Asad a Barevní Motýli

Ovíkendu šel Asad na návštěvu k dědečkovi. Dva dny utekly jako voda a dřív než se Asad nadál, jeho otec dorazil, aby ho vzal domů. Asad dal dědovi sbohem a šel si sednout do auta. Vyhlížel z okénka a čekal na otce, až posbírá jeho věci. Motýl sedící na květině o kousek dál zatřepetal křídly a vlétl oknem do auta.

"Jedeš domů, že Asade?" zeptal se motýl tenkým hláskem.

Asad se podivil. "Ty mne znáš?" zeptal se.

"Ovšemže ano," usmál se motýlek. "Slyšel jsem tvého dědečka, jak o tobě vypravuje sousedům."

"Proč jsi se mnou nepřišel mluvit už dříve?" ptal se Asad.

"To jsem nemohl, protože jsem byl v kukle nahoře na stromě v zahradě," vysvětlil motýl.

"Kukla? Co to je?" zeptal se Asad, jenž byl odjakživa zvědavý chlapec.

"Nech mne to vysvětlit od začátku," pravil motýl a zhluboka se nadechl. "My motýlové se líhneme z vajíček jako malinké housenky. Krmíme se okusováním listů. Později využijeme tekutinu, která vychází z našich těl jako vlákno a obalíme se jí. Malým svazkům, do nichž se balíme, se říká kukly. Ve svazku strávíme určitý čas, jak čekáme, až vyrosteme. Když se probudíme a vylezeme z kukly, máme pestrobarevná křídla. Zbytek života strávíme poletováním a krmením se na květinách."

Asad zamyšleně přikývl, "Míníš, že všichni tito barevní motýli byli kdysi housenkami, než jim narostla křídla?"

"Vidíš tu zelenou housenku tam na větvi?" otázal se motýl.

"Ano, vidím. Hladově okusuje list."

"To je můj mladší bratr," usmál se motýl. "Za chvíli i on utká kuklu a jednoho dne bude motýl jako já."

Asad měl spoustu otázek, které chtěl položit svému novému kamarádovi. "Jak plánuješ tuto změnu? Myslím, když se vylíhneš z vajíčka, jak dlouho zůstaneš housenkou a jak tvoříš vlákno k utkání své kukly?"

"Vůbec to neplánuji," vysvětloval motýl trpělivě. "Alláh nás naučil, co potřebujeme udělat a kdy to potřebujeme udělat. Pouze jednáme způsobem, jak si to náš Pán přeje."

Na Asada to vskutku zapůsobilo. "Vzory na tvých křídlech jsou fantastické. a všichni motýli mají různé vzory, že ano? Jsou opravdu barevní a nápadní!"

"To je důkaz Alláhova nesrovnatelného mistrovství. Stvořil nás jednoho po druhém tím nejkrásnějším možným způsobem," vysvětlil mu kamarád.

Asad nadšeně souhlasil: "Je nemožné nevidět krásné věci, které Alláh stvořil. Kolem nás jsou stovky příkladů!"

Motýlek souhlasil: "Máš pravdu, Asade. Musíme Alláhovi děkovat za všechna tato požehnání."

Asad se ohlédl přes rameno: "Můj otec už jde. Vypadá, že vyrazíme. Bylo skvělé se s tebou potkat. Můžeme si popovídat znovu, až se vrátím příští týden?"

"Ale jistě," kývl motýl. "Dojeď bezpečně domů."