Aliho Malí Kamarádi

A li a jeho rodina vyjeli brzy zrána v neděli na venkov na piknik. Jeho matka naskládala věci potřebné pro piknik na zem.

Naplnila košík mrkvemi, Aliho oblíbenými. Ali se rovnou posadil pod strom. Četl knihu a pojídal mrkve. Najednou spatřil králíka, jak se blíží ke košíku. Ali se pomalu posadil, aby králíčka nevyplašil.

"Musíš mít hlad, králíčku," řekl.

"Vlastně… ano. Mrkve mám moc rád," neodporoval králík.

"Tak pojď," pravil Ali: "Sníme je spolu a popovídáme si. Chtěl bych se tě zeptat na spoustu věcí …."

Králík začal hovořit: "My králíci žijeme v hnízdech zvaných nory, které vyhrabáváme pod zemí. A mrkve se hodí k našemu podzemnímu způsobu života, neboť rostou dolů do země. Tak je dovedeme snadno najít. Mrkve jsou naše oblíbené jídlo a Alláh je stvořil tak, abychom se k nim snadno dostali. Protože Alláh si přeje, aby to takto bylo, nemáme problém objevit potravu. To je jeden ze zázraků Jeho stvoření."

Ali uvažoval, jak Alláh stvořil všecko přesně správným způsobem, aby to zvířata mohla používat. Vzpomněl si na pomeranč, který jedl v zimě. Užasl nad tím, jak se vynořil ze své slupky v měsíčcích, takže ho mohl snadno jíst. Kdyby to přišlo v jiné podobě, mohlo by být těžké to jíst. Pomeranče obsahují spoustu vitamínu C, který je moc dobrý pro naše zdraví, a Ali poděkoval Alláhu, že vytvořil pomeranče už nakrájené a zabalené, aby je lidé mohli snadno jíst. A ovšemže, dalším požehnáním je, že máme zuby, abychom s nimi mohli jíst. Stejně tak dal Alláh králíkům silné přední zuby, aby s nimi mohli hryzat mrkev.

"Dobře," řekl Ali, "a jaké jiné zvláštní schopnosti ti Všemohoucí Alláh dal?"

Králík odpověděl: "Alláh dal každému stvoření určité schopnosti, které mu usnadňují život. Na světě se vyskytuje mnoho druhů králíků s různými vlastnostmi. Kupříkladu králíci žijící ve studených oblastech jsou obyčejně bílí, takže jsou na sněhu špatně vidět a mohou se snadno skrývat. Divocí králíci jako já mají dlouhé nohy a uši. Králíci, kteří obývají americkou poušť, mají uši obrovské. Ty jim pomáhají se ochlazovat v horku pouště."

Ali přikývl: "Každý zná pohádku o tobě a želvě. Jsi rychlý běžec, pravda?"

"Ano," přikývl králík. "Moje zadní nohy jsou delší a silnější než přední. Takže mohu běžet rychlostí 40 až 45 mil za hodinu (60 km/h až 70 km/h) a někdy skočit 20 stop (6 metrů) v jediném skoku."

"Tak jak si hledáš svůj podzemní domov a jakto, že když jsi venku se tam nenastěhuje jiný králík?" divil se Ali.

"Některá zvířata označují svůj dům pachem," vysvětloval jeho nový kamarád. "Například gazely za sebou nechávají látku vylučovanou ze žlázy pod očima. Pach této látky označuje oblast, kde žijí. My máme takové žlázy v čelistech a označujeme svůj domov pachem z nich. Tudíž dovedeme svůj domov snadno najít a jiný králík se tam nepřistěhuje. Jistěže toto není něco, co bychom dělali sami od sebe, nýbrž z vnuknutí Alláha."

"Máš bratry nebo sestry?" zeptal se Ali.

"My králíci se množíme velice rychle," odpověděl mu přítel. "Naše matky jsou těhotné jen krátkou chvíli, kolem 28-33 dní. Přivedou na svět mnoho mladých najednou. Například já mám 15 bratrů a sester… Mladí zůstanou s matkou asi jeden měsíc. A králíci mají další vlastnost: mohou se pářit už 3-4 dny po narození."

V této chvíli přišel Aliho otec a připojil se k rozhovoru.

"Dokonce ani já jsem toho tolik nevěděl, králíčku," řekl: "Kéž tě Alláh dobře odmění. Jak znamenitě vytvořil celý vesmír a každého tvora v něm. V Koránu náš Všemohoucí Pán praví:

Takový je Bůh, Pán váš! A není božstva jiného kromě Něho, stvořitele věcí všech! Uctívejte tedy Jeho, vždyť On věru ochráncem je všeho! (Súra al-An‘am: 102)

On nám požehnal, abychom Mu mohli děkovat a získali si jeho přízeň v tomto pozemském životě, kde procházíme zkouškami, které nás připravují na věčný život. Víš, že Alláh nám oznamuje v Koránu, že jediný důvod, proč nás stvořil je, abychom Jej uctívali. Nejlepší věc, jakou můžeme udělat, je děkovat Mu za všechna požehnání, zařizovat si životy podle Koránu a žít pro Alláha. Alláh praví v Koránu: ' Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!' (Súra al-Kahf: 28)"

"Tati," řekl Ali, "když se podíváš kolem sebe, tak je nutné být vděčný, viď? Strom, který vidíme každý den, letící pták, králíček… Když se pozorně podíváš na tyto věci, uvidíš v každém z nich dokonalý návrh. A je to pouze dokonalá tvůrčí moc Všemohoucího Alláha, co dovede udělat toto všecko, není to tak? Jinak, jak by mohl být králík dost chytrý, aby sám získal tyto schopnosti?"

"Máš pravdu, Ali," zareagoval králík: "Kdyby nám Alláh nedal všechny tyto dovednosti, když nás stvořil, nikdo z nás by nebyl schopný je sám získat."

Aliho otec dodal: "Ali, to bylo dobře, že jsme se vydali na tento piknik. Nejřív jsi s námi nechtěl jít, ale potom jsi poznal tohoto králíčka a váš rozhovor tě přivedl k přemýšlení o několika věcech."

"Máš pravdu, tati," souhlasil Ali. "Náš rozhovor mi pomohl, abych viděl ve všem Alláha. Děkuji králíčku. Teď už musím jít s otcem. Zeptám se matky, jestli máme ještě další mrkev, a pokud ano, tak ti ji přinesu. Uvidíme se později, zatím nashledanou."

"Děkuji, Ali," řekl králíček. "Kéž ti Alláh požehná."