Je Důležité Následovat Dobré Slovo

Anas byl milý, slušně vychovaný a tvrdě pracující chlapec. Z nějakého důvodu se jeho otec musel přestěhovat do jiného města a Anas musel opustit všecky svoje kamarády.

Brzy potom, co se Anas s rodiči nastěhovali do nového bytu, je sousedi z domu začali navštěvovat. Anas byl velice rád, protože tam bylo několik stejně starých dětí. Anasovi se moc líbili jeho noví kamarádi a po čase se velmi sblížili. Ale byl tam jeden mladší kluk jménem Irfan, který vždycky kazil jejich hry, které zrovna hráli, poněvadž chtěl, aby hráli to, co chce on; a pokud to nebylo tak, jak on chtěl, zlobil se na ně.

Jednoho dne, kdy si všichni kluci hráli v zahradě, se k nim připojil Irfan. Hráli si s novou hračkou, která patřila Anasovi. Irfanův příchod každého zneklidnil, jelikož věděli, že kdykoli se přidá ke hře, bude z toho hádka. Takže tentokrát chlapci nedovolili, aby si s nimi hrál. Irfan se hrozně rozlobil, vzal Anasovu novou hračku, hodil ji na zem a rozbil. Anas byl moc rozčilený a jeho kamarádi se začali hádat s Irfanem. Strýc Hanif uslyšel hluk klučičích hlasů a vyhlédl z okna. Strýc Hanif měl chlapce, rád, vždycky se o ně zajímal a často s nimi mluvil o existenci Alláha, požehnání, které poskytuje a skutcích uctívání, které přikazuje. Když viděl chlapce, jak se hádají, hned sešel dolů a připojil se k nim. Irfan plakal. Kluci řekli strýci Hanifovi, co se dělo a pak se posadili v zahradě, aby si promluvili.

Anas vysvětloval, co se přihodilo: "Strýčku Hanife, moji kamarádi a já spolu pokaždé dobře vycházíme a hrajeme si bez rvaček. Ale Irfan vždycky pokazí legraci a my už s ním nechceme kamarádit."

"Ale oni nechtějí dělat to, co chci já," stěžoval si Irfan.

Strýc Hanif pak řekl: "Ale no tak chlapci! My všichni se chceme cítit dobře a vést bezpečný život a najít přátelství a štěstí, kdekoli můžeme. Jenže nestačí si tyto věci přát. A nemůžeme čekat na někoho jiného, aby nám je dal. Cítit se dobře v bezpečném prostředí a vytvářet dobrá kamarádství vyžaduje zvláštní úsilí a sebeobětování. Kdyby každý trval na tom, mít jen to, co sám chce, a myslel jen na sebe namísto dávání ostatním, pak by mezi námi bylo jen neštěstí a hádky. Avšak věřící, kteří se obávají Alláha, se chovají jinak; jsou trpěliví, odpouštějí a netrvají na tom, aby bylo všehno po jejich. I když se k nim někdo zachová špatně, neurážejí se; staví prospěch ostatních před svá vlastní přání a snaží se co nejlépe, aby nerozlobili druhé ve svém okolí. Toto je znak nadřazeného slušného chování, které Alláh nařídil, aby jeho služebníci provozovali."

Anas se zeptal: "Dobře strýčku Hanife. Kdyby mezi nás přišel rváč a říkal ošklivá slova, co tedy máme dělat?"

Strýc Hanif odpověděl: "Ovšemže, musíme jednat tak, jak nám Alláh rozkázal. Alláh nám říká jak v Koránu:

Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím. (Súra Fussilat: 34)

Náš Prorok, kéž mu Alláh požehná a věnuje mu pokoj, také radí muslimům, aby s ostatními zacházeli dobře v hadíth, která zní: '… Kdokoli si přeje uniknout ohni a vstoupit do zahrady by měl zemřít s vírou v Alláha a Soudný den a měl by se chovat k lidem tak, jak si přeje, aby se oni chovali k němu…' (Muslim)"

Kluci pak poděkovali strýci Hanifovi a slíbili, že se v budoucnu budou snažit spolu vycházet.

Odkud Pochází Pokora Věřících?

V Koránu Alláh přikazuje věřícím, aby byli pokorní. Náš Prorok, kéž mu Alláh požehná a věnuje mu pokoj, také prohlašuje v jedné z hadíth následující:

Věřící jsou ti, kdo vědí, že Alláh stvořil všechno, že Jemu všechny věci patří a že je to On, kdo dává lidským bytostem veškerá požehnání. Z tohoto důvodu, bez ohledu na to, jak pohledný, bohatý, inteligentní nebo uznávaný může být, nikdy není namyšlený. Korán nám oznamuje, že věřící jsou pokorní:

Alláh oznamuje dobré zprávy pro věřící o odměně za dobré chování:

Jak Si Můžeme Připomínat Alláha?

Věřící vědí, že Alláh je vidí a slyší v každé chvíli a že On tvoří vše, co se jim přihodí. V každém okamžiku jejich životů o Něm nezapomínají přemýšlet. To dělají snažením se udržet Alláha na mysli, uvědomováním si, že On stvořil všecko a všechny události, které jim vstoupí do cesty, uvažováním, co jim mínil sdělit těmito událostmi, snahou pochopit skrytý význam stvoření a povídají ostatním lidem o těchto věcech. Alláh nám oznamuje v Koránu, že věřící na Něho pořád pamatuje:

V hadith Prorok Muhammad, kéž mu Alláh požehná a věnuje mu pokoj, popisuje vzpomínání na Alláha takto: