Jiným omylem těch, kdo propagují klam, že dějiny a společnost se vyvíjejí, je tvrzení, že náboženství – nejvyšší hodnota společnosti—se taky vyvinulo. Toto tvrzení bylo navrženo v 19.století a bylo zaníceně bráněno materialisty a ateisty. Ale neexistují archeologická zjištění k jeho ospravedlnění a zůstává v prostoru spekulace.
Neexistuje ani podpora pro tvrzení, že lidé raných dob praktikovali takzvaná “primitivní” kmenová a polyteistická náboženství a že pravé náboženství—náboženství zjevované celému lidstvu od dob Adama (pokoj s ním) a založené na víře v jednoho Boha—vzniklo teprve nedávno. Někteří evolucionisté se pokoušejí zobrazovat toto tvrzení jako historickou skutečnost, ale v tom se velice pletou. Tak jako Darwinova teorie biologické evoluce je klam, tak i teorie náboženské evoluce, která v ní hledá svou inspiraci.
Obrázek na straně ukazuje “boha blýskání” jednoho z falešných sumerských božstev, které vzniklo, když byla jedna pravá božská víra překroucena. |
Před stoletím a půl, když byl Darwinův Původ druhů stále k dispozici v prvním vydání, si myšlenka evoluce získala podporu mezi materialisty a ateisty. Někteří myslitelé té doby uzavřeli, že každá událost lidského života může být vysvětlena evolucí, stanovujíce, že všechno má počátek v takzvaném základním, primitivním stádiu a pokračuje kupředu ke větší dokonalosti.
Tento omyl byl aplikován v mnoha oblastech. Ve světě ekonomiky například marxismus tvrdil, že takový pokrok je nevyhnutelný a že každý eventuálně přijme komunismus. Zkušenost prokázala, že toto byl pouze sen a marxistická tvrzení neodrážela realitu.
Na poli psychologie Sigmund Freud pravil, že lidské bytosti jsou vysoce vyvinuté druhy, ale psychologicky jsou jejich činy pořád motivovány stejnými pohnutkami jako u jejich takzvaně primitivních předků. Tato hlavní chyba byla vědecky vyvrácena psychologickým výzkumem ukazujícím, že základní předpoklady freudianismu nemají vědecký základ.
Stejným způsobem byly oblasti sociologie, antropologie a historie ovlivněny evoluční teorií, ale znalost získaná z objevů minulého století ukázala, že tento vliv byl kontraproduktivní.
Obdobným znakem všech těchto evolučních teorií je jejich odpor k jakékoli víře v Boha. Toto je filosofická základna za touto chybnou myšlenkou o evoluci náboženství. Podle falešného tvrzení Herberta Spencera, vůdčího navrhovatele tohoto omylu, první lidské bytosti neměly náboženství. První náboženství mělo vzniknout z uctívání mrtvých. Jiní antropologové, kteří podporují klam o náboženské “evoluci” navrhují odlišná vysvětlení. Někteří tvrdí, že jeho zdrojem je animismus (přisuzování božské povahy přírodě); jiní si myslí, že povstalo z totemismu (klanění se symbolické osobě, skupině nebo předmětu). Další antropolog, E.B. Taylor, se domnívá, že náboženství se vyvíjelo od animismu k manismu (klanění se předkům), polyteismu (víře v četná božstva) a nakonec vyústilo v monoteismus (víru v jednoho Boha).
Charles Darwin |
Tato teorie byla předložena v 19.století ateistickými antropology a od té doby byla udržována naživu, prezentovaná v rozmanitých scénářích. Ale nejde o nic více než podvod. Jak archeologické a historické důkazy ukazují, oproti tomu, co tito vědci navrhovali, od raných dob existovalo monoteistické náboženství, které Bůh lidstvu zjevoval skrze Svoje proroky. Ale zároveň odchýlené, pověrčivé víry vždycky koexistovaly s pravým náboženstvím. Právě tak jako dnes někteří lidé věří, že Bůh je Jedno jediné božstvo a vedou své životy podle náboženství, které zjevil, tak také jsou ti, kdo mylně uctívají modly ze dřeva a kamene, nebo satana, nebo své předky a různé duchy, zvířata, Slunce, Měsíc nebo hvězdy. A mnozí z těchto lidí nejsou zaostalí, naopak žijí ve velice pokročilých podmínkách.
