Existovala dvě hlavní stádia čínského komunismu: Období Maa a období Denga.
Ačkoli Mao a Deng se rozcházeli v teorii a v praxi, pohled z širší perspektivy, založený na kritériu lidských práv a demokracie, odhalí dvě významné podobnosti v obou obdobích. V průběhu obou období byla země držena pod přísnou kontrolou komunistické strany. Současní vládci dál pokračují v utlačování čínského lidu pod stejným despotickým režimem.
Maovo období trvalo od roku 1949 do 1977 a vidělo smrt milionů lidí na vyhladovění a zabití milionů dalších. Přísná disciplína převažovala ve všech oblastech života, byla dovolena nepatrná individuální svoboda a celé komunity byly drženy v lajně násilím a útiskem. Jídlo se dalo zakoupit pouze za kupony, pouze jeden druh oděvu byl dovolen a lidé mohli pracovat pouze na polích a v továrnách přidělených státem. Komunistická strana rozhodovala, kdo si může vzít koho, kde budou žít a kolik dětí budou mít.
Obraz, jenž o sobě Čína dává vnějšímu světu se velice liší od toho, co se v zemi opravdu děje. Mrakodrapy, moderní silnice a luxusní pracovní místa nestačí zakrýt skutečnost, že kolem 100 milionů lidí je nuceno k práci v nelidských podmínkách v pracovních táborech, sbírání odpadků na smetištích těmi, kdo nemají co jíst nebo hodiny strávené ve frontách na práci. |
Přestože jídlo se dnes dá koupit bez kuponů a lidé si mohou oblékat co chtějí a navštěvovat sousední města, tyto ekonomické změny nevedly k žádným změnám v mentalitě strany. Číňané mají svobodu stále pouze v mezích určených komunistickou stranou. Ve skutečnosti všechny ekonomické změny začaly tehdy, když komunistická strana dovolila soukromé investice za účelem obnovit čínskou ekonomiku, kterou přivedla k bankrotu Maova politika. Navíc obrození a pokrok se neodráží ve venkovských oblastech, kde naopak úroveň chudoby roste.
Vedle toho popravy, které jsme podrobně probrali na počátku této knihy, pracovní tábory, prodej orgánů obětí, nucené plánování rodiny a další takové praktiky dosud pokračují. Po masakru na náměstí v roce 1989 projev čínského prezidenta Jianga Zemina odhalující, že ekonomická reforma bude pokračovat, ale nikdo by neměl snít o demokracii byl významným shrnutím politiky strany.
Jeden článek v New York Times popsal čínskou představu o demokracii těmito slovy:
Ministr spravedlnosti připustil zadržování více než 2000 "kontrarevolucionářů" politických vězňů, množství, které pokleslo v posledních letech. Ale nespočet tisíc dalších politických a náboženských vězňů je v pracovních táborech a institucích pro duševně choré. V tvrdě hlídané společnosti se málo změnilo od 1979, kdy mladí intelektuálové jako Wei Jingšeng a Xu Wenli rozmnožili na Zdi demokracie své výzvy k reformě...Wei šel do vězení, kde je dodnes a Xu je politický poustevník.(76)
Jak vidno, přestože čínská vláda tvrdí, že každý může volně vyjadřovat své myšlenky, čínským občanům není dovoleno kritizovat režim nebo starší úředníky strany a jejich skutky, ani jim není dovoleno zveřejnit takovou kritiku. Strana přísně monitoruje všechny názory, které jsou v rozporu s jejími vlastními. Lidé jsou trestáni na základě bezpečnosti státu kdykoli se odváží sebemenší kritiky. Ti, kdo tak učiní, jsou zadrženi a mohou být zadržováni měsíce, aniž jsou vzati k soudu a aniž jsou jejich příbuzní uvědoměni o tom, kde se nacházejí.
4.června 1989 byl svět znovu svědkem brutality komunistické Číny. Univerzitní studenti na náměstí Tiananmen žádající větší demokracii a svobodu stanuli proti armádě vlastní země. Čínská vláda nehleděla na skutečnost, že demonstranté jsou jejími vlastními občany starými pouze 19 nebo 20 let.
Z hlediska komunistické Číny, důležitým faktorem byla existence potenciální hrozby státu a polytbiro se rozhodlo, že univerzitní studenti ve skutečnosti představují hrozbu. Toto rozhodnutí vedlo ke smrti tisíců lidí, tisícům dalším zraněným a desítkám tisícům mučených ve vazbě.
4.června 1989 Lidová osvobozenecká armáda vypochodovala proti protestujícím studentům na náměstí Tiananmen a podle údajů čínského Červeného kříže, zabila 2600 lidí. Tato cifra nezahrnuje ty, kdo byli tajně pohřbeni armádou nebo jinak "zmizeli". Jiné zdroje odhadují počet úmrtí na 7000 až 20000. Přes 7000 bylo při incidentu zraněno. Kolem 40000 bylo zatčeno (z nichž většina byla později veřejně popravena).(77) Tímto způsobem komunistická Čína znovu ukázala světu, jak "úspěšně" se umí vypořádat se svými oponenty.
Náměstí Tiananmen bylo jedním z nejdůležitějších středisek hojně podporovaného demokratického hnutí, které Číňané iniciovali proti západním kolonialistům v roce 1919. Tamější protesty mají konkrétní symbolický význam. Skutečnost, že kolem náměstí je mnoho veřejných budov, byla také důvodem, proč bylo pro protesty zvoleno. Demonstrace v roce 1989 začaly, když univerzitní studenti z Pekingu chtěli vzpomenout bývalého generálního sekretáře komunistické strany Hu Yaobanga, jenž zemřel krátce předtím a byl znám svými reformními názory. Po smrti Yaobanga 15.dubna, muže, který vždy pohlížel vřele na požadavky studentů, studenti univerzit pořádali pochody k uctění Hua v zármutku nad jeho smrtí. Tyto se eventuálně vyvinuly v setkání, kde byla požadována větší demokracie, univerzitní autonomie, lepší pracovní příležitosti a svoboda tisku.
