1. Při úsvitu

2. a při nocích deseti

3. a při spárovaném a jedinečném

4. a při noci, když ubíhá!

5. Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?

6. Neviděls, co učinil Pán tvůj ´Ádovcům

7. Iramu, jenž proslul sloupy svými,

8. jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi,

9. a kmeni Thamúd, jenž skály v údolí prorážel,

10. a Faraónovi, který na kůly narážel,

11. a těm, kdož v zemích vzpurní byli

12. a pohoršení v nich pak šířili?

13. Však Pán tvůj proti nim důtky trestající rozpoutal,

14. neb Pán tvůj neustále na číhané stál.

15. Co člověka se týče, když Pán jeho jej zkoušce podrobuje a štědrosti a dobrodiním jeho zahrnuje, pak on hovoří: "Pán můj mi poctu prokazuje.

16. Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: "Pán můj mě ponižuje."

17. Však pozor! Vždyť vy sirotky nectíte,

18. ani k nakrmení nuzných se navzájem nevybízíte

19. však dědictví slabých nenasytně pohlcujete

20. a jen bohatství v lásce vášnivé máte.

21. Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou

22. a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou,

23. a až v ten den bude peklo předvedeno, tehdy si člověk připomene - však co bude mu připomínání platno?

24. I zvolá: "Kéž bych měl na život budoucí něco předem připraveno!"

25. V ten den takovým trestem nebude nikdo potrestán

26. a nikdo takovými okovy spoután!

27. A ty, duše usmířená,

28. vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!

29. Vstup mezi služebníky mé

30. a vejdi do zahrady mé!