Ahmad a Šťastná Kachna

Ahmad šel o víkendu navštívit svého dědečka. Před večeří ho jako obvykle vzal děda do parku. Když do parku dorazili, Ahmad byl velice šťastný při pohledu na kachny plující po rybníku. Jeho děda věděl, že Ahmad má kachny skutečně rád, takže s sebou vzal pro ně něco k jídlu. Dal to Ahmadovi, jak spolu seděli na lavičce. Ahmad se rozběhl za kachnami.

"Ahoj," řekl: "Já jsem Ahmad. Přinesl jsem vám něco k jídlu."

Jedna z kachen pak řekla, "Ahoj Ahmade, mockrát děkujeme."

"Přemýšlel jsem," pravil Ahmad: "Kdyby vás tady nekrmili, nebo kdybyste žili někde, kde nejsou žádní lidé, jak byste našly potravu?"

Kachna odpověděla: "My kachny, pokud žijeme v divočině, moc neopouštíme vodu. Svoje jídlo bereme z vody."

"Ale já ve vodě, na níž plaveš, žádné jídlo nevidím," řekl zmatený Ahmad.

Kachna vysvětlovala: "Z vody získáváme potravu několika způsoby. Některé kachny zůstávají na hladině a jedí rostliny a hmyz. Jiné kachny potápějí hlavy a přední část těla pod vodu a hledají potravu s ocasy ve vzduchu. A ještě jiné se zcela potápí pod vodu a hledají potravu tímto způsobem."

Ahmad měl jinou otázku: "Proč zůstáváte celou dobu ve vodě? Proč nechodíte kolem po zemi?"

"Naše nohy opatřené plovací blánou nám dovolují plavat a umíme plavat velice rychle, jenže chodit po zemi je těžké," pověděla mu kachna.

Ahmad se potom kachny ptal: "Když já vlezu do vody musím se pořád pohybovat, abych se udržel nad vodou. Tak musím mít nafukovací rukávky, abych se nepotopil. Jak to děláte, že plujete tak snadno po hladině?"

"Právě tak, jako ty se nemusíš pohybovat, abys plaval, máš-li rukávky, tak i nám vzduch v tělech dovoluje vydržet na hladině," odpověděla kachna.

Ahmad byl stále zmatený: "Jenže když já mám rukávky, tak se zase nemohu potápět pod vodu. Tak jak se to daří vám?"

"Máme v tělech vzduchové kapsy, které vypadají jako malé balónky," řekla kachna. "Když jsou tyto balónky naplněny vzduchem, tak plujeme; a když se chceme potopit pod vodu, vypumpuje vzduch z těchto kapes ven. Proto se můžeme lehce potápět, protože v našich tělech zůstane méně vzduchu."

"Takže můžeš plout po hladině a můžeš se potápět pod vodu a dovedeš krásně plavat," pravil Ahmad.

Kachna pokračovala: "Je to kvůli našim nohám vybaveným plovacími blánami, že tak snadno plaveme. Když ve vodě pohybujeme nohama dopředu a dozadu, tyto blány se roztáhnou a dovolují nám potlačit se proti proudu vody s větší silou."

"Právě tak jako s ploutvemi, které si na nohy dávají dospěláci, když jdou v létě plavat, takže plavou rychleji a snadněji!" vykřikl Ahmad.

"To je ono, Ahmade," souhlasila kachna. "Kdyby byly vaše nohy takové, tak byste nemohli pohodlně chodit. Protože my jsme však vodní ptáci, tvar našich nohou nám dovoluje plavat a krmit se velice jednoduše."

"Všechny kachny vypadají stejně, takže jaké rozdíly mezi nimi jsou?" divil se Ahmad.

"Všechny vypadáme stejně," neodporovala kachna: "Ovšem existují určité odlišnosti mezi různými druhy kachen. Kačeři mají jasnější peří než kačeny. To je důležitou ochranou pro samici, když sedí na hnízdě, aby vyseděla své mladé. Kvůli její matné barvě ji nepřátelé nemohou uvidět a je v mnohem větším bezpečí, jak tam sedí. Nevýrazné barvy kachní samice splývají s pozadím a znemožňují ji zahlédnout dokonce i zblízka."

"Tak co se tedy stane, jakmile se k hnízdu přiblíží nepřítel?" zeptal se Ahmad.

Kachna vysvětlila: "Kačer na sebe upoutá pozornost použitím svého jasně zářivého peří, aby odlákal dravce od samice na hnízdě. Když se predátor dostane k hnízdu, samec okamžitě vzlétne do vzduchu a nadělá přitom hodně hluku a všechno proto, aby odlákal vetřelce."

V tom okamžiku Ahmad uviděl po vodě plout několik kachňat. Byl užaslý, že jsou tak maličká a přitom tak dobře plavou. Zeptal se: "Jak se tato kachňata naučila tak rychle plavat?"

"Kachňata si najdou cestu do vody, aby plavala a krmila se, pouze několik hodin po vyklubání," oznámila mu kachna.

Ahmada zajímalo, co by se s ním stalo, kdyby ho nechali ve vodě několik hodin potom, co se narodil. Určitě by nebyl schopen plavat; nalokal by se vody a zemřel. Uvážil, jak perfektně Alláh vytvořil kachny, aby mohly žít, plavat a krmit se ve vodě. Pak vstal Ahmadův děda z lavičky a přišel k němu.

"Dědo," řekl Ahmad: "Kachny umí opravdu dobře plavat, že? A jsou tak roztomilé!"

Dědeček souhlasil: "Ano Ahmade. Jedna z jejich schopností nám ukazuje, jak dokonale Alláh stvořil každou živou věc. Věděl jsi, že kachny mohou také létat? Když letí, neustále mění směr, aby se nestaly kořistí dravých ptáků."

"Ja kachny vědí, že mají pořád měnit směr, aby unikly predátorům, dědo?" zeptal se.

Jeho dědeček mu pověděl: "Zrovna tak, jako dal Alláh zvláštní schopnosti jiným zvířatům, dal tuto těmto roztomilým kachnám, aby se mohly chránit. Alláh tvoří to, co si přeje. V Koránu je verš, který je o tom: 'Bůh stvořil každého živočicha z vody; a jsou mezi nimi ti, kteří plazí se po břiše, jiní, kteří chodí po dvou nohou, a další, kteří chodí po čtyřech. Bůh tvoří, co chce, a Bůh věru všemocný je nad věcí každou.' (Súra an-Nur: 45)"

"Tak pojď Ahmade," řekl: "Večeře je skoro hotová. Bude lepší, když se vydáme domů."

"Dobře dědo. Cestou ti povím, co jsem se o kachnách naučil!"

"Opravdu?" zeptal se dědeček. "A odkud jsi se to naučil?" Ahmad mrkl na kachny ve vodě a řekl jim sbohem.

Ahmad vzal dědečka za ruku a kachny nechali za sebou. Šli společně domů a povídali si o dokonalém Alláhově stvoření a děkování za ně.

Kachny Při letu se kachny, tak jako gepardi, mohou pohybovat tak rychle jako auto. A když letí, neustále mění směr, aby se nemohly stát kořistí predátorů. Když se mají potopit pod vodu, udělají to tak rychle, že střelci mají problém je trefit.