V průběhu dějin vždycky byli takoví, kdo neposlouchali nařízení pravého náboženství zjeveného Bohem a snažili se vyhubit morální hodnoty. Korán nám vypravuje o některých lidech, kteří chtěli zahrnout pověrčivé víry a praktiky do pravého náboženství jim zjeveného a skončili s jeho změněním a zničením:
Běda těm, kteří Písmo vlastníma rukama sepisují a potom hovoří: “Toto od Boha pochází!”, aby tak nakoupili za nízkou cenu. Běda jim, za to, co psali ruce jejich! Běda jim za to, co provádějí! (Korán, 2:79)
Toto je proč v průběhu doby někteří z těch, co věřili v existenci a jednotu Boha a poslouchali Jeho příkazy opustili pravé náboženství. Stejným způsobem vznikly odchýlené praktiky a víry. Jinak řečeno v kontrastu s tím, co někteří navrhovali, nikdy nedošlo k procesu náboženské evoluce; avšak pravé náboženství bylo v určitých dobách překrouceno následkem odchýlení, které se jednou vyskytlo.
Obrázek na straně ukazuje “boha blýskání” jednoho z falešných sumerských božstev, které vzniklo, když byla jedna pravá božská víra překroucena. |
Ve 20.století byl podniknut důležitý výzkum původu náboženství, díky němuž se stalo známým, že tvrzení o náboženské evoluci nemá vědeckou hodnotu a že taková tvrzení jsou pouhými imaginárními scénáři. Výzkum světových náboženství vůdčími antropology jako Andrew Lang a Wilhelm Schmidt ukázal, že náboženství se nevyvíjí; naopak, někdy projde překroucením v průběhu času. Výsledky Schmidtova výzkumu byly podrobně zveřejněny v periodiku Anthropos.
Výzkum dělaný zvláště v letech 1900-1935 ukázal, že tvrzení o evoluci náboženství je zcela falešné, což přivedlo mnohé antropology k opuštění evolučních myšlenek. Ale navzdory všem těmto vědeckým a historickým skutečnostem, někteří radikální ateisté pokračovali v obraně tohoto neudržitelného scénáře.
Když byly přeloženy sumerské destičky, objevilo se, že velké množství falešných božstev v babylonském panteonu vzniklo jako výsledek postupného špatného výkladu různých jmen jednoho božstva. |
Planina Mezopotámie, ne příliš vzdálená od civilizace starého Egypta, je známá jako "kolébka civilizací."
Mezi nejdůležitější informace, které se vynořily z archeologického výzkumu v těchto oblastech patří objevy ohledně náboženské víry těchto společností. Nápisy nám vypravují o činostech nespočtu falešných božstev. Jak byly objeveny další informace a badatelé objevili lepší metody k výkladu dat, začaly se objevovat některé detaily o náboženských vírách těchto civilizací. Jednou z nejzajímavějších věcí je, že přede všemi těmito falešnými božstvy, v něž tito lidé věřili, také věřili v jednoho Boha. Historický důkaz ukazuje, že pravé náboženství vždycky existovalo. Následující stránky prozkoumají mezopotámské, egyptské, indické a evropské civilizace spolu z Aztéky, Inky a Máji, aby dokázaly, že všichni věřili v jednoho Boha a byly navštíveni posly, kteří jim zprostředkovali pravé náboženství. Prvním badatelem, který zjistil, že polyteismus původně obsahoval monoteismus, byl Stephen Langdon z Oxfordské univerzity. V roce 1931 ohlásil svá zjištění vědeckému světu, pravíce, že byla dost neočekávaná a zcela v rozporu s předchozími evolučními výklady. Langdon vysvětlit svá zjištění takto:
Falešné božstvo Marduk z babylonského panteonu |
. . . historií nejstarší civilizace člověka je rychlý pokles od monoteismu k extrémnímu polyteismu a rozšířené víře ve zlé duchy. 73
O pět let později Langdon stanovil ve Skotovi následující:
Důkaz nesporně ukazuje na původní monoteismus, nápisy a literatura zbylá po nejstarších semitských lidech také značí . . . monoteismus, a totemistický původ hebrejských a dalších semitských náboženstvích je nyní zcela zdiskreditován. 74
Vykopávky v moderním Tell Asmar, na místě sumerského města datujícího se do roku 3000 př.n.l. odkryla zjištění, která naprosto ladí s Langdonovými myšlenkami. Ředitel vykopávek, Henry Frankfort, poskytl tuto oficiální zprávu:
Navíc k jejich více hmotným výsledkům naše vykopávky ustanovily nový fakt, který bude muset nyní student babylonských náboženstvích vzít v úvahu. Získali jsme, pokud víme tak poprvé, náboženský materiál úplný ve svém společenském nastavení.
