Čínské Mučení ve Východním Turkestánu

Bylo ukázáno v předchozích sekcích, že země Východního Turkestánu byly muslimské po uplynulých 1000 let. Jenže nyní déle než polovinu století žijí pod okupací čínské administrativy. Grafiti na dveřích univerzity v Urumqi, popisované Andrew Higginsem (dopisovatelem listu The Independent ) jako "čistý rasový jed" jasně odráží čínský pohled na ujgurské Turky:

Udělejme z ujgurských mužů své otroky na věčnost a z ujgurských žen prostitutky na generace.(25)

Čína drží v oblasti 1 milion ozbrojených vojáků a kontroluje všechno, co muslimové ve Východním Turkestánu dělají. Všechna vozidla jsou zastavována na vojenských kontrolních stanovištích podél cest, muži jsou často při prohledávání aut uráženi a pohlavkováni, a muslimské ženy jsou zneužívány. Čínský nátlak se neomezuje na zastavování vozidel a domy jsou často prohledávány armádou.

Výtisk japonského Mainichi Daily News z 29.června 2000 popsal útlak takovými slovy:

Čínská kontrola nad Východním Turkestánem se stává ještě utaženější a méně tolerantní. Vojáci Lidové osvobozenecké armády jsou všude. Cestování a chození do mešit je omezeno. Komunikace jsou primitivní a kontrolované policií. Málo vesnic má telefony a městské telefony jsou napíchnuté. Jeden může být uvězněn na celá léta pro pouhé podezření z podvratnosti.(26)

Muslimové jsou zatýkáni pod falešnými záminkami a posíláni do pracovních táborů, popravováni za nepodložená obvinění, a čas od času hromadně vražděni. Není jim dovoleno se postit a je jim bráněno v získávání náboženských instrukcí. Metoda používaná k zastavení růstu muslimské populace je naprosto nelidská: ženy jsou nuceny k potratům a děti těch, kdo mají více než jedno, jsou jim odebírány.

Tváří k této krutosti a útlaku nemají lidé z Východního Turkestánu žádné prostředky, aby bránili sebe nebo svá práva.

Muslimové po celém světě mohou pomoci těmto bezbranným lidem mnoha rozličnými způsoby. Všechny prostředky dovolující, aby bylo hlas lidí z Východního Turkestánu slyšet a připoutat pozornost mezinárodních organizací jsou důležité.

Největší pomocí, která může být poskytnuta je vést boj na úrovni myšlenek ke zničení ateismu, z něhož všechny formy útlaku pramení a nahradit ho spravedlivou a náležitou morálkou. Tímto způsobem, nejen muslimům ve Východním Turkestánu, ale všem, kdo jsou zlomyslně zabíjeni po celém světě, nebo vyháněni ze své vlasti, jen pro to, že říkají "Bůh je náš Pán" může být pomoženo.

Všichni věřící sdílí rovnocennou odpovědnost v této věci. Bůh zjevuje ve verši, "… Ten, kdo ve víře se usilovně snaží, ten věru sám pro sebe tak činí…" (Korán 29:6). V jiném verši popisuje odpovědnost, která přísluší věřícím těmito slovy: "Proč bylo mezi pokoleními předešlými tak málo těch, kdož byli poctiví a bránili šíření pohoršení na zemi?…" (Korán 11:116) Bránění zlu v tomto světě je obvyklou povinností uvědomělých lidí.


Čínská armáda kontroluje Východní Turkestán železnou paží. Muslimské životy jsou přísně kontrolovány a ti, které komunistická strana považuje za hrozbu, jsou zatčeni.

Struktura Komunistické Společnosti

Komunistická ideologie tvrdí, že hmota nemá počátku ani konce, popírá existenci Boha a odmítá duchovní hodnoty. Byla uvedena do praxe v mnoha různých zemích, jenže pokaždé to skončilo vyvoláním hrozného utrpení. Příčinou toho je pohled komunistické ideologie na život a lidské bytosti. Toto je pohled komunistické ideologie na svět a všeobecná struktura společností, v nichž byla praktikována:

Ideálem komunistického režimu je zcela homogenní společnost. Škoda spáchaná komunistickou ideologií, která připisuje nepatrnou cenu lidským bytostem a považuje společnost za pouhé stádo zvířat, se odráží i lidských tvářích.

Vkomunismu mají lidé cenu pouze pokud vyrábějí. Proto musí pracovat jako stroje, aby prospěli systému. Podle tohoto překrouceného hlediska, ti, kdo nejsou produktivní, jsou odsouzeni k vyhubení.

◉ V komunistických společnostech jsou lidé považováni za vyvinutou formu zvířete, podle Darwinovy evoluční teorie. Z tohoto důvodu je společnost viděna jako stádo zvířat a jednotlivým lidem je připisována malá hodnota.

