Ali je šikovným žákem základní školy. Jeho učitel a jeho kamarádi ho mají moc rádi. Vždycky má všecko v pořádku a respektuje svoji matku, otce a ty, kdo jsou starší, než on sám. Ale Ali přehnaně reaguje na věci, které se mu stávají a dělá si starosti s věcmi, které se nestaly. Například, když se má ve škole psát písemka, vždycky se bojí, že dostane špatnou známku a dokonce i přestože se na ni pečlivě učí, je mu starostmi špatně. To mu často ztěžuje soustředění a někdy dokonce špatně odpoví na otázky, které ve skutečnosti dokonale zná. Když se objeví něco, co Ali nedovede dělat nebo když věci nejdou tak, jak on chce, rychle upadne do beznadějného smutku. Zlobí se na sebe, když se diví, jaktože něco nezvládne nebo jaktože něco nejde tak, jak by mělo.
Jednoho dne, když se vrátil ze školy domů, byl Ali velice šťastný a, jako vždycky, vzrušený. Ve chvíli kdy dorazil domů, jeho matka připravovala v kuchyni večeři. Ihned začal matce povídat, co se přihodilo ve škole.
"Mami," řekl vzrušeně: "O víkendu jdeme na školní výlet. Budeme mít dobré jídlo, hrát si s míčem, půjdeme na túru, budeme zpívat písničky a hrát hry. Není to skvělé?"
"Ano, Ali, to jsou velice dobré zprávy," usmála se matka. "Teď pojď, umyj si ruce a začni pracovat na domácích úkolech."
Ali udělal, co mu matka řekla. Umyl si ruce a obličej a začal dělat domácí úkol. Jenže pořád byl rozrušený. Myslel na to, jaká bude na výletě zábava. Náhle ho napadla myšlenka. Pomyslel si: "Co když budu o víkendu nemocný? Potom nebudu moci jet na výlet. Budu muset zůstat doma v posteli, zatímco si všichni mí kamarádi budou hrát s míčem." Z ničeho nic byl zasmušilý. Všechna jeho radost byla pryč. Mezitímco dělal svůj domácí úkol, uvažoval.
Chvíli před večeří přišel domů Aliho otec. Aliho matka je zavolala k večeři. Společně se posadili ke stolu. Ali byl tichý a zamračený, kvůli špatným myšlenkám v hlavě. Jeho matka byla velice překvapená změnou, která se s ním udála. Aliho otec si také všiml, jak je zachmuřený. Jako vždycky si začali povídat.
"Jaký jsi měl dnes ve škole den?" zeptal se otec.
"Učili jsme se nějaké nové věci, tati," odpověděl Ali: "V hodině matematiky jsem šel k tabuli a počítal příklady, které nám učitel dal."
"Neřekneš svému otci ty dobré zprávy, které jsi se dnes dozvěděl, Ali?" zeptala se matka.
"O víkendu jdeme na výlet, tati."
"To jsou dobré zprávy, Ali," usmál se otec, "ale ty nevypadáš, že by jsi z toho měl radost."
Matka dodala: "Byl jsi tak šťastný, když jsi přišel ze školy, ale teď vypadáš smutně."
Ali odvětil, "Ano, byl jsem šťastný, ale pak mě napadlo něco, co mne zarmoutilo."
"A proč jsi zarmoucený, Ali?" zeptal se otec.
Ali mu pověděl, "Jestli o víkendu onemocním, a nebudu moci jít na výlet, tak budu hrozně nešťastný."
Matka se ho pokusila uklidnit: "Ali, v tuto chvíli nejsi nemocný, a nemůžeme vědět, co se stane později. Je správné, abys byl smutný kvůi něčemu, co se může anebo nemusí stát?"
Jeho otec doplnil: "Podívej Ali, tak je tomu proto, že Satan ti do hlavy nasadil zlé myšlenky a proto jsi rozrušený z věcí, které se ještě nestaly. Tomu se říká být bojácný. Všechny špatné myšlenky, které ti přicházejí na mysl nebo všechny obavy, které pociťujeme v srdci, jsou starosti vyslané Satanem. Alláh nám oznamuje v Koránu, co bychom měli dělat, když se to stane: ' A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí.' (Súra al-A‘raf: 200)"
"Ali," řekla mu matka, "Když ti takové špatné myšlenky přijdou na mysl, obrať se ihned k Alláhu a pomodli se."
Jeho otec pokračoval: "Alláh rozhodl již dříve, co se nám stane v našich životech. A On si pro nás vždycky přeje to nejlepší. Nebudeš-li moci jít na výlet, buď si jist, že je to pro tebe ta nejlepší věc. Někteří lidé zapomínají, že ve všem je něco dobrého a rmoutí se kvůli některým příhodám, které se jim staly. Ale může tomu být ve skutečnosti tak, že je Alláh ochránil před něčím horším. Avšak oni o tom takto neuvažují a proto jsou pořád nervózní a zasmušilí."
Ali přikývl: "Ano, teď už to dobře chápu. Odteď když mne přepadnou špatné myšlenky, ihned se obrátím k Alláhu a poděkuji Mu, že mi dal to nejlepší ze všech věcí."