Máme souvislou hmotu důkazu, odvozené ve skoro stejném množství z chrámu a z domů obydlených těmi, kdo se v tomto chrámu klaněli. Jsme tak schopni dělat závěry, což by nálezy studované samy o sobě neumožňovaly.
Například jsme objevili, že zdobení na kruhových pečetích, která jsou obvykle spojována s různými bohy, všechna pasují do konstatního obrázku, v němž jediný bůh uctívaný v těchto chrámech tvoří centrální postavu. Proto to vypadá, že v raném období nebyly jeho různé aspekty považovány za oddělená božstva sumero-akadského panteonu. 75
Faraon Achnaton uvěřil v jednoho Boha a nechal zničit všechny modly. Vyjádřil svou víru v takových slovech hymnu: Kolik je Tvých skutků, třebaže skrytých zraku, Ó jediný Bože, vedle kterého není žádného! Tys učinil zemi, jak sis přál, Ty sám, všechny lidi, stáda a hejna; Všechno na zemi, co chodí po nohou, všechno vysoko, co létá na křídlech... |
Frankfortovy objevy odhalují velice důležitá fakta o tom jak pověrčivé, polyteistické systémy vznikly. Teorie evoluce náboženství tvrdí, že polyteismus vznikl, když lidé počali uctívat zlé duchy zastupující přírodní síly. Ale nebylo tomu tak. V průběhu doby si lidé rozvinuli odlišné porozumění různým atributům jednoho Boha, což eventuálně vedlo k překroucení víry v jednoho Boha. Rozmanité charakteristiky jednoho Boha se změnily ve víru v bohů několikero.
Antropologický výzkum ukázal, že polyteistické víry se objevily spolu s překroucením monoteistické víry. Toto je jeden z důkazů, že proces náboženské evoluce se nikdy neodehrál, jak si někteří přejí, abychom věřili. |
Dlouho před Langdonem přeložil sumerské destičky badatel jménem Friedrich Delitzsch a učinil obdobné objevy. Zjistil, že četná božstva v babylonském panteonu se vyvinula z rozličných charakteristik Marduka, jak tehdy nazývali jedno božstvo. Výzkum ukázal, že víra v Marduka vyústila v postupné odchýlení od víry v jednoho pravého Boha.
Toto jedno božstvo, Marduk, měl mnoho jmen. Byl nazýván Ninib, neboli "Majitel síly", Nergal neboli "Pán bitvy", Bel neboli "Majitel panství" Nebo neboli "Pán proroka", Sin neboli "Osvětlovatel noci", Šamaš neboli "Pán všeho, co je spravedlivé" a Addu neboli "Bůh deště." V průběhu doby se tyto atributy Marduka od něj nějak oddělily a byly připsány různým božstvům. Stejným způsobem vznikla falešná božstva jako bůh Slunce a bůh Měsíce jako produkty lidské představivosti. Víra v Marduka vedle dalších jmen falešného božstva ukazuje, že tento náboženský systém se ve skutečnosti postupně vyvinul překroucením víry v jednoho Boha.
