1. Vy, kteří věříte! Neberte si nepřátele Mé i svoje za přátele, obracejíce se k nim s láskou, zatímco oni nevěří v to, co k vám přišlo z pravdy. Vždyť vyhnali posla i vás za to, že věříte v Boha, Pána svého. Jestliže jste se vydali do boje na Mé cestě a snažíte se získat Mé zalíbení, jak můžete jim projevovat tajně svou lásku? Vždyť Já znám, co skrýváte i co najevo dáváte. A kdo z vás tak učiní, ten zbloudil z cesty přímé.
2. Střetnou-li se s vámi, budou pro vás nepřáteli a vztáhnou po vás ruce své i jazyky své jen ve zlém a přáli by si, abyste byli nevěřícími.
3. Nebudou vám k užitku ani vaši pokrevní příbuzní, ani vaše děti a v den zmrtvýchvstání Bůh mezi vámi rozhodne; Bůh přece jasně zří vše, co děláte.
4. Vždyť máte nyní příklad překrásný v Abrahamovi a v těch, kdož byli s ním, když pravili lidu svému: "My nemáme odpovědnost za vás a za to, co místo Boha ctíte; my se vás zříkáme a propuklo mezi námi a vámi nepřátelství a nenávist až navěky, dokud neuvěříte v Boha jediného!" Výjimkou jsou slova Abrahamova otci jeho: "Budu zajisté prosit za tebe o odpuštění, ačkoliv nevládnu pro tebe žádnou mocí u Boha. Pane náš, na Tebe spoléháme a k Tobě se kajícně obracíme a u Tebe je cíl konečný.
5. Pane náš, neuveď nás v pokušení před těmi, kdož jsou nevěřící, ale odpusť nám, Pane náš, vždyť Tys mocný, moudrý!"
6. Věru máte v nich příklad překrásný pro každého, kdo doufá dosáhnout Boha a dne soudného. Ten však, kdo obrátí se zády... tedy Bůh je soběstačný, chvályhodný!
7. Možná že Bůh způsobí, že mezi vámi a těmi, s nimiž jste v nepřátelství, zavládne láska, neboť Bůh je všemohoucí a Bůh je nejvýš odpouštějící a slitovný.
8. Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.
9. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví!
10. Vy, kteří věříte! Když k vám přicházejí věřící ženy, jež se vystěhovaly, podrobte je zkoušce! Bůh nejlépe pak zná víru jejich; a když zjistíte, že jsou věřící, neposílejte je nazpět k nevěřícím, neboť jim nejsou dovoleny a ani oni nejsou dovoleni jim, ale dejte nevěřícím to, co vydali jako jejich obvěnění! A nebude pro vás hříchem, jestliže se s nimi oženíte poté, co dáte jim obvěnění jejich, avšak nedržte nevěřící ženy ve svazku manželském a žádejte nazpět to, co jste dali jako obvěnění a nevěřící ať požadují to, co dali ženám svým. Takové je rozhodnutí Boží, jímž mezi vámi rozhoduje - a Bůh vševědoucí je i moudrý.
11. A jestliže některá z vašich manželek odejde od vás k nevěřícím a vy jste dosáhli své pomsty, dejte těm, jejichž manželky odešly, totéž, co oni vydali jako obvěnění. A bojte se Boha, v něhož věříte!
12. Proroku, přijdou-li k tobě věřící ženy, přísahajíce ti věrnost, a že nebudou nic přidružovat k Bohu, že nebudou krást, nebudou cizoložit, že nebudou zabíjet své děti, že se nedopustí hanebnosti vymyšlené mezi svýma rukama a nohama a že nebudou neposlušné tebe v tom, co bylo uznáno za vhodné - přijmi přísahu jejich a popros Boha za ně o odpuštění, vždyť Bůh odpouštějící je, slitovný.
13. Vy, kteří věříte! Neberte si za přátele lid, na nějž se Bůh rozhněval; ti ztratili naději na život budoucí, tak jako ji ztratili nevěřící ohledně obyvatel hrobů.
