Co Rašída Bratr Naučil

Rašíd šel jednoho dne na autobusovou zastávku, aby se dostal ze školy domů. Zatímco tam čekal, začal poslouchat rozhovor skupiny dětí. Jedno z nich mluvilo hlasitě a ukazovalo na svoje tričko a elektrické autíčko, které drželo v ruce. Rašíd začal dávat větší pozor a byl schopen si dát dohromady, co říkaly.

Chlapec, který mluvil tak nahlas, se jmenoval Asim. Vypravoval svým kamarádům o svém drahém oblečení a nejnovějších hračkách. Když dorazil domů, Rašíd nemohl dostat z hlavy, co ten chlapec říkal. Když jeho bratr, Zubajr, viděl, jak je Rašíd zamyšlený, posadil se vedle něho.

"Co se děje, Rašíde? O čem přemýšlíš?" zeptal se.

Rašíd odpověděl: "Cestou domů jsem viděl jednoho kluka. Mluvil se svými kamarády o svém skvělém oblečení a hezkých hráčkách. Byl doopravdy bezohledný; nezajímalo ho, že někteří z jeho kamarádů si nemohou dovolit koupit takové věci. Myslím, že jeho chování bylo moc špatné." Zubajr souhlasil: "Máš pravdu Rašíde, co dělal, to nebylo vůbec správné. Alláh dal každému z nás odlišná požehnání. Skutečnost, že člověk vlastní více pěkných věcí, lépe vypadá nebo je úspěšný, vůbec není v jeho moci. Alláh nám tyto věci dal, aby nás vyzkoušel a aby zjistil, jak budeme jednat, když nám taková požehnání věnuje.

Chování, které se Alláhu nejvíce líbí je takové, když člověk nezapomíná, že to Alláh mu dal všechno, co má. Nesmíme se chlubit nebo být rozmazlení požehnáními, která nám Alláh dal; musíme se vždycky chovat skromně. Mimoto, je to Satan, kdo se nafukuje pýchou. Vzpomeneš-li si, ten verš, který jsme četli včera, byl právě o této věci. Alláh nám říká že: 'A jedná tak, abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho, čeho se vám dostalo. Bůh nemiluje žádného domýšlivce vychloubačného.' (Súra al-Hadid: 23)"

Rašíd přikývl: "Takže bychom se neměli nechat zkazit tím, co nám Alláh dal, a neměli bychom být smutní nebo znechucení, když o něco přijdeme. Je to tak, Zubajre?"

Zubajr se usmál: "Správně! Alláh vlastní všechno. Dává nám tolik požehnání, kolik si přeje nám dát. Ať je jich málo nebo mnoho je to všecko součást zkoušky v tomto světě."

Rašíd měl na svého bratra otázku: "V jednom verši, Alláh říká: 'A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání - to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší.' (Súra Ta Ha: 131)To, co Asim udělal, bylo špatné, nebylo však špatné i to, jak byli jeho kamarádi zaujati a jednali způsobem, který by se Alláhu nelíbil? Přestože je to Alláh, Kdo nám dal naše oblečení, jídlo, domov a auto, být zhýčkaný nás doopravdy ponižuje, není to tak?"

Zubajr okamžik přemítal: "Jistě. To je dobrý způsob, jak to vysvětlit. Dovol mi, abych ti vypravoval příběh z Koránu jako příklad. V Koránu Alláh uvádí příklad dvou mužů. Jeden má dvě zahrady. Alláh každou z nich naplnil datlemi a jinými plodinami. Když čas uzrál, obě zahrady přinesly úrodu. Mezi oběma zahradami byla řeka a tudíž měl ten člověk spoustu ovoce. Jakmile vlastník zahrady mluvil se svým přítelem, ponižoval ho slovy: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“ (Súra al-Kahf: 34) Honosící se vším majetkem, který vlastnil, chodíval do své zahrady a ukazoval ji svému příteli a říkal přitom:

… „Že někdy toto zanikne, si nemyslím, a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“ (Súra al-Kahf: 35-36)

Jeho přítel ho varoval:

Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího, možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada... (Súra al-Kahf: 39-40)

Majitel zahrady nebral toto varování vážně. Nakonec ho Alláh potrestal. Jednoho dne seslal bouři a ta zničila jeho úrodu.

Když majitel zahrady ráno vstal a spatřil, že přišel o všechny drahocenné plodiny, pochopil, že Alláh má neomezenou moc a že všechno je pod Jeho kontrolou. Nikdy nesmíme zapomenout na tuto příhodu, Rašíde, a musíme se vždy chovat takovým způsobem, jak nám radí."