Stopy takového odchýlení lze vidět i ve starém Egyptě. Badatelé objevili, že staří Egypťané byli především monoteisté, leč později tento systém odbourali a obrátili se k sabeismu, neboli klanění se Slunci. P. Le Page Renouf píše:
Je nepopiratelnbou pravdou, že posvátnější části egyptského náboženství nejsou srovnatelně pozdním výsledkem procesu vývoje nebo eliminace hrubších. Posvátnější části jsou ukázkově staré; a poslední stádium egyptského náboženství, to známé řeckým a latinským spisovatelům, pohanům a křesťanům, bylo to nejhrubší a nejvíce poškozené. 76
Antropolog Sir Flinders Petrie praví, že pověry a polyteistické víry vznikly skrze postupné zkažení víry v jedno božstvo. Dodatečně říká, že tento proces zkažení je možno vidět v současné společnosti tak jako u společností z minulosti:
Ve starobylých náboženstvích a teologiích existují velice rozmanité třídy bohů. Některé rasy jako moderní hinduisté si libují v hojnosti bohů a bůžků, která vlastně roste. Jiní ... se nepokouší uctívat velké bohy ale zabývají se houfem animistických duchů, démonů. . . .
Kdyby byl koncept boha evolucí a takového klanění se duchům museli bychom najít uctívání četných bohů kterak přechází klanění se jednomu Bohu. . . Co ve skutečnosti nacházíme je pravý opak, monoteismus je první fází vystopovatelnou v teologii. . . .
Kdykoli stopujeme polyteismus k jeho raným stádiím, najdeme, že vyústil z kombinace monoteismu. . . . 77
Pověrčivé hinduistické náboženství má mnoho falešných božstev. Avšak výzkum ukázal, že v raných dnech indické kultury lidé věřili v jediného Boha. |
Dokonce i když indická kultura není tak stará jako kultury středovýchodní, pořád je jednou z nejstarších přežívajících kultur na světě.
V indickém pohanství je počet takzvaných božstev skoro nekonečný. Po dlouhém studiu Andrew Lang určil, že polyteistická náboženství se objevila v Indii jako výsledek procesu podobnému tomu na Středním východě.
Edward McCrady, píšící o indických náboženských vírách, pozoroval, že Rig Véda ukazuje, že v raných dnech byla božstva považována jednoduše za různé manifestace jedné Božské bytosti. 78 V hymnech Rig Védy můžeme vysledovat stopy destrukce monoteistické myšlenky jediného Boha. Další badatel v této oblasti, Max Müller, souhlasí, že nejprve zde byla víra v jednoho Boha:
Existuje monoteismus, jenž předchází polyteismu Védy; a dokonce i v invokacích nespočtu božstev proráží mlhou modloslužebnické frazeologie vzpomínka na Boha jednoho a nekonečného jako modrá obloha, která je skryta plujícími mraky. 79
Z toto je znovu zřejmé, že se neodehrála žádná evoluce náboženství, ale že lidé přidali falešné prvky k pravému náboženství nebo zanedbali určité příkazy a zákazy—což vyústilo v odchýlení náboženské víry.
Ve své knize Náboženství Řecka v prehistorických dobách, Axel W. Persson, badatel v pohanství starého Řecka, píše: . . . později vyvinuly velký počet více či méně významných postav, s nimiž se setkáváme v řeckých mýtech. |
Můžeme vidět stopy podobné kontaminace ve vírách historických evropských společností. Ve své knize Náboženství Řecka v prehistorických dobách, Axel W. Persson, badatel v pohanství starého Řecka, píše:
. . . později vyvinuly velký počet více či méně významných postav, s nimiž se setkáváme v řeckých mýtech. Dle mého názoru násobná rozmanitost závisí do velice značné míry na různých vyvolávacích jménech původně jednoho a toho samého božstva. 80
Stejné stopy pozměnění lze vidět v Itálii. Archeoložka jménem Irene Rosenzweig po probádání Iguvinských desek, jejichž stáří sahá do etruských dob, uzavřela, že "božstva jsou rozlišena přídavnými jmény, což na oplátku vedlo ke vzniku nezávislých božských sil." 81
Zkrátka všechen antropologický a archeologický důkaz z minulého století značí, že v průběhu dějin společnosti nejprve věřily v jednoho Boha, ale pozměnily tuto víru postupem času. Nejprve lidé věřili v jednoho Boha, Který vytvořil všechno z ničeho, Který všechno vidí a zná všechny věci a Který je Pánem všech světů. Ale časem byly tituly Pána mylně považovány za oddělená božstva a lidé začali tato falešná božstva uctívat. Pravé náboženství je uctívání jednoho a jediného Boha. Polyteistická náboženství se vyvinula ze zamoření pravého náboženství, jež náš Pán zjevoval lidstvu od dob Adama (pokoj s ním).