◉ Převažuje logika, že "ve stádu je mnoho jedinců, takže o jednoho méně, na tom nezáleží". Mentalita, která pohlíží na život jako "boj o přežití" nevidí nic špatného na eliminaci slabých. Naopak, považuje to za nezbytné. Sobectví je její určující vlastností. Postižení a ti, kdo nemohou pracovat jsou vypuzeni ze stáda a ponecháni smrti.

◉ Stejně jako u zvířat ve stádu je společnost tvořena jedním typem člověka. Lidé jsou nuceni se oblékat, myslet a mluvit stejně. Existuje málo prostoru pro různé kultury, víry nebo myšlenky.

◉ Příspěvek jedinců společnosti je důležitější než jejich vlastní zájmy. Neúnavní dělníci a rolníci jsou ideálem. Systém je zcela postaven na materiálním konceptu práce a výroby. Logika, že "produkce posiluje stádo" vládne.

Vkomunistických společnostech jsou ideálními bytostmi dobří dělníci. Lidé pracují v hrozných podmínkách pod dohledem krutých vůdců a čelí vážnému trestu za nejmenší překročení pravidel.

◉ Nikdy se nebere ohled na lidské vlastnosti nebo náležitou morálku. V komunistické společnosti existuje nepatrný prostor pro lidské city jako odpuštění, soucit, víra nebo láska.

◉ Jelikož víra v Boha je systematicky ničena, lidé jsou zdržováni před spácháním zločinu pouze strachem ze samotného systému. Proto může být nevhodný skutek spáchán, když to systém nevidí, nebo pokud pachatelé nebudou potrestáni. Krádeže, prostituce, vraždy a morální degradace jsou v komunistických společnostech rozšířené.

◉ Podle komunistické ideologie, která odmítá víru v posmrtný život, lidé přestanou existovat, když zemřou. To vysvětluje, proč lidé učiní cokoli, aby zůstali naživu a zůstali silní. Jelikož se domnívají, že se účastní boje o přežití a považují každého druhého člověka za rivala, snadno provádějí všechny druhy špatností ve svém zájmu.

Čínskou Politiku Ve Východním Turkestánu Nelze Považovat Za Nezávislou Na Komunistické Ideologii

Čínská politika ve Východním Turkestánu je obecným odrazem komunistické ideologie. Proto nelze prozkoumat, co se děje ve Východním Turkestánu nezávisle na této ideologii. Obdobná krutost a útisk jsou uvaleny na různé jedince a komunity po celé Číně, což ukazuje, že totalitní struktura je neoddělitelnou součástí komunismu. V této kapitole se proto budeme zabývat krutostí a utrpením vyvolaným čínskou ideologií a jejím despotickým režimem na její vlastní lidi, stejně jako utrpením lidí z Východního Turkestánu.

Sbírky Maových slov byly jediným vedením lidu v komunistické Číně. Na některých plakátech se Mao srovnává s Marxem, Engelsem, Leninem a Stalinem.

Všechny režimy nepřátelské k náboženství se uchylují k nátlaku a násilí, aby se udržely u moci. Nejvíce opresivní diktátorské režimy vždy utlačovaly, a dokonce opovrhovaly, lidmi, kteří odporovali jejich politice. Z tohoto úhlu pohledu je malý rozdíl mezi faraonem a Hitlerem, Hitlerem a Stalinem, nebo Stalinem a Maem. Žádný z těchto vůdců nezaváhal před zabíjením nevinných a nařizováním hrozných vražd kvůli moci a vlastním ideologiím. Tak jako ostatní, Mao zakládal koncentrační tábory za účelem posílit komunistický režim, měnil je na střediska mučení a nechal miliony lidí, kteří nedovedli uvažovat jako on, nemilosrdně pozabíjet.

Lidová čínská republika založená v roce 1949 byla postavena na totalitním despotismu, intenzivní byrokracii a systému státní kontroly všech zdrojů a prostředků výroby. Katastrofy způsobené Maovou ekonomickou politikou a jeho politikou omezeného hladomoru vedly k obrovským ztrátám na životech a všeobecnému zhroucení. Maoův následník, Deng Xiaoping, doufal, že napraví ekonomiku provedením ekonomických reforem a otevřel zemi zahraničním investorům a liberální ekonomice. Jenže toto ekonomické zlepšení prospělo pouze nejvyšším vrstvám státní mašinerie. Lidem z Číny prospělo velmi málo. Navíc navzdory trendu směrem k liberální ekonomice existoval málo srovnatelný politický nebo sociální pokrok. Bez ohledu na to, jak mnoho toho lidé namluví o "starém komunistickém systému" vzhledem k Číně, a tvrdí, že komunismus skončil, fakta vyvracejí toto tvrzení.

