Maqsud a Koťátko

Na Maqsuda, když se vrátil domů ze školy, čekalo veliké překvapení. Otec mu koupil malé koťátko. Maqsud trávil čas, který mu zbyl, potom, co si udělal domácí úkol, hraním s tímto rozkošným malým kotětem. Jedné noci, když ležel v posteli, byl překvapen, jelikož viděl, že kotě odešlo z ložnice a našlo svou misku s mlékem v obývacím pokoji, kde byla tma jako v pytli.

"Jaksi v té tmě tak snadno našlo misku s mlékem?" ptal se udivený Maqsud.

"My moc světla nepotřebujeme, abychom viděli, Maqsude," zavrnělo kotě. "Naše oči byly udělány jinak, než jsou lidské oči. Zornice našich očí se mohou hodně rozšířit, takže mohou ve tmě pojmout co nejvíce světla. A my kočky máme v očích vrstvu, kterou lidé nemají; je hned za sítnicí a odráží pryč světlo. Tudíž světlo prochází naší sítnicí dvakrát. Proto ve tmě tak bezvadně vidíme a proto také naši oči tak svítí. Alláh nás stvořil se všemi vlastnostmi, které potřebujeme, abychom přežili všemožné podmínky. Je zhola nemožné, abychom, jak tvrdí evoluční teorie, si vyvinuli tyto vlastnosti náhodou v průběhu doby. Alláh stvořil kočky a všechny živé organismy dokonalé a najednou."

Maqsud chvíli uvažoval: "My lidé víme, že dokonce i když spadneš z výšky, vždycky dopadneš na packy. Jak to děláš?"

"To máš pravdu," pravilo kotě. "My kočky milujeme lezení po stromech. Alláh nám dal zvláštní schopnost chránit se před zraněním při pádu. Když padáme, používáme ocas pro získání rovnováhy, změníme těžiště těla a dopadneme na nohy. Tato ochranná schopnost ukazuje nekonečné milosrdenství Alláha."

Maqsud jemně zvedl koťátko a položil si ho na klín. Každý den, když viděl jednoho z těchto roztomilých tvorů, myslel si, jak skvělé jsou důkazy Alláhovy svrchované tvůrčí moci. A tak láska a něha, kterou cítil ke kočkám, ještě vzrostla. A kotě projevovalo svou lásku Maqsudovi vrněním, kdykoli ho hladil.