18.dubna se desítky tisíc studentů usadily na náměstí Tiananmen a předložily Sedm požadavků. Avšak hnutí a přání studentů byla ignorována. 22.dubna studenti znovu žádali dialog a předání petičního listu vládě, leč jejich požadavky byly znovu odmítnuty.
Studenti pak vyhlásili, že zakládají Autonomní unii studentů Pekingu. Dělníci začali brzo podporovat federaci a Autonomní federace pekingských dělníků se k ní připojila. Tento vývoj vážně znepokojil politbyro, jelikož federace přestávala být prostým studentským protestem a měnila se v hnutí, k němuž se připojují lidé ze všech oblastí společnosti.
Představovala hrozbu komunistickému režimu a politbyro bylo zastrašeno ztrátou diktátorské moci. 26. dubna vláda oznámila, že zakazuje všechny demonstrace. Titul "Je nezbytné zaujmout zřejmý postor proti narušitelům" v oficiálním mluvítku vlády, Lidovém deníku, ukázal, že politbyro zamýšlí neučinit žádné ústupky protestantům. Úvodník, který odsoudil studentské hnutí jako "vřavu" a nazval ho "konspirací" rozlobil populaci. Druhého dne nějakých 200000 studentů sjednotilo na hlavních ulicích podporováno milionem občanů.
4.května studenti přečetli deklaraci vyzývající vládu, aby bojovala s korupcí, zaručila ústavní svobody, urychlila ekonomickou a politickou reformu, přijala tiskový zákon a dovolila vydávání soukromých novin. Studenti z celé země se vydali do Pekingu, aby podporovali své kolegy v hlavním městě. Lidé z Pekingu vytvořili kolem náměstí ohromnou zeď a dělníci z různých částí země vyhlásili, že podporují studenty.
Čínská vláda se však bála, že přijetí požadavků studentů by znamenalo začátek konce jejich režimu: jakákoli práva udělená studentům budou muset být udělena všem sekcím společnosti. Toto bylo vážné nebezpečí pro komunistický režim, který považuje lidi za pouhé jednotky výroby, a myslí si, že je pro ně mnohem důležitější pracovat, než užívat svých práv.
Hladovka, kterou zahájili studenti 13.května si získala rozsáhlou podporu intelektálů a učitelů. Během několika týdnů byla hladovka podporována miliony lidí. Počet demonstrantů na náměstí dosáhl půl milionu. Cao Cijang, umírněný, který se snažil navázat dialog mezi studenty a vládou, byl krátce nato přinucen rezignovat. Nekompromisní postoj Denga Xiaopinga ho donutil rezignovat tak jako vyhlášení válečného stavu Dengem a téměř všichni starší členové politbyra. Jejich myšlenka, že násilí je nezbytné k pokoření studentského protestu vedla k nejkrvavější operaci od brutálních dní Kulturní revoluce.
The protest begun by university students in Tiananmen Square in 1989 was ruthlessly punished by the Communist Party. |
Na úsvitu stanného práva se velké množství studentů vlilo do Pekingu. Podle údajů ministerstva železnice kolem 57000 studentů dorazilo do Pekingu mezi 16. a 19.květnem pouze vlakem. Ohromný dav studentů, z nichž většina byla mimoměstských byl vytvořen zástupci z 319 různých škol.(78) Stoupající počty na náměstí zalarmovaly vládu ještě více. Vyhlášení stanného práva dovolilo 40000 vojákům z 22 různých divizí vyrazit do Pekingu (většině z nich bylo bráněno ve vstupu do města lidem).
Tento populární odpor však netrval dlouho. Ráno 3.června začaly jednotky obkličovat náměstí. Boj vypukl odpoledne a večer vojenské jednotky překonaly barikády. Mnozí obyvatelé Pekingu přišli o život v boji, tak jako studenti, když začala čínská armáda náhodně střílet do davu a jejíž tanky přejely každého, kdo stál v cestě včetně kolemjdoucích. Ráno 4.června byly všechny cesty z náměstí Tiananmen zataraseny.
Boj trval ještě den nebo dva a 9.června byly tisíce lidí zabity. Čistící operace nebyla omezena na rozptýlení davu. Desítky tisíc lidí byly zatčeny, včetně intelektuálů, dělníků, politiků, studentů a obyvatel Pekingu.
Ti členové politbyra, kteří zaujali umírněný postoj byly vyloučeni ze strany a zatčeni.
Masakr na náměstí Tiananmen z roku 1989 byl hroznou připomínkou těm, kdo zapomněli na divokou tvář komunismu. Celý svět znovu viděl, jak barbarská, nelítostná a brutální může komunistická ideologie být, když dojde na její obranu. Časopis Asiaweek popsal čínské vládce, kteří dali k masakru příkaz slovy, "Slova jako "paranoidní," "iracionální," "krvežíznivý" selhávají při vysvětlení vzteku pekingských svrchovaných vůdců."(79) Očití svědci masakru popsali scény takto:
… na jeden rozkaz vojáci pozvedli pušky a vypálili jednu salvu na obyvatele a studenty, kteří padli k zemi. Jakmile výstřely ustaly, lidé pospíchali kupředu, aby zachránili zraněné. Schody kliniky nedaleko Xidanu byly již zalité krví. Ale boj na křižovatce neustal. Ozbrojená vozidla jela přes blokády, porážela auta a autobusy. Neozbrojení lidé měli pouze cihly. K nim se vracely kulky… Lidé se rozptýlili a utíkali o život. Vojáci běželi za nimi a pušky šlehaly. Dokonce i když obyvatelé zaběhli na dvorky a do křovisek, vojáci je dostihli a zabili.(80)
Tisíce očitých svědků podali podobná svědectví, poskytujíce podrobnosti o masakru a nemilosrdnosti čínské armády. Prohlášení příbuzných těch, kdo při masakru přišli o život podávají důkaz barbarství. Jedním z nich byla petice "Síť obětí čtvrtého června," založená příbuznými zabitých, která se skládá z prohlášení 105 jedinců, z níž část zní takto:
Byl střelen zezadu do hlavy a jeho ramena, žebra a paže byly posety střelnými zraněními. 7 nebo 8 centimetrů pod pupkem měl zranění po bajonetu. Bylo zřejmé, že nezahynul hned po zasažení několika kulkami a že byl ubodán k smrti. Obě jeho dlaně měly hluboké řezné rány od bajonetu. Musel se pokoušet bajonet odrazit a pořezal se. Když jsme viděli jeho tělo, celá horní polovina byla zalitá krví. Bylo příliš hrozné to vidět. [Z prohlášení rodiny Wua Guofenga, 20 letého studenta].