Když se podíváme na kulturní a náboženské hodnoty společností v rozmanitých oblastech světa, shledáme, že mají mnoho společného. Tyto společnosti nemohly sdílet jakoukoli kulturní výměnu, leč věří v bytosti jakými jsou andělé, satan a démoni, které nežijí v týž dimenzích jako lidské bytosti. Věří v posmrtný život, v lidské tvory vytvořené z hlíny; a jejich uctívání má mnoho společných prvků. Například o arše Noemově hovoří sumerské záznamy, welšské náboženství, čínské nápisy a starobylé litevské náboženství.
Toto je pouze jeden důkaz, že jediné, všemocné božstvo – to jest Bůh, Pán světů—zjevil náboženskou morálku. Napříč světem byly kultury učeny náboženství, které přišlo z jediného svrchovaného místa, zjevujíce existenci božstva nemajícího sobě rovného. Náš Pán sám Sebe zjevil v každém období dějin prostřednictvím těch služebníků, které vyvolil a povýšil; a jejich prostřednictvím zjevil náboženství, jaké pro lidské bytosti vybral. V Koránu, posledním zjevení Všemohoucího Boha, oznámil, že "každý lid má vůdce svého." (Korán, 13:7). V jiných verších, které poslal, je zjeveno, že vysílá posla ke všem lidem, aby je varoval:
Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali. (Korán, 26:208-209)
Tito požehnaní poslové vždy učili společnosti, že by měly věřit v Boha jako jediné božstvo, sloužit pouze Jemu, a že by měli konat dobro a vyhýbat se zlu. Lidské bytosti dosáhnou spasení skrze poslušnost těchto poslů, vyvolených a požehnaných v Božích očích, a posvátných knih, které za sebou zanechaly jako odkaz. Poslední prorok vyslaný naším Pánem jako milosrdenství světům byl Prorok Muhammad (pokoj a Boží požehnání s ním); a Korán, poslední Božská kniha, která je pod věčnou ochranou Všemohoucího Boha, je nejpravdivějším vedením pro lidstvo.
73. Stephen H. Langdon, Semitic Mythology, Mythology of All Races, Vol. V, Archaeol. Instit. Amer., 1931, p. xviii.
74. Stephen H. Langdon, The Scotsman, 18 November 1936.
75. H. Frankfort, Third Preliminary Report on Excavations at Tell Asmar (Eshnunna): quoted by P. J. Wiseman in New Discoveries in Babylonia about Genesis, London: Marshall, Morgan and Scott, 1936, p.24.
76. P. Le Page Renouf, Lectures on the Origin and Growth of Religion as Illustrated by the Religion of Ancient Egypt, London: Williams and Norgate, 1897, p. 90.
77. Sir Flinders Petrie, The Religion of Ancient Egypt, London: Constable, 1908, pp. 3, 4.
78. Edward McCrady, "Genesis and Pagan Cosmogonies," Transactions of the Victoria Institute, Vol. 72, 1940, p. 55.
79. Max Müller, History of Sanskrit Literature: quoted by Samuel Zwemer, p. 87
80. Axel W. Persson, The Religion of Greece in Prehistoric Times, University of California Press, 1942, p. 124.
81. Review of Irene Rosenzweig's Ritual and Cults of Pre-Roman Iguvium by George M. A. Hanfmann, American Journal of Archaeology, Vol. 43, No. 1, Jan.-Mar. 1939, pp. 170, 171.