1. Há mím!
2. Seslání od Milosrdného, slitovného,
3. Písmo, jehož verše byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v podobě Koránu arabského!
4. ... jako zvěstovatele a varovatele - většina z nich se však odvrací a nechce naslouchat
5. a hovoří: "Srdce naše jsou zacloněna vůči tomu, k čemu vyzýváš, a v uších našich je hluchota a mezi námi i tebou závěs visí. Jednej tedy podle svého a my také tak budeme jednat!"
6. Rci: "Já jen smrtelník jsem jako vy a bylo mi pouze vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. Miřte k Němu přímo a proste Jej za odpuštění! Běda těm, kdož k Němu jiné přidružují,
7. almužnu nedávají a v život posmrtný nevěří!"
8. Věru těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm dostane se odměny neupomínané.
9. Rci: "Vy vskutku nebudete věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech, a přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je!
10. On umístil na ní pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na ní potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící rovnoměrně.
11. Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně.
12. A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího."
13. Jestliže se odvrátí, řekni jim: "Já varuji vás před hromobitím podobným tomu, jímž ´Ádovci a Thamúdovci byli zahubeni."
14. Když poslové k nim přišli zepředu i zezadu hlásajíce, aby neuctívali nikoho kromě Boha, odpověděli: "Kdyby Pán náš chtěl, byl by věru anděly seslal. A my nevěříme v to, s čím byli jste posláni."
15. Pokud se ´Ádovců týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo na to měli, a říkali: "Kdo silnější je než my mocí svou?" Což neviděli, že Bůh, jenž je stvořil, daleko silnější než oni je mocí? A přitom popírali ještě znamení Naše.
16. A vyslali jsme proti nim vichřici svištivou ve dnech neblahých, abychom jim dali okusit trest zahanbující v tomto životě pozemském, však trest života budoucího ještě více zahanbující bude a pomoci se jim nedostane.
17. A pokud pak se Thamúdovců týká, těm dali jsme správné vedení, však oni více slepotu než vedení milovali a zasáhlo je hromobití trestu potupného za to, co si vysloužili.
18. A zachránili jsme ty, kdož uvěřili a Boha se báli.
19. A v den, kdy nepřátelé Boží budou u ohně pekelného shromážděni, budou na skupiny rozděleni,
20. a když pak k němu přijdou, bude proti nim svědčit sluch a zrak i kůže jejich o tom, co činili.
21. A zeptají se kůží svých: "Proč proti nám svědčíte?" I odvětí: "Bůh, jenž věci každé promluvit dává, nám slovo udělil a On poprvé vás stvořil a k Němu budete navráceni.
22. A nemohli jste se skrýt tak, aby proti vám sluchy a zraky i kůže vaše dnes nesvědčily, a domnívali jste se, že Bůh nezví mnohé z toho, co jste dělali.
23. Tato domněnka vaše, již jste si o Pánu svém utvořili, vás do záhuby přivedla a stali jste se těmi, kdož ztrátu utrpěli."
24. Jestliže v tomto setrvají, stane se oheň útulkem jejich, a budou-li i prosit o slitováni, nebudou vyslyšeni.
25. A určili jsme jim druhy věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také oni jsou ztraceni.
26. Ti, kdož nevěří, říkají: "Neposlouchejte tento Korán, nýbrž přehlušujte jej nadávkami - snad nad ním zvítězíte!"
27. My však dáme věru okusit těm, kdo nevěřili, trestu strašného a odměníme je podle skutku jejich nejhoršího.
28. Toto bude odměna nepřátel Božích: oheň, v němž příbytek budou mít věčný v odměnu za to, že znamení Naše popírali.
29. A řeknou pak ti, kdož nevěří: "Pane náš, ukaž nám ty, kdož zbloudit nám dali, ať džinové jsou to již, či lidé! My umístíme je pod nohy své, aby nejnižšími se stali."
30. K těm pak, kdož říkali: "Pánem naším je Bůh," a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: "Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben!
31. My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho,
32. jako pohoštění od odpouštějícího, slitovného."
33. Kdo krásněji hovoří než ten, jenž k službě Bohu vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje: "Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali, patřím."
34. Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím.
35. Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí.
36. A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí.
37. Ke znamením Jeho patří noc i den, slunce i měsíc, však neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil, jestliže Jej uctíváte.
38. A jsou-li oni hrdopyšní, pak ti, kdož u Pána tvého jsou, v noci i ve dne Jej slaví neúnavně.
39. A k znamením Jeho patří, že vidíš zem zvadlou, však když vodu na ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A vpravdě ten, jenž oživil ji, je též mrtvých oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.
40. Ti, kdož znamení Naše neuznávají, nejsou nikterak skryti před Námi. Cožpak ten, jenž vržen bude do ohně, je na tom lépe než ten, kdo ke dni zmrtvýchvstání přijde bezpečně?! Čiňte, co libo vám, On zajisté skutky vaše dobře pozoruje.
41. On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože je to Písmo vzácné
42. a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je!
43. To, co je ti namítáno, není nic jiného než to, co říkáno bylo poslům před tebou. Pán tvůj však vládcem je jak odpuštění, tak i trestu bolestného.
44. Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli: "Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?" Odpověz: "Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého."
45. A darovali jsme již kdysi Mojžíšovi Písmo, a také o něm byli mínění rozdílného. A kdyby nebylo slova, jež od Pána tvého předcházelo, bylo by již mezi nimi rozsouzeno. A přesto o něm oni hluboce pochybují!
46. Kdo zbožné skutky koná, sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná, sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj pak věru služebníkům svým nekřivdí.
47. A jen Jemu přísluší o Hodině vědění. Plod žádný z obalu svého nevystoupí a samice žádná nepočne a neporodí bez Jeho vědomí. V den, kdy zavolá k nim: "Kde že jsou společníci Moji?", odvětí nevěřící: "Sdělujeme ti, že mezi námi svědka žádného o tom není."
48. A ztratí se jim to, k čemu se dříve modlili, a usoudí, že úniku žádného nemají.
49. Člověk si vyprošuje dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne, zoufá si a je malomyslný.
50. A věru dáme-li mu ochutnat milosrdenství Svého poté, co neštěstí se ho dotklo, tu říká: "Tohle mi právem náleží a nedomnívám se, že Hodina jednou udeří. A věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu mít u Něho překrásnou odměnu." My zajisté pak uvědomíme ty, kdož nevěřili, o skutcích jejich a dáme jim okusit trest přísný.
51. Když zahrneme člověka dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned prošení obšírného je plný.
52. Rci: "Co si myslíte? Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten, jenž v rozkolu hlubokém dlí?"
53. Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému nestačí, že svědkem je všech věcí?
54. Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá věci všechny ve Svém vědění?
