H usejnova matka ho vzala o jednom víkendu do zoo. Bylo to poprvé, kdy spatřil tolik rozmanitých zvířat na jednom místě. Zašli i do sloního pavilonu. Mladý slon zakopával o svůj chobot a padal a matka mláděte mu pokaždé přispěchala na pomoc.
Sloní matka si všimla Husejna, jak si je prohlíží a vysvětlovala: "Víš, moje mládě je příliš mladé, ještě neví jak používat svůj chobot. Neopustí mou blízkost celých 12 let a po prvních šest měsíců ho budu učit, jak má patřičně používat svůj chobot."
 |
Husejn odpověděl: "Vždycky mě zajímalo, na co sloni užívají choboty? Dýcháte jimi?"
Matka slonice mu řekla: "Právě naše choboty nás odlišují od ostatních zvířat. Naše nozdry jsou na konci chobotů, a ty používáme k donesení potravy nebo vody do úst, sbírání předmětů a k očichávání; do chobotu můžeme nabrat až 1 galon neboli čtyři litry vody. A víš, že jím umíme uchopit malinkatý hrášek? Nezískali jsme svoje choboty náhodou. Jsou laskavým darem Všemohoucího Alláha, Který všecko stvořil."
 |
Husejn potom vyzvídal, "Jak se vám daří najít dostatek jídla?"
Matka slonice vysvětlovala: "My jsme největšími suchozemskými zvířaty na Zemi. Slon sní zhruba 730 liber (330 kilo) rostlin za den. Strávíme denně 16 hodin jezením."
Husejna napadla další otázka, "A co vaše zuby?"
Sloní matka odvětila: "Jak vidíš, po stranách svých úst mám dva dlouhé, ostré zuby. Těmito zuby se bráníme a také je používáme ke kopání děr, v nichž bychom nalezli vodu. Jistěže se naše zuby časem obrousí při vykonávání takové práce a z tohoto důvodu nám dal Všemohoucí Alláh zvláštní schopnost. Nový zub vyrůstá za starým, aby ho nahradil. Protože nás Alláh takto stvořil, může nám vyrůst nový zub, abychom ho mohli náležitě použít."
Husejn chvilku přemýšlel, "Musíš mít hlad, kručí ti v žaludku."
Matka slonice se usmála: "Takové zvuky vydáváme při vzájemné komunikaci. Domluvíme se navzájem až na vzdálenost 2.5 mil (4 km)."
Husejn byl zmatený, "Tak jak spolu tedy mluvíte?"
Matka slonice pravila: "Alláh vytvořil zvláštní orgán v našich čelech, který vytváří zvuky pro lidské bytosti neslyšitelné. Tak se dorozumíme kódem, kterému nemohou ostatní zvířata porozumět a slyšíme jeden druhého i přes velice dlouhé vzdálenosti. Jak vidíš velkolepé Alláhovo stvoření lze u slonů dobře vidět. Nezapomeň, že o těchto věcech musíme stále přemýšlet a děkovat Alláhu neustále!"
Husejn přikývl: "Děkuji, že jsi mi řekla všecky tyto věci. Teď se musím vrátit k matce."
"Buď zdráv Husejne," řekla matka slonice.
Na cestě zpět k matce, se Husejn podivoval, "Kdo ví, jaké veliké Alláhovy zázraky se vyskytují u jiných zvířat?"