čany, aby udržel svou ekonomiku na nohou. Pracovní podmínky v Číně a všeobecná situace obyvatelstva jsou hrozným důkazem nelítostnosti, sobectví a bezduché povahy komunistických režimů. |
[Abychom našli syna] chodili jsme od nemocnice k nemocnici s mnoha jmény, snad 400, na každém seznamu. Lidé vytvářeli kolem dav ve snaze najít jména postrádaných příbuzných. Prohledali jsme mnoho seznamů, aniž bychom našli synovo jméno a také jsem šli do nemocnic, abychom ho hledali mezi neidentifikovanými těly. Byla to žalostná, mladá těla poskvrněná krví a masem, s divokýma, zírajícíma očima. [Z prohlášení rodiny Wua Xiangdonga, zabitého kulkou do krku.]
Po rozbřesku jednotky pohřbily mrtvé na bulváru Chang'an, kde zemřeli. Wang Nan a několik dalších zabitých poblíž byli pohřbeni západně od trávníku před Vysokou školou č.28 na západ od Tiananmen. Kolem 7.června, protože těla nebyla pohřbena hluboko, jejich šaty odhalil přívalový déšť. Také začala páchnout. Takže škola nahlásila událost na úřad veřejné bezpečnosti distriktu Xicheng. Hygienický úřad a úřad veřejné bezpečnosti společně těla exhumovaly. Jelikož veškeré identifikační dokumenty byly odebrány vojáky, kteří pohřbili těla, stala se z nich neidentifikovaná těla. [Prohlášení rodiny Wanga Nana, zabitého ve věku 19 let].(81)
Všechna tato prohlášení odhalují rozměry lidské tragédie náměstí Tiananmen v roce 1989. Stejným způsobem jako při Velkém skoku kupředu a Kulturní revoluci v minulosti, vedení komunistické Číny znovu ukázalo, že připisuje malý význam lidskému životu a že komunismus je represivní a diktátorský režim. Čínské věznice jsou dosud přecpány lidmi zatčenými během incidentu na náměstí Tiananmen.
Navíc toto nejsou jediné faktory, které změnily Čínu ve stát teroru. Režim komunistické Číny používá všechny možné formy útisku a brutality, aby se udržel u moci. Využívá své vlastní občany, aby udržel svou ekonomiku na nohou. Pracovní podmínky v Číně a všeobecná situace obyvatelstva jsou hrozným důkazem nelítostnosti, sobectví a bezduché povahy komunistických režimů.
The brutality witnessed in Tiananmen Square continued after the protest itself had come to an end. Many of those who took part were later executed, and many others arrested and sent off to the labor camps. |
Podle komunistického režimu, který má tendenci považovat lidi za pouhé prostředky výroby, jsou děti často považovány za prvky, které je potřeba přimět k práci, aby přispěly k produkci. |
Stejným způsobem, jakým čínská administrativa nutí lidi z Východního Turkestánu k práci berouce z jejich práce zisk, také vykořisťuje vlastní lidi za účelem zachovat systém. Na jednu stranou provinilci a obvinění ze smyšlených zločinů jsou nuceni do díla v pracovních táborech, na stranu druhou je veřejnost nucena pracovat pro stát a výdělek je sebrán. Dokonce děti ve věku základní školy jsou využívány, aby se z lidí vyždímala poslední kapka krve.
Jelikož lidé jsou cenní pro komunistický systém dokud produkují, jsou věk, zdraví a pracovní podmínky těch, kdo provádějí výrobu často nepodstatné. Je proto zcela přirozené podle komunistického myšlení, že děti by také měly být vykořisťovány. Využívání dětí zajišťuje levnou práci a tvoří seriózní výhodu pro čínskou ekonomiku.
Dobytek je chován, práce na poli a krejčovina prováděna a dokonce i ohňostroje se vyrábí v čínských školách. Někdy dokonce dochází k masovým úmrtím mezi dětmi, které vykonávají takové práce, neboť děti jsou všeobecně využívány pro takovou nebezpečnou práci jako je plnění a připravování rachejtlí. Padesát dětí bylo zabito při jednom výbuchu ve vesnici Fangling v distriktu Jiangxi ve východní Číně a další dítě bylo vážně zraněno.(82) Vedle studia a dělání domácích úkolů, 200 studentů je také odpovědných za výrobu ohňostrojů. 13 letý žák Gao Yun sdělil novinové agentuře Reuters o práci, kterou dělají:
Začali jsme vyrábět ohňostroje ve škole před čtyřmi lety, jednou nebo dvakrát týdně. Žáci z vyšších ročníků vyrábějí sudy a mladší připojují rozbušky. Pokud vyrobíme více, naši učitelé nám dají odměny jako tužky a poznámkové bloky. Ale pokud nesplníme plán nesmíme jít domů.(83)
Komunističtí úředníci, kteří byli schopní přimět děti pracovat na takových nebezpečných úkolech, projevili přesně stejnou necitlivost, když došlo na informování rodin, jejichž děti byly zabity při explozi, pravíce jim, "Není to tak hrozné, je to jakýsi druh kontroly porodnosti."(84)
Nejvíce zarážející příklad způsobu, jak jsou lidé v Číně používáni jako stroje, pro které koncepty jako láska, soucit, porozumění, tolerance a a cit málo znamenají, jsou podmínky, při nichž jsou čínští lidé nuceni pracovat.
