy a vybavují je novými výhodami je jako tvrdit, že zemětřesení může zlepšit nebo zmodernizovat město, že rána kladivem do počítače vyústí v pokročilejší model. Doopravdy nebyla nikdy pozorována mutace, která by zvýšila – či dokonce zlepšila – genetickou informaci.
 |
Mylná teorie známá jako "spontánní generace", která vznikla ve středověku, tvrdila, že neživé substance mohou náhodou vytvořit živého tvora. Myšlenka, že hmyz se tvoří ze zbytků potravy nebo myši z obilí, byla rozšířená až do 18.století. dokonce v 19.století, kdy Darwin napsal svou knihu Původ druhů, vědecký svět stále převážně věřil, že bakterie mohou povstat v neživé hmotě.
Ve skutečnosti však pouhých pět let poté, co Darwin zveřejnil svou knihu, Louis Pasteur oznámil výsledky svých dlouhých studií a pokusů, které vyvrátily spontánní generaci, základní kámen Darwinovy teorie. Ve své triumfální lekci na Sorbonně v roce 1864, Pasteur pravil: "Nikdy se již doktrína spontánní generace nevzpamatuje ze smrtelného úderu tohoto prostého experimentu." (Sidney Fox, Klaus Dose, Molecular Evolution and The Origin of Life, New York: Marcel Dekker, 1977. str. 2)
Jeho zjištění znovu zjevila, že život se na Zemi nerozvinul spontánně, ale započal zázračným stvořením.
Teorie evoluce tvrdí, že přechod od jednoho drsuhu ke druhému se odehrál od primitivního (jednoduchého) ke složitému – progresivně, a ve stádiích. Podle tohoto tvrzení bizarní, monstrózní stvoření známá jako "přechodné formy" musela existovat během tohoto pokroku od jednoho druhu k jinému. Například musela existovat stvoření napůl rybí, napůl obojživelná, mající vedle rybích znaků, znaky obojživelníků, a rovněž stvoření napůl opičí, napůl lidská a zpola plazí, zpola ptačí formy. Kdyby takové přechodné formy opravdu existovaly, tak s jejich zbytky bychom se museli setkat mezi zkamenělinami. Ale za více než jedno století stále není sebemenší stopy po takových přechodných formách, jež paleontologové hledají s tak velkou horlivostí.
Téměř všechny živé kategorie známé dnes se rozšířily náhle a ve stejné době, během kambrijského období před 530 až 520 miliony let. Živoucí organismy s naprostou odlišnou tělesnou stavbou – houby, měkkýši, červi, ostnokožci, členovci a obratlovci – všechny se objevily náhle, současně bez jakýchkoli živých forem, které by je byť vzdáleně připomínaly, přítomných v předchozích geologických obdobích. Tento fakt sám o sobě naprosto podkopává tvrzení evolucionistů, že živé věci se vyvinuly z jednoho stejného předka postupně a za dlouhé časové období. Skutečnost, že Země byla náhle plná obrovského množství druhů, z nichž všechny vlastnily radikálně odlišnou fyzickou strukturu a nesmírně složité orgány demonstruje fakt, že tyto byly, ovšemže, stvořeny. Jelikož evolucionisté popírají stvoření a existenci Boha, nemohou definitivně vysvětlit tento zázračný úkaz.
 |
Tak jako křemen, surový materiál pro sklo, se nemůže sám postupně transformovat v krystalový pohár, ani kousky plastu a skla se nemohou spojit a shromáždit samy sebe do fotoaparátu, tak ani živé bytosti nevznikají z neživé hmoty – bez ohledu na to, jak dlouho by to trvalo. |
Kdyby se evoluce doopravdy odehrála, tedy živé druhy by se musely na Zemi rozvinout následkem drobných postupných změn – a musely by pokračovat ve svém měnění v průběhu doby. Jenže zkameněliny dokazují pravý opak! Rozličné třídy živých tvorů se vyvinuly najednou, bez předchůdců, kteří by se jim alespoň vzdáleně podobali, a zůstaly ve stejném stavu, neprocházejíce vůbec žádnými změnami za stovky milionů let.
 |
Cœlacanth |
Evolucionisté zobrazovali Cœlecantha, rybu známou pouze z fosilií datovaných zpět 400 milionů let, jako velmi mocný důkaz přechodných forem mezi rybami a obojživelníky. Jelikož se předpokládalo, že druh vyhynul před 70 miliony let, evolucionisté vytvořili všemožné spekulace nad zkamenělinami. 22.prosince 1938 však byl živý Cœlecanth chycen v hlubokých vodách Indického oceánu. Přes 200 dalších živých exemplářů bylo uloveno v následujících letech.
Všechny spekulace ohledně této ryby byly neopodstatněné. Oproti tvrzením evolucionistů, Cœlecanth nebyl obratlovcem s polovinou rybích a s polovinou obojživelných znaků, připraven rozšířit se na suchou zem. Ve skutečnosti se jedná o u dna dlící rybu, která téměř nikdy nevyplave nad 180 metrů (590 stop) hloubky. Navíc neexistují žádné anatomické rozdíly mezi živým Cœlecanthem a 400 milionů let starým zkamenělým vzorkem. Tento tvor se vůbec nikdy nevyvíjel.
 |
Evolucionisté trvají na tom, že ptáci se vyvinuli z plazů – přestože je to nemožné a ptačí křídlo samotné stačí, aby to prokázalo. Aby se evoluce druhu mohla odehrát, přední končetiny plazů by se musely změnit ve funkční křídla následkem mutací odehrávajících se v jejich genech – a to rychle! A to není proveditelné. Především, přechodná forma by nebyla schopná létat pouze s napůl vyvinutými křídly. Také by tak byla zbavena svých předních končetin. To by znamenalo, že byla v zásadě deformovaná a tak – dle evoluční teorie – by byla eliminována.
Aby mohl kterýkoli pták létat, jeho křídla musí být plně formovaná v každém detailu. Křídlo musí být důkladně připojeno k hrudní dutině. Pták musí mít lehkou kosterní stavbu, která mu dovoluje vzlétnout, udržovat rovnováhu za letu a pohybovat se všemi směry. Pera jeho křídel a ocasu musí být lehká, pružná a v aerodynamických proporcích k sobě navzájem. Zkrátka, všechno musí fungovat v bezvadné koordinaci za účelem učinit let možným. Jak by mohla tato neomylná stavba v tělech ptáků vzniknout jako výsledek série náhodných mutací? Tato otázka nemá odpověď.
