Amir a Chameleon

J ednoho dne na školním výletě Amir opustil svoje kamarády a začal se potulovat mezi stromy. Jak se opíral o strom a odpočíval, z klády na zemi přišel hlas.

"Ahoj Amire," řekl hlas, "jsi unavený?"

Amir nemohl uvěřit svým uším. Když si pečlivě prohlédl kládu, povšiml si tvora, jehož barva se natolik blížila barvě kmene, že bylo těžké určit, co je co.

"Kdo jsi?" zeptal se. "Mám problém tě vůbec spatřit—tvoje barva a barva klády, na které sedíš, jsou úplně stejné!"

"Já jsem chameleon," řeklo stvoření, které se podobalo ještěrovi. "Měním svou barvu podle prostředí, abych se chránil před nebezpečím."

"Jak to dovedeš, takovou fantastickou věc?" ptal se zaujatý Amir.

"Vysvětlím ti to," řekl mu nový známý. "Mám zvláštní zbarvovací látku zvanou 'plastid' ve své kůži. Ta mi dovoluje měnit barvu, aby ladila s okolím. Tato barevná změna nastává distribucí a sběrem rozmanitých látek a barev v mé nervové soustavě. Takže i když se pohybuji velmi pomalu, mohu žít nepovšimnut a v bezpečí, kdekoli jsem. Ovšem, tuto schopnost mi dal náš Všemohoucí Pán, Který nám opatřil všechno, co potřebujeme."

Amir si nebyl jist, zda tomu správně rozumí, "Můžeš mi prosím povědět více o tom, jak měníš barvu?"

Chameleon se hluboka nadechl a přikývl: "Když sedím na listnaté větvi za denního světla, stanu se zeleným s černými a hnědými skvrnami, jako jsou stíny na okolních větvích. Když je tma, jsem úplně černý. Umím provést tyto barevné změny během 15 minut. Když se však rozlobím, vyrazím tmavě oranžovými skvrnami a rudými značkami, abych varoval ostatní zvířata."

"To je skutečně neuvěřitelné!" zvolal Amir. "Zajímalo by mě, co dalšího je na tobě zvláštního?"

Jeho kamarád se spokojeně usmál. "Moje oči se pohybují každé zvlášť nezávisle na sobě. Dovedu se dívat dozadu a dolů. Jistěže bych žádný z těchto rysů neměl, kdyby si Alláh nepřál, abych je měl. Alláh mne stvořil a dal mi vše, co potřebuji, abych přežil."

Amir se podíval blíže. "Je dost obtížné tvé oči rozeznat."

"Takto moje oči neupoutávají pozornost nepřátel. Alláh je cele pokryl šupinami, takže vypadají jako zbytek hlavy. Jak vidíš, Alláh mne stvořil nejvhodnějším způsobem, abych se vypořádal se vším, co by se mi mohlo stát."

"Od nynějška," pravil Amir, "se budu pozorněji dívat kolem sebe. Nezapomenu se modlit k našemu velikému a mocnému Pánu, kdykoli spatřím jasné důkazy Jeho existence v přírodě. Děkuji ti."

"Na shledanou, Amire!" řekl chameleon a znovu zmizel na svém pozadí.