Číňané popisují, jak jsou neustále ponižováni, snižováni, nuceni k práci v úděsných podmínkách a bojíce se trestu a jak jsou jejich pracovní podmínky formou "postupné sebevraždy." Jednou z příčin je, že zdravotní podmínky pracovního prostředí v Číně jsou často velice ubohé. Dělníci obvykle pracují od sedmi ráno do pozdního večera a často trpí různými smrtelnými chorobami, protože nejsou splněna nezbytná opatření k ochraně jejich zdraví.
Vkomunistickém systému mají lidé cenu pouze pokud vyrábějí a každý musí přispět k výrobě. |
Způsob, jak jsou psychologicky snižováni a zachází se s nimi jako se zvířaty na ně klade obrovský tlak. Jedna studie australského badatele Anita Chan v roce 1998 odhalila detaily tohoto prostředí. Studie diskutovala dopis zaslaný novinám 20 dělníky z obuvnické továrny Zhaojie v provinciji Guangdong. Konkrétně se zaměřuje na události zakušené dělníky přivedenými z jiného oddělení továrny, společnosti z části vlastněné státem a z části soukromou a zdravotní a bezpečnostní podmínky v ní. Podle dopisu je v továrně neustále přítomno 100 bezpečnostních stráží a stěhujícím dělníkům není nikdy dovoleno ji opustit. Jeden z pracovníků popsal, co se tam děje:
Být bit a zneužíván jsou každodenní události a existují i jiné tresty včetně stání na stoličce, aby vás každý viděl, stát čelem ke zdi a uvažovat o svých chybách nebo muset klečet na kolenou. Personál a dělníci musí často pracovat od 7 ráno do půlnoci. Mnozí onemocněli… Není snadné ani dostat povolení napít se v pracovních hodinách vody.(85)
Nelze si představovat, že toto byl výjimečný případ pramenící z krutosti místních jmenovaných manažerů. Obdobné podmínky existují v továrnách po celé Číně a zejména v těch ve Východním Turkestánu. Pokuty a tresty za cokoli patří mezi hlavní znaky takových míst. Mezi podoby chování, které může vést k uvalení takových sankcí jsou smích a hovor v pracovních hodinách, lelkování v budově areálu mimo pracovní hodiny a ponechání rozsvícených světel. Dokonce i doba, kterou mohou dělníci strávit na toaletě je přísně omezená. Existují dokonce případy, kdy byla zaměstnancům stržena dvoudenní mzda za to, že šli na toaletu více než dvakrát denně.(86)
Jako v mnoha jiných oblastech jsou brutalita a násilí natolik součástí komunistického systému, že jsou vyměřovány vojáky a policií na pracovišti. Bezpečnostní úředníci používají elektrické bodce, aby vynutili poslušnost pravidel podniku a neustále spolupracují s místní policií. Toto slouží k prevenci jakýchkoli protestů mezi dělníky proti jejich pracovním podmínkám nebo nevyplácení mzdy.
Katastrofy, jimiž komunismus navštívil Čínu, nejsou nikterak omezeny na příklady, které jsme již viděli. Čína trpěla léta pod despotickým režimem a v současnosti prochází vážným sociálním zhoucením. Rostoucí nezaměstnanost, nevyplacené mzdy, stoupající míra zločinosti a nové protesty a srážky, které propukají v celé zemi takřka denně jsou neobyčejným zjevením poškození, které komunismus může společnosti způsobit. Na jednu stranu zde pokračuje porušování lidských práv, na stranu druhou velice nespravedlivé rozdílení příjmu a oba tyto faktory urychlují společenský kolaps v Číně. Číňané jsou využíváni jako morčata a jsou vlečeni od jedné pohromy ke druhé.
Výchova lidí komunistickou ideologií vyústila ve společnost nepřátelskou ke všem morálním a duchovním hodnotám. Mladí komunisté považují člověka za druh zvířete a život za bitevní pole. Následkem toho jsou lidé v depresi, nešt'astní, nevyvážení a podporují amorálnost. |
Nedávno se v Číně objevila obrovská vlna zločinosti, s ohromným nárůstem krádeží, prostituce a obchodu s bílým masem, obchodem s drogami a zločinu bílých límečků. Nezaměstnanost a vlna přistěhovalectví z venkovských oblastí do měst vedla ke vzestupu krádeží a loupeží v městských oblastech.
Jeden ze zločinů, který se v posledních letech zvýšil nejvíce, je obchod s drogami. Duchovní prázdnota, kterou s sebou komunismus přináší vedla k obřímu nárůstu drogové závislosti a kšeftování s drogami. Statistické studie odhalují, že míra zločinosti mezi ženami je výjimečně vysoká a stoupá. Výskyt zločinů proti ženám jako prostituce a obchod s bílým masem také roste. Ženy a děti jsou často zapojené do podniku prostituce. Tyto zločiny odhalují morální degeneraci, která v čínské společnosti probíhá.
Nárůst úplatkářství a korupce je jiným prvkem probíhajícího sociálního kolapsu v Číně.
Newsveek, 3.12.01 |
Novinové zprávy týkající se rychlého nárůstu v braní drog se často objevují ve světových médiích. Podle příběhu v Newsweeku koncem roku 1997 se kolem 540000 drogově závislých přihlásilo o pomoc v programech odvykání závislosti. Cifra nyní stojí na zhruba 800000. Tři čtvrtiny těchto lidí jsou mladší 25 let. |
Vzkvétání obchodu se sexuálními otroky |
Knihy mladých Číňanek o drogách, sexu a ženském trojúhelníku se v zemi prodávají jako horké koláče... Jedním z nejpodstatnějších náznaků morální degenerace zakoušené Čínou je rychlé šíření prostituce. Množství knih odhalilo pravdu temné tváře Číny, svět drog, obchodu s bílým masem a perverze. |
Knihy mladých Číňanek o drogách, sexu a ženském trojúhelníku se v zemi prodávají jako horké koláče...
Novinové zprávy týkající se rychlého nárůstu v braní drog se často objevují ve světových médiích. Podle příběhu v Newsweeku koncem roku 1997 se kolem 540000 drogově závislých přihlásilo o pomoc v programech odvykání závislosti. Cifra nyní stojí na zhruba 800000. Tři čtvrtiny těchto lidí jsou mladší 25 let.
