Mansúr a Obrovští Lední Medvědi

Mansúr s matkou se snažili rozmyslet, kde stráví letní prázdniny. Matka navrhovala, aby zašli do cestovní kanceláře a rozhodli se, až si prohlédnou brožurky z rozmanitých zemí, a tak spolu do jedné zašli. Jakmile do kanceláře vstoupili, přivítaly je plakáty míst, které nikdy neviděli, na stěnách. Mezitímco jeho matka hovořila s úředníky, Mansúr začal zkoumat plakáty jeden po druhém.

Náhle Mansúra vylekal hlas přicházející z plakátu, před nímž stál:

"Hej, Mansúre, nazdar!" pravil hluboký hlas. "Proč s matkou nezajedeš sem?"

Mansúr se otočil po hlase. Mluvčím byl lední medvěd z plakátu napravo.

"Nazdar!" řekl. "Myslel jsem, že jsi obrovský sněhulák!"

Lední medvěd se šťastně usmál: "Máš pravdu, se svými obrovskými těly a bělostnými kožichy se podobáme sněhulákům. Ale jsem si jist, že se svými 1700 librani (800 kg) váhy a 8 stopami (2.5 metry) délky jsme daleko větší, než bývají oni."

"Rád bych přijel a navštívil tě a tvou rodinu. Jenže tam, kde žiješ ty, je strašná zima."

"Zase správně," souhlasil medvěd. "My žijeme v nejstudenějších oblastech světa, poblíž Severního pólu, v Severní Kanadě, na severu Sibiře v Antarktice."

"Jak je pak možné, že ti není zima?" divil se Mansúr.

"Dobrá otázka," pravil Mansúrův nový známý. "Vysvětlím ti to. Každý aspekt našich těl je vytvořen podle prostředí, v němž žijeme. Navzdory mrazu, ledu a sněhovým bouřím, tlustá vrstva tuku, kterou Alláh zázračně vytvořil pod naší kůží, nás chrání před chladem. Náš kožich, který byl také speciálně vytvořen, je silný, hustý a dlouhý, takže zimu vůbec nepociťujeme. Alláh nás stvořil podle klimatu, v němž žijeme. Napadlo tě někdy, proč nežijeme v pouštích Afriky? Přemýšlej o tom! Kdybychom žili v poušti, vedro by nás přemohlo a zahynuli bychom. To je jedno ze znamení Alláha, že stvořil každou živou bytost podle prostředí, ve kterém žije."

Když se mu dostalo takové příležitosti mluvit s ledním medvědem, Mansúr se počal vyptával na všechno, co ho zajímalo:

"Vzpomněl jsem si, že většina medvědů v zimě spí. Děláte to vy lední medvědi také tak?"

Medvěd potřásl chundelatou bílou hlavou. "Kdepak, můj milý příteli. My se lišíme od ostatních medvědů, jelikož v zimě nehibernujeme. Pouze samice, a hlavně ty, co budou mít mláďata, to dělají."

"Kde naleznou novorozená mláďata potravu?" chtěl vědět Mansúr.

"Díky našemu Pánu, Poskytovateli, jídlo, které novorozená mláďata potřebují, je již pro ně připraveno. Matka medvědice je krmí svým mlékem," vysvětlil medvěd.

"Takže medvíďata se krmí mlékem?"

"Správně," odvětil lední medvěd. "Mléko matky medvědice obsahuje velice vysoký podíl tuku. Toto tučné mléko splňuje potřeby mláďat co nejlépe. S ním rostou mláďata velice rychle a s příchodem jara jsou připravena vyjít ze svého brlohu."

"Mansúre, uvědomíš si, že poněvadž žijeme ve zmrzlé divočině a nejsme dost schopní cokoli pro sebe vyzkoumat, není možné, abychom věděli, jakou stravu naše mláďata po narození potřebují. Také je zhola nemožné, abychom produkovali toto mléko, které neumí vyrobit ani moderní továrny, uvnitř svých těl podle vlastního přání a vlastním úsilím. Tato pravda jasně ukazuje zázrak Alláhova stvoření."

"Máš pravdu kamaráde," souhlasil Mansúr. "Když člověk trochu uvažuje, uvědomí si, že zázraky se kolem něho dějí v každém okamžiku."

Lední medvěd pokračoval ve vypravování o sobě. Pak řekl:

"Teď mám pro tebe otázku. Věděl jsi, že lední medvědi jsou výborní plavci a potápěči?"

Mansúr užasl: "To si děláš legraci. Chceš říct, že umíš plavat? S takovým těžkým tělem a v mrazivé vodě?"

"Nedělám si legraci," řekl medvěd. "My lední medvědi plaveme a potápíme se velice dobře. Při plavání používáme přední tlapy. Alláh, nekonečně milosrdný, stvořil naše pracky takovým způsobem, že je můžeme užívat jako vesla, abychom mohli snadno lovit a dal nám také blány mezi prsty jako mají na svých nohách kachny. Aby nám usnadnil lov, Alláh nás také stvořil tak, abychom mohli pod vodou uzavřít své nozdry, ale mít otevřené oči."

"Jak vidíš, Mansúre," pokračoval, "Alláh nás stvořil dokonale se systémy, které nám umožňují přežít za velmi obtížných podmínek. Není možné, abychom si my postupně vyvinuli tyto vlastnosti nebo abychom je získali náhodně. Je to Alláh, Kdo nás naučil, jak se máme pohybovat ve vodě."

"Ani v té ledové vodě ti není zima?" zeptal se Mansúr, který se trochu otřásl jen při té představě.

