Kamal a Světluška

Oletních večerech jídával Kamal s rodinou večerní jídlo v zahradě. Jednoho letního večera, jak vstávali od stolu, Kamal spatřil světlo pohybující se nahoru a dolů mezi stromy na okraji zahrady. Přešel ke stromům, aby zjistil, co se děje, a povšiml si poletujícího hmyzu. Jenže tento hmyz byl velice odlišný od toho, který vídal ve dne. Jak letěl, vydával světlo.

Hmyz na okamžik zastavil a přiletěl ke Kamalovi. "Ahoj," pravil. "Vypadáš překvapeně. Už mě dlouho pozoruješ. Jmenuji se světluška a jak se jmenuješ ty?"

"Moje jméno je Kamal. Máš pravdu. Nikdy jsem neviděl hmyz, který bliká světýlkem, jako ty před chvílí. Žlutozelené paprsky přicházejí z tvého těla. Pamatuji si, že když jsem jednou sáhl na žárovku, popálil jsem si ruku. Nebolí tě to světlo, co vychází ze tvého těla?"

Světluška přikývla. "To máš pravdu Kamale, když říkáš, že lampy jsou velice horké, když vydávají světlo. Žárovky využívají elektrickou energii k výrobě světla a něco z této energie se mění v teplo. To způsobuje, že žárovka se zahřívá. Ale my nebereme energii pro světlo, které naše tělo vydává, zvenčí."

Kamal si myslel, že rozumí. "To znamená, že se nezahříváš?" zeptal se.

"To je pravda," souhlasila světluška. "Vyrábíme energii sami a používáme ji velmi opatrně. To znamená, že žádná energie nepřijde nazmar a že neprodukuje teplo, které by poškodilo naše těla."

Kamal chvilku uvažoval, "To je vskutku velice dobře promyšlený systém."

"Ano, to je," souhlasil brouček. "Když nás Alláh stvořil, všechno, co potřebujeme, naplánoval nejlepším způsobem. Když letíme, rychle máváme křídly. Ovšem, toto je činnost, která potřebuje mnoho energie. Ale jelikož naše světlo nespotřebuje moc energie, nemáme s tím problém."

Kamal se chtěl zeptat na něco jiného, "Na co používáš světlo, které vydáváš?"

Jeho kamarád vysvětlil: "Používáme ho jednak na předávání zpráv mezi námi a také na obranu. Když si chceme něco navzájem sdělit, zablikáme světýlkem. Jindy ho používáme, abychom zastrašili naše nepřátele a udrželi je stranou."

Na Kamala velice zapůsobilo, co mu jeho přítel povídal: "Takže všechno, co potřebuješ, máš uvnitř svého těla a nemusíš se namáhat!"

"Přesně tak," souhlasila světluška. "Navzdory všem snahám vědci neuspěli ve vyvinutí systému jako je ten náš. Jak jsem řekl dříve, Alláh nás stvořil nejkrásnějším způsobem a způsobem, který nejvíce pasuje k našim potřebám, tak jako všem živým věcem."

Kamal se usmál. "Děkuji ti. Co jsi mi řekla, je velice zajímavé. Nyní si uvědomuji, co znamená verš, který jsem četl včera, 'Což je ten, jenž tvoří, roven tomu, kdo netvoří? Což se nevzpamatujete?' (Súra an-Nahl: 17) Když pomyslíme na všechny živé věci, které Alláh stvořil a na sebe, tak existuje plno příkladů, kterých si lze všimnout!!"

"Ano Kamale, každá živá věc je důkazem svrchovaného kreativního umění Alláha, kdekoli se na věc podíváš, budeš to moci vidět. Teď budu muset jít. Ale nezapomeň, o čem jsme hovořili!"

Kamal zamával svému příteli na rozloučenou: "Rád jsem tě potkal. Doufám, že se zase uvidíme..."

Cestou domů uvažujíc o skvělých znameních stvoření u světlušky se Kamal těšil, jak poví své rodině o rozhovoru se svým malým kamarádem.