"Whenever he holds the upper hand, he goes about the earth corrupting it, destroying (people's) crops and animals. Allah does not love corruption."
(Surat al-Baqara: 205)
Čínská komunistická strana ignoruje všechny formy duchovní výchovy a je pevně přesvědčena, že je možné cvičit lidské bytosti jako zvířata. Jak vidno, nyní se pokouší bojovat s příšerou, kterou sama stvořila. Uchyluje se k dokonce ještě větší brutalitě, aby si poradila se zločinem. Jenže zatýkání, popravování a trestání ještě více lidí určitě není způsobem, jak se vypořádat s fyzickým a morálním zhroucením. Čína nyní prochází nevyhnutelnými následky všech komunistických režimů a první krok k tomu, jak se s problémem vypořádat, spočívá ve vychování silné a zdravé mladé generace. Pouze ti s duchovní tvorbou mohou doufat, že se vyhnou nemorálnosti a zlu. Někdo, kdo nemá povědomí o Bohu a náboženství, kdo nezná lásku ani strach z Něj a neočekává, že se bude za sebe zodpovídat, nemá pevný důvod, proč se vyhýbat zlu. Pouze náboženská morálka ho udrží před životem v hříšnosti a neslušnosti. Bůh zakázal neslušnost:
… Pán můj věru zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Bohu to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Bohu to, o čem nemáte ponětí. (Korán, 7:33)
Ti, kdož se obávají Boha jsou bezpodmínečně věrní těmto příkazům:
Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží - a tito jsou věru upřímní. (Korán, 49:15)
Po léta vystavení darwinistickému myšlení a vychovávaní bez morálních a duchovních hodnot, mladí lidé v Číně v současnosti poznávají hlubokou morální degeneraci. Výše uvedená zpáva z magazínu Newsweek odhaluje stav, do něhož upadli. Li Meidžin, profesor kriminologie na Lidové univerzitě veřejné bezpečnosti prohlásil, že počet loupeží vystřelil během 90.let o skoro 3000 procent. Podle jedné studie citované ve zprávě pachateli tří čtvrtin zločinů spáchaných mezi lety 1978 a 1998 byli mladí lidé ve věku 14-25 let. |
Nárůst v prostituci a drogové závislosti v Číně je také příčinou pro šíření nakažlivých chorob včetně AIDS. Podle oficiálních údajů je známo, že v Číně dnes asi půl milionu trpí onemocněním AIDS a skutečný počet se odhaduje mnohem výše. Jenže čínský stát se nechápe realistických prostředků, aby se vyrovnal se svým morálním zhroucením a nezavádí žádná opatření pro boj s AIDS.
Nedávná informace odhalila, že namísto, aby se snažila zabránit šíření AIDS, čínská vláda fakticky přispívá k jeho šíření. Jednou z nejdůležitějších příčin je skutečnost, že lidé prodávají svou krev a taková výměna se odehrává ve velice ubohých hygienických podmínkách. Čínské úřady kupují krev svých občanů lacino. Lidem je slíbeno, že za pět dolarů za stříkačku bude extrahována plazma a krev jim pak bude vrácena. Avšak opakované používání stejné stříkačky nevede pouze k šíření AIDS, ale i mnoha dalších nakažlivých nemocí.
Po léta byly čínské úřady lhostejné k rychlému růstu nemocných AIDS v zemi. Avšak zástupce ministra zdravotnictví Jin Dakui byl donucen veřejně přiznat, že v zemi je vážný problém s AIDS na tiskové konferenci v srpnu 2001. Ve svém oznámení Jin uvedl, že se odehrál 67 procentní nárůst v počtu případů za jeden rok a že prodej krve v tom hrál významnou roli. Podle stanoviska UNAIDS, počet nemocných AIDS v Číně dosáhne 20 milionů s rokem 2010. |
Maoův následník, Deng Xiaoping, se uchýlil k několika ekonomickým reformám ve snaze stabilizovat ekonomiku. Tyto, včetně adaptace některých principů volného trhu do komunismu, částečně posílily čínskou ekonomiku. Dnes, díky těmto reformám, jsou západní společnosti schopny investovat v Číně a soukromým společnostem je dovoleno operovat. (Ve skutečnosti je PLA partnerem ve většině těchto soukromých firem a v jejich radách má své generály).
Toto dovedlo některé lidi k přesvědčení, že Čína se nakonec začala rozcházet s učením Maa a vyvinula demokratičtější mentalitu. Jenže je-li to, co se dělo v Číně v uplynulých 20 letech, prozkoumáno z širší perspektivy, všechny tyto takzvané reformy a obnovy vlastně vyprodukovaly hlouběji zakořeněný komunistický systém.
Stejně jako je zhroucení Sovětského svazu považováno za "zhroucení chybné aplikace marxismu" zpátečnickými komunisty, tak maoisté v Číně a jinde na světě považují současný sociální kolaps za následek "nesprávné praxe."
Podle komunistické ideologie prochází ideální komunistická společnost množstvím stádií. Prvním je kapitalismus následovaný přechodem k socialismu, a potom komunismus. Opravdovým důvodem současného kapitalistického zjevu Číny je proto pokus dospět k ideální komunistické společnosti. Čína dělá, co může, aby udržela kapitalistický obraz omezený na ekonomickou oblast a pokračuje s oddaností maoismu na politické aréně. Pro přechod k socialismu, významnému kroku na cestě ke komunismu, se země snaží opravit komunistickou stranu na socialistickou.
Stopy pohrom, jež komunismus přinesl do Číny, lze snadno vidět po celé zemi. |
Navíc Čína dnes zakouší všechny aspekty divokého kapitalismu, které se považují za nezbytné pro přechod k socialismu. Nerovnost v rozdílení příjmu, stále narůstající úroveň nezaměstnanosti, kde bohatí bohatnou (a chudí chudnou) a morální úpadek, který přichází následkem toho, jsou zamýšleny k tomu, aby přiměly obyvatelstvo k myšlence, že "Maovy časy byly nejlepší." Jenže, přestože je maoismus zobrazován jako realizovatelná alternativa, je to doopravdy režim krutosti a barbarství, který má na rukou krev milionů lidí. Jinými slovy, lidé vstoupí z deště pod okap.