"Vůbec ne," řekl medvěd hrdě. "Kdybyste vy lidé položili ruku nebo chodidlo na ledovec, ihned byste je museli oddělat. My si však chladu ani nevšimneme, jelikož Alláh nám vytvořil chodila pokrytá hustou srstí, aby je neovlivnila zima. Kdybychom měli na nohou jen kůži jako vy, nikdy bychom nemohli žít v tomto prostředí."

Potom, co mu lední medvěd pověděl, Mansúr jasněji chápal, že Alláh vlastní neomezenou sílu a moc. Pak si Mansúr připomněl letní tábor, na němž strávil minulé prázdniny. Plaval po celé léto, ale voda byla teplá, kvůli mírnému klimatu. Uvažoval a srovnával to se studenou vodou, v níž plavou lední medvědi a bylo zřejmé, že Alláh stvořil tato zvířata takovým způsobem, aby byli odolní proti ledové vodě. Jak o tom přemýšlel, uvědomil si, že Alláh stvořil každou bytost s tělem ideálním pro prostředí, v němž žije. Třeba velbloudi byli stvořeni, aby přestáli vedro pouště. Mansúrův kamarád, lední medvěd, přerušil jeho myšlenky:

"Mansúre, jestlipak víš, proč máme bílou nebo nažloutlou barvu?"

"Ne, nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Proč?"

Medvěd vysvětloval: "Tato naše bílá barva nám zaručuje ochranu před nepřáteli ve studeném ledovém prostředí, kde žijeme. Jsme skoro neviditelní na mílích bílých sněhových polí, protože máme stejnou barvu."

Mansúr byl ohromen. "Jak logické!" řekl. "Kdybys byl černý jako vrána nebo barevný jako papoušek, pak by pro tebe bylo nemožné se schovat. a to by znamenalo, že budeš často v nebezpečí."

"Ano Mansúre. Existuje tolik věcí, na které lidi nikdy nepomyslí a které jsou zvyklí vídat. Ve skutečnosti to všechno stvořil Alláh podle Své božské moudrosti."

Mansúr cítil velikou vděčnost Alláhu, za to, že mu dal schopnost myslet a rozumět. "Kdyby si to Alláh, nepřál, mohl bych marnit čas v prozatímním životě ve světě nevědomosti vzhledem k Jeho svrchované síle a moci," napadlo ho.

Uvažujíc o svém rozhovoru s ledním medvědem, Mansúr si uvědomil jak důležitý život je. Každý nový kus informace, který získal, zvýšil Mansúrovu lásku k Alláhu. Kvůli tomu toho chtěl o ledních medvědech vědět dokonce ještě více.

"Jsem si jist, že tvůj nos je citlivější než náš, je to tak?" zajímalo ho.

Medvěd znovu kývl hlavou. "Ano. Náš čich je tak ostrý, že snadno objevíme tuleně skrytého pod jeden a půl metrovou vrstvou sněhu. Jak víš, Všemohoucí Alláh nedal jen nám, ale všem živým tvorům nadřazené vlastnosti."

Mansúr pokračoval: "Věděl jsem, že v každé živé věci na zemi je důkaz Alláhova nadřazeného vědění. Pořád ale získávání podrobných informací o těchto živých tvorech zvyšuje můj úžas nad Alláhovým svrchovaným stvořením."

Mansúr se nemohl nabažit rozhovoru se svým novým známým, ledním medvědem. Chtěl se o něm dozvědět všechno, co se dalo zjistit. Měl další a další dotazy, které hodlal položit:

"Jaké jiné vlastnosti máš, o nichž nic nevím?"

"Nech mne přemýšlet," řekl medvěd. "My lední medvědi máme zajímavé taktiky, které používáme v létě a v zimě. Nyní uvažuj o našem bílém kožichu, díky kterému se podobáme sněhulákům. Myslíš, že kdybychom si lehli do bílého sněhu, bude nás vidět? Vezmeš-li v úvahu naši bílou barvu, pravděpodobně odpovíš, 'Ne, budete nepovšimnutelní,' avšak nezapomeň, že my lední medvědi máme černé čenichy. Naše čenichy brání, abychom byli zcela zamaskovaní sněhem. Takže, co teď uděláme? Chytře si zakryjeme čenichy předními bílými prackami. Tak zakryjeme ten barevný rozdíl. Čekáme, zcela schovaní ve sněhu, než k nám dojde naše kořist."

Mansúr vykřikl úžasem: "To je opravdu velice chytré!"

"Ano Mansúre. Medvědi vědí, jak se zamaskovat, jinými slovy, schovat se, na sněhových pláních, poněvadž jejich srst a sněhové pláně mají stejnou barvu. Ale jdou ještě dále a napadne je i zakrýt si svoje černé čumáky, které jsou jedinou překážkou, protože jsou jedinou věcí, která vyčnívá na bílém pozadí. Ovšemže jak uhodneš, není možné, aby medvěd přemýšlel, co je třeba udělat, kdyby se několikrát vracel z lovu bez jídla a uvědomil si, že si musí zakrýt čenich! Medvědi se chovají pouze tak, jak jim Alláh vnukl. Alláh je tímto způsobem stvořil. Nakonec oni jsou jako jiné živé bytosti."

Mansúr se rozhodl povědět matce cestou domů, co se dozvěděl o ledních medvědech a vysvětlit tvořivé umění Alláha na nich viditelné. Poděkoval svému kamarádovi za fascinující konverzaci a vrátil se za matkou.