Učení Maa založené na nemilosrdnosti a brutalitě vedlo ke smrti milionů.

"Součet úmrtí administrativy Mao Ce Tunga: 40 milionů mrtvých."- Günaydın 21.07.94

Čína je stále řízena totalitní mentalitou, která má kořeny v Maově vizi komunismu. Reformy na ekonomické poli nepřinesly žádné větší změny do myslí vůdců čínské komunistické strany.

Nic se v čínské politice útisku nezměnilo ani v době Denga Xiaopinga (na straně), který se dostal k moci po Maovi.

Velká část ekonomického pokroku a obrození je používána ke zvýšení tlaku na populaci a utišení hlasů opozice. Čína má v současnosti nejvyšší počet trestů smrti ze všech zemí na světě. Navíc je asi jediná, kde se popravy mění ve veřejný spektákl a kde jsou vnitřní orgány popravených vyjmuty bez jejich svolení a prodány se ziskem a kde jsou těhotné ženy nuceny k potratům.

V zemi je přes 1000 pracovních táborů a ti, kdo jsou v nich zadržováni jsou systematicky mučeni.

Pouze úředníci komunistické strany prosperují z ekonomické liberalizace v Číně a lid jako celek žije v hladu a chudobě.

Popravy Jsou v Číně Rutinní Záležitostí

Trest smrti je významným kontrolním mechanismem režimu Rudé Číny. Slavný čínský disident Harry Wu popisuje situaci ve své zemi takto:

Diktátorství je úzce spojeno s násilím a dokonce se na něm stalo závislým. Praktikuje čínské úsloví "Zabij kuře, abys zastrašil opici." Veřejná výchova prováděná manifestacemi trestání a masovými popravami ukazuje závislost strany na veřejném násilí.(27)

Vůdcové strany obvinění z podporování kapitalismu jsou nejprve vystaveni na veřejnosti a pak jsou popraveni.

Ačkoli je vyloučené určit přesné číslo, miliony lidí byly popraveny režimem Rudé Číny. Většina cifer je založená na odhadech, přestože poslední průzkum odhaluje, že množství zabitých lidí je mnohem vyšší, než se dříve myslelo.

Skutečnost, že komunistický režim považuje popravy a vraždu za jeden ze základních principů je dobře známá. V tajném dokumentu datovaném 16.května 1951 Mao odhalil, že počet lidí, kteří mají být zabiti je stanoven definitivní kvótou:

Mluvíce o kontrarevolucionářích, kteří mají být zabiti, musí být stanoveny určité poměry. Ve venkovských oblastech by to nemělo přesáhnout 1/1000 obyvatelstva. Zabíjení kontrarevolucionářů v městských oblastech by obecně mělo být za hranicí 1/1000 populace; hodnota 5/1000 vypadá přiměřeně. Například z 2 000 000 lidí v Pekingu přes 600 bylo zabito. Dalších 300 má být zabito. Celková suma 1000 bude stačit … Je pořád nezbytné zabít velké dávky a musíme se vynasnažit zabít dvě třetiny těch, kdo jsou určeny k zabití, před koncem července.(28)

Při plánování těchto masakrů Mao neviděl žádnou potřebu dokazovat, že osoba, která má být zabita, spáchala zločin. Na zabíjení pohlížel jako na nezbytné, kvůli strachu, který vyvolá ve společnosti a množství zabitých považoval za "záležitost kvót". Jiný příklad tohoto způsobu myšlení nacházíme v proslulém Stalinově rčení: "smrt jedné osoby, to je tragédie, miliony smrtí, to je statistika."(29) Následkem statistických vražd komunisty Stalina přišlo o život odhadem 40 milionů nevinných lidí.

Mao nezavával před vlastnoručním podepisováním rozsudků smrti pro ty, kdo měli být zabiti. V dokumentu s datem 17.ledna 1951 dal následující příkaz svým soudruhům včetně Denga Xiaopinga:

V 21 krajích v západním Hunanu bylo zabito přes 4600 náčelníků banditů, tyranů a agentů Kuomingtangu. Další dávka bude podle plánu zabita místními úřady letos. Myslím, že toto odstranění je zcela nezbytné…na místech musíme zabíjet velké dávky…rozpoutat krvavé zásahy znamená zabít všechny reakcionáře, které je třeba zabít pevnou rukou.(30)

V raných dnech, kdy byl Mao dosud naživu, byly popravy prováděny velice rychle, někdy na veřejnosti a jindy v utajení. V roce 1953 kupříkladu žena jménem Yang Pei zjisila, že její manžel byl popraven, až když požádala o rozvod.