Nedávné průzkumy v Číně odhalily, že v zemi stále existuje velký zájem o Maa a že velká část populace se dosud vrací zpět k dobám Předsedy Maa. Nejistota a kolaps díky kapitalistickým reformám počátkem 70.let vedly k vrcholu protestů, které začaly v roce 1986, a vedly k tomu, že Mao byl znovu dosazen do agendy země.
Vydání časopisu Atlantic Monthly z roku 1992 popisuje návrat Číny k maoismu takto:
Ve skutečnosti se koncem uplynulého roku překvapující nové bláznění po Maově maličkosti rozšířilo napříč Čínou. Ačkoli postrádalo politickou mánii Kulturní revoluce, během níž slzící stoupenci Maa pochodovali Čínou v jeho jménu, bili k smrti údajné nepřátele jeho revoluce a dokonce připínali Maovy odznáčky do jejich nahého masa, tato novější pošetilost byla významně rozšířená… Vydělávajíce na této nové pošetilsoti s Maem, státem vlastněné knihkupectví Xinhua prodalo loni 10 milionů kopií nového čtyřsvazkového vydání Maova sebraného díla a státem vlastněné filmové studio chrlilo dokumentární dramata.
Film z roku 1991 Mao Ce Tung a jeho syn, měl představit Maa vypadajícího více lidsky zdůrazněním emocionální scény, v níž oznamoval, že jeho syn Mao Anying byl právě zabit v korejské válce Američany. Takové pokusy polidštit Maa pokračovaly letos vydáním propagandistického Příběhu Mao Ce Tunga.(87)
Vliv maoismu na čínskou administrativu lze snadno vidět na plakátech propagandy, kde je hlava státu, Jiang Zemin, zachycen. Plakát nalevo ukazuje Maa, Denga Xiaopinga a Jianga Zemina. |
Nikdo nesmí být oklamán kroky podniknutými Čínou k posunu od komunismu k ekonomice volného trhu. Komunistická mentalita je pořád jasně viditelná v politice státu a v každé oblasti Číny. Portréty Maa po celé zemi jsou toho jasným důkazem. Maoistická propaganda stále pokračuje kupředu plnou rychlostí. Díky propagandě je Mao dosud považován za spasitele velkou většinou čínského lidu. |
Promaoistická propaganda dodnes pokračuje. Kvízy vysílané pekingskou televizí ukazují soutěžící recitující na příkaz dobře známé Maovy citáty a určující data, místa a souvislosti těchto citátů. Další jeho plakáty jsou vyvěšovány a jeho učení je znovu a znovu vysíláno v rádiu a televizi.
Při škále propagandy, jíž jsou vystaveni, velká část Číňanů považuje Maa za spasitele a dokonce k němu pociťují jistý druh mystické oddanosti. Mnozí z nich věří, že Mao je chrání před nehodami, zlem a nemocemi. Ve své knize Slunce, jež nikdy nezapadá však čínský investigativní žurnalista Džia Lušeng podtrhuje určité jiné pravdy. Podle Džia, čínská oddanost Maovi odráží nostalgii pro dny, kdy země vypadala stabilnější. Píše, že ubohé vedení, degenerující společnost a rostoucí zločinost pomáhají zvyšovat nostalgii pro Maa. Příliš mnoho Číňanů si představuje, že slunce znovu vyjde nad Čínou až bude Maova ideologie transformována do života.
Když Mao v roce 1976 zemřel, zůstalo za ním 60 milionů mrtvých a desítky milionů lidí poznamenaných mučením. Jenže maoisté, kteří v jeho stopách pokračují, stále zabíjejí lidi, o nichž tvrdí, že jsou to pouze “obyčejní nebo političtí zločinci”. Tito zabití zezadu kulkou do srdce jsou kopáni a plakáty s detaily jejich tazvaných zločinů jsou na ně zavěšeny. |
Jak tyto analýzy ukázaly, Čína se vůbec neobvrací ke komunismu zády a možná se dokonce pohybuje směrem k přísnější formě komunismu v souladu s nastoleným programem.
Komunistická ideologie znamená, že útisk ve Východním Turkestánu bude pokračovat. To proto, že komunistická ideologie byla vždy nesmiřitelná s muslimy a islámem a vždy tomu tak bude.
Teroristické útoky na Spojené státy 11.září 2001 s sebou přinesly nový strategický řád, který změnil rovnováhu světa. Spojené státy zahájily globální válku s mezinárodním terorismem, který zemi považuje za hlavní cíl. Některé země však v tomto boji našly výhodu a doufají, že ho využijí pro vlastní záměry. Nejvýznamější z nich je Čína.
Čína se snaží vyobrazit reakci Spojených států na terorismus jako "válku proti muslimům," a vydala poselství v říjnu 2001. Toto poselství v podstatě říká, že Čína chce spolupracovat se západním světem proti islámským teroristům ve Východním Turkestánu.
Jenže prohlášení Číny si jasně odporuje. Lidé ve Východním Turkestánu vedou zcela ospravedlnitelný boj za ochranu svých hodnot a kultury, práva žít podle svého náboženství a hovořit vlastním jazykem. Nyní po mnoho let byl tento boj veden na čistě demokratickém základu, díky dobrému rozumu vůdců Východního Turkestánu. Mohou zde existovat jedinci nebo skupiny inklinující k použití násilí, tak jako v kterékoli jiné společnosti, avšak to nemění nic na faktu, že boj Východního Turkestánu je ospravedlnitelný. Skutečná teroristická síla v regionu, jak jsme viděli v této knize, je čínský režim, který vede dlouhodobou genocidní kampaň proti nevinným muslimům ve Východním Turkestánu.
