Čína vstoupila do dvacátého století jako zbytky říše roztříštěné pod tlakem zejména Británie, Francie, Německa, Japonska a Ruska. Po svržení imperiální nadvlády nebyla po desetiletí ustanovena žádná centrální autorita. Když se v roce 1949 dostala k moci komunistická strana, Čína se proměnila ve stát strachu. Tento proces stál životy desítky milionů lidí kvůli represivním a totalitním metodám, které komunisté používali, aby prosadili svou krvavou ideologii. Čínská komunistická strana se uchýlila k násilí, aby se udržela u moci a zavedla nejdivočejší a nemilosrdnou formu komunismu vůbec, nutíce jediný způsob žití a myšlení všem čínským lidem.
V průběhu tohoto období, ti kdo se odmítli podrobit pravidlům komunistických vůdců byli nemilosrdně vyhlazeni.
Obecně se předpokládá, že divoké zavádění komunismu skončilo. Lidé již nedostávají potraviny výměnou za kupony, nemusí nosit uniformy, ani nejsou mučeni, pokud nejsou schopni se naučit Maovu "Malou rudou knížku" zpaměti. Jenže komunismus uzpůsobený režimu nového světového pořádku je stále naživu a stejně tak i jeho nemilosrdnost.
V očích komunistické strany mají lidé hodnotu tak dlouho, dokud produkují, a je jim dovoleno myslet pouze uvnitř hranic vymezených komunistickou stranou. Volně mohou vyjadřovat pouze ty myšlenky, které ladí se stranou. Pracovní tábory, které existují po celé Číně, systém, který ponižuje a vykořisťuje miliony lidí v nich, masové popravy před zraky veřejnosti, metody mučení široce rozšířené ve věznicích a prodej vnitřích orgánů těch, odsouzených k smrti, odhalují ošklivou tvář komunistické administrativy. Navzdory tomu všemu v posledních 20 letech média šíří propagandu, že Čína rychle nastupuje liberální a demokratickou cestu. Jeden fakt je často přehlížen: Skutečnost, že Čína se pohnula ke kapitalistickým praktikám v ekonomické sféře a otevřela své brány zahraničním investorům v množství oblastí, neznamená, že došlo ke změně v politické struktuře a ideologii země. Naopak, nelidské praktiky nadále ukazují, že nic se nezměnilo v mentalitě vládnoucí komunistické strany. To bude vyjasněno mnoha a mnoha příklady v následujících kapitolách knihy.
 |
V nedávné dobe se hodne mluvilo o vzrustající svobode a osvobození v ekonomické aréne v Cíne. Jene tato svoboda je omezená na urcité oblasti a krutý a utiskující reim v Cíne se ve skutecnosti nezmenil. |
Hlavní oblastí komunistického řádění je Východní Turkestán, domov muslimských ujgurských Turků. Ležící v nejzápadnějším bodě Číny, Východní Turkestán je okupován asi po dvě století a zejména během posledních 50 let trpí velice útlakem despotického režimu komunistické čínské administrativy. Následkem čínské propagandy je Východní Turkestán světu znám jako "Xinjiang," nebo "Sinkiang" což v čínštině znamená "nové hranice" a většina lidí neví nic o lidském dramatu, které zde probíhá. Jenže Východní Turkestán, jehož většinovými obyvateli jsou muslimové ujgurského původu, je scénou násilí a útlaku komunistickou čínskou administrativou, jemuž podobného nelze nalézt v žádném jiném regionu Číny.
 |
Lidé Východního Turkestánu jsou drceni represivním komunistickým re imem po více ne polovinu století. Muslimum je bráneno ít podle nábo enství a sna í se pre ít za velice obtí ných podmínek. |
Mučení, popravy, pracovní tábory a náboženský útlak, to jsou již dlouho znaky každodenního života ve Východním Turkestánu. Muslimové jsou zatýkáni, drženi po měsíce (někdy dokonce roky) v čínských věznicích, které jsou proslulé mučením, čistě proto, že chtějí žít podle náboženství. Mnozí z těch, kdo bojují za svobodu a demokracii pro Turkestán, jsou popraveni. Navíc asimilační politika Číny zabraňuje většinové muslimské populaci Východního Turkestánu mluvit vlastním jazykem, žít podle své kultury, podnikat hadž (pouť do Mekky), vykonávat denní rituály modliteb a půstu a dokonce jim zakazuje i určit velikost své rodiny. Muslimové Východního Turkestánu očekávají, že uvědomělí lidé po celém světě jim pomohou vést válku ideí, k ukončení zdejšího komunistického útisku a vynaloží snahy o informování světa o jejich neštěstí.
Čína proměnila Východní Turkestán v uzavřenou oblast omezením všech prostředků komunikace, bráníce vnějšímu světu, aby uslyšel o pravých rozměrech jejich lidského dramatu. Jenže to není omluva pro zapomnění a jednání, jako by se nic nedělo. Z tohoto důvodu je důležité, aby bylo všemi prostředky protrženo ticho, které na celém světě převažuje ohledně Východního Turkestánu.
Budou-li skutečné rozměry nelidskosti za zavřenými dveřmi odhaleny, nepomůže to jen, aby bylo slyšet hlasy ukřivděných, avšak upoutá to pozornost světa k nastolení spravedlnosti ve Východním Turkestánu.
Cílem této knihy je jak identifikovat základní příčiny tohoto komunistického útisku, který probíhá v celé Číně přes půl století, a také učinit, aby byl hlas ukřivděných lidí ve Východním Turkestánu slyšet. Iniciativa podniknutá proto, aby muslimové z Východního Turkestánu poznali mír a bezpečí může uspět pouze tehdy, budou-li zásadní příčiny jejich útisku zdokumentovány a uvedeny do pozornosti světa.
Tato práce dokumentuje, že zásadní příčinou za útiskem ve Východním Turkestánu je materialistická filosofie a komunistická ideologie, která vládne čínskému státu. Násilí způsobené materialistickou filosofií, která považuje život za boj o přežití (a naznačuje, že pokroku lze dosáhnout pouze prostředky konfliktu) může být eliminována pouze tehdy, pokud se lidé obrátí a budou žít podle morálky Božích přikázání.
Bůh nařídil lidem, aby žili podle pravidel spravedlnosti, tolerance, lásky, soucitu, respektu, obětování, dělení se, sebezapření a odpuštění. Bůh objasnil, že etnické rozdíly nejsou omluvou pro spor, a že lidé musí respektovat rasu, jazyk a přesvědčení druhých. Přijetí takového morálního kodexu po světě je jediným způsobem k zabezpečení míru a tolerance. Intelektuální válka musí být vedena s materialistickou filosofií, která je zásadní oporou těch, kdo utiskují druhé. Z tohoto důvodu je to nejdůležitější oblast požadovaná proto, aby mír a spravedlnost převládly.
K odporu útisku a nespravedlnosti ve světě je třeba vynaložit úsilí k šíření morálky Koránu, která je opravdovým řešením tohoto problému. Nová doba povstane šířením koranické morálky z Boží vůle, v níž budou nespravedlnost a útisk nahrazeny pokojem, bezpečím a spravedlností. Korán zvěstuje tuto novou dobu:
Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou.… (Korán, 24:55)