Popravy pokračovaly za Denga. V téže době byly odstartovány neuvěřitelné "šetřící" prostředky, kdy byla kulka vypálená do lebky popravované osoby uhrazena jeho rodinou.

Stát nalezl i jiné prostředky jak vydělat na popravách: orgány obětí byly prodány a zisk šel do státní pokladny.

Je proto jasné, že současní vládci Rudé Číny pouze kráčejí ve stopách jejich takzvaného "věčného" vůdce Maa, když předvádějí popravy na veřejnosti nebo vraždí lidi v pracovních táborech.

Popravy se v Číně stále konají pravidelně. Není známo kolik lidí bylo v průběhu let popraveno, jelikož čínská vláda zachází s těmito informacemi jako se státním tajemstvím. Přesto následující čísla mohou poskytnout všeobecnou představu: Amnesty International uvedla, že v Číně se odehrálo 2050 poprav v roce 1994. Nedávno uvolnila číslo 1313 oznámených poprav v Číně v první polovině roku 1995.(31)

Čísla dále rostla po roce 2000. V prvních třech měsících roku 2001, bylo popraveno 1781 osob. Tato cifra nezahrnuje 2960 lidí na popravu čekajících.(32)

1) "Obraz “odstrašování” v čínských ulicích". Radikal 19.06.01
2) "781 poprav za tři měsíce v Číně". Takvim 07.07.01
3) "29 lidí popraveno za jediný den". Yeni Şafak 22.05.01
4) "Čína je jako stroj na popravy". Cumhuriyet 22.05.01
5) "Ani den nemine bez poprav". Radikal 07.07.01

Pouze několik poprav v Číně je oznámeno v tisku, ale i ty jsou dostatečné, aby odhalily škálu brutality.

V článku v The New York Times s názvem “Čínské nástroje spravedlnosti: Mučení a popravy” bylo uvedeno, že Čína má nejvyšší počet poprav ze všech zemí světa. Někteří lidé odsouzení na popravu jsou nejprve předváděni v ulicích a poté zabiti před očima veřejnosti. Cena kulky užité při popravě je vybrána od rodiny oběti.

New York Times 9.9.01

Číslo je vyšší než ve všech ostatních zemích za tři roky dohromady. Mezi popravenými jsou lidé ze všech sociálních vrstev včetně 15-16 letých dívek a náboženských vůdců. Obvyklým "zločinem" velké většiny z těchto lidí bylo, že chtěli žít svobodným životem ve vlastní zemi a požívat základních lidských svobod, svobody slova, myšlení a náboženské svobody. Jenže v očích čínské vlády jsou zločinci i podporovatelé demokracie "kontrarevolucionáři". Proto je mnoho lidí popraveno za " zločin myšlení", stejně jako za obyčejné kriminální přestupky. Co je horší, nedávno bylo zavedeno množství nových metod popravování "politických zločinců. Nejrozšířenější je to, že zadržení z politických důvodů jsou obviněni ze zinscenovaných kriminálních přečinů.

Čínské úřady si vždycky myslely, že velké tresty jsou nezbytné, aby se veřejnost udržela na uzdě a vláda byla posílena. Z tohoto důvodu se konají průvody odsouzených ulicemi a pak jsou zabiti před zraky veřejnosti. To, kdo mají být zabiti jsou přivedeni na veřejnost v poutech a čelem k divákům. Jejich jména a zločiny jsou napsány na plakátech zavěšených kolem krku. Tyto barbarské zcela veřejné scény jsou také přenášeny televizí v přímém přenosu.

Wang Šouxin obviněný z korupce při obchodě s uhlím byl pouze jedním z tisíců Číňanů zabitých na sněhu jedinou kulkou. Rudá Čína vybírá cenu kulky od rodin obětí. Takové brutální scény jsou v Číně často k vidění.

Those who disbelieve and
bar access to the Way of Allah have gone very far astray. Allah will not forgive those who disbelieve and do wrong or guide them on any path.
(Surat an-Nisa’: 167-168)

V článku “Mučení uspíšilo novou vlnu poprav v Číně” ve vydání New York Times z 9.září 2001, bylo uvedeno, že kolem 191 poprav se konná denně následkem prohlášení vydaných při mučení. Podle zprávy bylo nejméně 3000 osob poraveno od dubna a dalších dvakrát nebo třikrát tolik mělo být popraveno potom.

Článek v New York Times “Popravy v Číně, bratrovýma očima” z 11.března 2001 vypravuje příběh Qui Xuanminga, jenž byl střelen zezadu do hlavy před očima svého bratra, nebo

PODÍL