1. "Yeni Şafak 15.01.02 - Čínská krutost 11.září 2. Radikal 26.12.01 - Peking drtí Ujgury pod záminkou 11.září 3. Vakit 15.01.02 - Muslimové Východního Turkestánu v čínském sevření... 4. Čínské Masakry |
1. Milliyet 09.01.02 - Čína postoupila ve své kampani zastrašování Ujgurských Turků. Obřízky, svatby a pohřební obřady byly zakázány. 2. Yeni Şafak 26.12.01 - Poplach ve Východním Turkestánu 3. Radikal 12.01.02 - Srdečné popravy z Číny 4. Yeni Şafak 15.01.02 - Náboženský půst zakázán |
Západní komntátoři neotáleli s vyjádřením této skutečnosti. Bývalý americký senátor Jesse Helms byl jedním z nich. Příkladem je článek nazvaný "Pozor na vazby Číny k Talibanu" ze 14.října 2001 ve Washington Times, ihned po čínské propagandictické iniciativě. Helms sloužil po mnoho let jako senátor republikánské strany za Severní Karolínu a byl členem komise senátu pro zahraniční vztahy. Ve svém článku popsal, jak klamný tah Číny k získání podpory Spojených států a Západu, doopravdy byl. Prohlásil, že existují tajná spojení mezi Čínou a talibanským režimem a že Čína je nepřátelská jak k islámu tak k Západu:
…Druhým odůvodněním pro spolupráci s Číňany je podivný předpoklad, ž Čína a Spojené státy sdílí stejný zájem v boji s terorismem. Jaká naivní a nebezpečná fantazie. Faktem je, že vláda komunistické Číny je v posteli s každým teroristickým a teroristy podporujícím ničemným režimem na Středním východě…
Ti, kdo si představují, že USA sdílí stejné zájmy s Číňany v boji s terorismem nejpravděpodobněji zakládají svůj předpoklad na boji Číny s údajným ujgurským terorismem v provincii Xinjiang, dříve známé jako Východní Turkestán. Ale je ošklivé se toho chytat: Pokud by USA měly skončit se získáváním podpory Pekingu pro naše protiteroristické snahy, dozajista to přijde za cenu čínského zákroku proti Ujgurům. To by byla morální pohroma, jelikož neexistuje ospravedlnění pro dávání Ujgurů dohromady s vraždícími fanatiky, kteří nám chtějí uškodit. Ujghurové jsou pouze zapojeni do boje za svobodu od pekinské tyranské nadvlády po větší část mírumilovně. Proto byli zle přemoženi čínskou vládou zatýkající a mučící politické vězně, ničící mešity a střílející do pokojných demonstrantů.
Strategicky a morálně Spojené státy nemohou a nesmí předpokládat, že Čína je součástí řešení terorismu. Doopravdy je komunistická Čína velkou částí problému.(88)
Jak vidno, Američané jsou si vědomi toho, co se děje v Rudé Číně a o hrozném útisku muslimů ve Východním Turkestánu a proto považují Čínu, nikoli za "součást řešení terorismu" ale za součást terorismu samého.
Muslimové jsou zatýkáni bez důvodu, naloženi do náklad'áku a ukazováni veřejnosti, pak vzati na neznámé místo a zabi |
Východoturkestánští muslimové pozabíjeni spolu se svými dětmi Maovými bojovníky. | Od roku 1992 konkrétně obrovsky vzrostl počet zatčených ve Východním Turkestánu na základě zosnovaného obvinění a odeslaných do pracovních táborů. |
Tento názor nyní sdílí mnozí na Západě. Různé osobnosti upozorňují na potřebu dávat pozor na povahu tahů určitých zemí, které doufají, že vytěží prospěch z boje USA proti terorismu. 5.listopadu 2001 článek Thomase Beala, jednoho z vydavatelů The Asian Wall Street Journal zdůraznil následující:
Falešné pobouření Číny ukazuje, jak vykořisťuje světový odpor k útokům na Ameriku, aby omluvila 10 letý zákrok proti etnickému nacionalismu a náboženství v Xinjiangu, jehož muslimští turečtí Ujgurové tvoří polovinu z 18 milionů obyvatel. Z krytí nebo přinejmenším neodporování USA vedené kampaně proti Osamu bin Ladenovi, prezident Jiang Zemin doufá vydojit větší sympatie západních vlád kritických k záznamu Číny v porušování lidských práv.
Bushova administrativa musí odmítnout pokus Číny srovnat útok na Ameriku se svým separatistickým problémem. Neměla by podporovat, přecházením mlčením ani jinak, čínské zneužívání muslimů v Xinjiangu…(89)
Dále v článku se Beal obrací k útisku čínského režimu na lid Východního Turkestánu a prohlašuje, že stále pokračuje. Uzavírá svůj článek těmito slovy:
… USA nesmí ponoukat zneužívání Pekingu proti Ujgurům, lidem, kteří vědí příliš dobře, proč Amerika bojuje s terorismem.(90)
Pro tuto část Turecko potřebuje mít tato fakt na paměti ve svém vztahu k Číně a používat diplomatické kanály k podpoře oprávněného boje svých tureckých druhů a souvěrců ve Východním Turkestánu.
Zatím jsme zdůrazňovali, že filosofickými základy čínské brutality jsou darwinismus a materialismus. Taktéž jsme se dotkli spojení mezi darwinismem a komunismem. Mnohé příklady, které byly vzaty v úvahu v jiných dílech týkajících se spojení mezi darwinismem a různými bezbožnými ideologiemi odhalují, jak darwinismus mění svět v místo války a konfliktu a vyvolává rasismus a pokusy o etnické čistky. Jakto, že darwinismus vede lidi k válce, anarchie, chaosu a konfliktu (a k tomu, že považují tento stav věcí za součást přirozenosti života)?
Podle překrouceného názoru darwinistů jsou lidé produktem přírodního zákona a náhody a jsou druhem vyvinutého zvířete, které existuje pouze kvůli přežití nejsilnějších. Proto neexistuje důvod, proč neprojevovat takové zvířecí rysy jako jsou agresivita, nelítostnost a násilí. Navíc, protože jsou lidé produktem náhody a přírodního zákona, my nejsme za takové rysy odpovědní. Tato idea je podbízena v psaných a vizuálních médiích navzdory faktu, že postrádá jakýkoli vědecký základ. Vzdělávací instituce ji zobrazují, jako by šlo o prokázaný fakt, což vede lidi k upadnutí pod kouzlo darwinismu, aniž by si toho byli vědomi. Následkem toho nejsou mladí lidé vedeni k lásce, soucitu a sebeobětování, ale inklinují ke zločinu, násilí a zlu.
Darwinismus a materialismus tvrdí, že lidský pokrok závisí na konfliktu, který vyúsťuje v přežití nejsilnějších. Skutečnost, že je to předkládáno, jako by se jednalo o vědeckou pravdu a že to bylo vyjádřeno státníky, vládci a vojenskými představiteli během let vedla k milionům mrtvých, obrovskému množství zmrzačených a zničeným městům a národům. Lidstvo prošlo dvěma světovými válkami a potápí se do konfliktu, anarchie a terorismu kvůli darwinistické chvále konfliktu, který považuje za základ pro pokrok.
Darwinismus považuje život za neustálý zápas, v němž silní mohou přežít dokud jsou nemilosrdní a proto je "nespravedlivá" soutěž ospravedlnitelná. Pokud je život boj, pak válka je jenom prostředkem k přežití a být nemilosrdný je způsobem, jak se chránit. Podle této zvrhlé myšlenky jsou slabí a oslabení odsouzeni k rozdrcení a eliminaci.
Darwinismus vede jedince a společnosti k nemilosrdnosti a krutosti, považuje válku a soutěž za biologickou nezbytnost a tvrdí, že krveprolití a utrpení (a dokonce i zavinění utrpení) jsou semeny pokroku. Toto vše považuje za "přírodní zákon". Když se tato myšlenka stane oficiální ideologií celého státu, bude nevyhnutelným výsledkem teror.
Z tohoto důvodu eliminace a odstranění ideologie darwinismu bude znamenat také eliminaci filosofie konfliktu a jejích rozmanitých projevů. Temná tvář darwinismu musí být odkryta a veliká snaha musí být vynaložena ku pomoci lidem rozpoznat Boha a víru v Něho. Pevná morálka náboženství musí být plně vysvětlena společnosti.
Bůh přikazuje lidem, aby nastolovali spravedlnost za všech okolností, milovali mír a byli tolerantní a aby odporovali chaosu a zkaženosti. Podstata náboženské morálky proto znamená ustanovení míru a bezpečnosti. Všechna tři božská náboženství (křesťanství, judaismus a islám) odporují konfliktu a násilí. Odmítnutí darwinistické filosofie a její nahrazení náboženskou morálkou znamená nahrazení nenávisti a konfliktu láskou, soucitem, tolerancí a odpuštěním.
Ti, kdo podporují komunismus, chtějí vidět svět ovládaný konfliktem, bojem a strachem. Muslimové, kteří se přidržují islámské morálky, upřednostňují vidět svět, kde kompromis převažuje nad bojem, bratrství nas konfliktem a láska a pokoj nad strachem. |
76. Patrick E. Tyler, Co se týče svobod, Číně je dovoleno prosperovat, ale to je vše (Concerning Liberties, China Is Free to Prosper But That's All," New York Times, 30.května 1997
77. James Conachy, Rodiny obětí vedou kampaň za přehodnocení masakru na náměstí Tiananmen (Victims' Families Campaign for Reassessment of Tiananmen Square Massacre," WSWS, 14.července 1999
78. Andrew J. Nathan, "The Tiananmen Papers," Foreign Affairs, January-February
2001
79. Jonathan Mirsky, Temný odkaz revoluce (Revolution's Dark Legacy," Asiaweek, sv.27, č. 2, 19.ledna 2001
80. James Conachy, Deset let od masakru na náměstí Tiananmen (Ten Years Since The Tiananmen Square Massacre), WSWS, 4.června 1999 (emphasis added)
81. James Conachy, Rodiny obětí vedou kampaň za přehodnocení masakru na náměstí Tiananmen (Victims' Families Campaign for Reassessment of Tiananmen Square Massacre," WSWS, 14.července 1999
82. Carol Divjak & James Conachy, Padesát čínských dětí zabito při školním výbuchu ohňostroje (Fifty Chinese Children Killed in School Fireworks Explosion), WSWS, 14.března 2001
83. Carol Divjak & James Conachy, Padesát čínských dětí zabito při školním výbuchu ohňostroje (Fifty Chinese Children Killed in School Fireworks Explosion), WSWS, 14.března 2001
(emphasis added)
84. Carol Divjak & James Conachy, Padesát čínských dětí zabito při školním výbuchu ohňostroje (Fifty Chinese Children Killed in School Fireworks Explosion), WSWS, 14.března 2001
85. Berly Maurice, Pohled na pracovní podmínky vytvořené kapitalismem v Číně (A Glimpse of The Working Conditions Being Created By Capitalism in China), WSWS, 11.října 2000 (emphasis added)
86. Berly Maurice, Pohled na pracovní podmínky vytvořené kapitalismem v Číně (A Glimpse of The Working Conditions Being Created By Capitalism in China), WSWS, 11.října 2000
87. Orville Schell, Ještě jednou dlouhý život Předsedo Mao (Once Again Long Live
Chairman Mao," The Atlantic Monthly, prosinec 1992
88. Jesse Helms, Pozor na čínské vazby na taliban (Beware China's Ties to the Taliban), Washington Times, 14.října 2001
89. Thomas Beal, Ujgurové touží po svobodě: Čínský problém Xinjiangu (Uighur Yearning for Freedom: Xinjiang's China Problem), The Asian Wall Street Journal, 5.listopadu 2001
90. Thomas Beal, Ujgurové touží po svobodě: Čínský problém Xinjiangu (Uighur Yearning for Freedom: Xinjiang's China Problem), The Asian Wall Street Journal, 5.listopadu 2001