HARUN YAHYA
1. Tá há.
2. Neseslali jsme ti Korán, abys byl zoufalý,
3. nýbrž pouze jako připomenutí těm, kdož Boha se bojí,
4. a jako seslání, jež od toho, kdo zemi a nebesa vysoká stvořil, přichází.
5. Milosrdný - On na trůnu svém vznešeně sedí
6. a vše, co na nebesích je a na zemi, mezi nimi i pod povrchem země, Jemu náleží.
7. A jestliže slova svá hlasitě pronášíš, (je to zbytečné), vždyť On zajisté zná tajemství, byť sebelépe bylo skryté;
8. Bůh - a není božstva kromě Něho a Jemu jména překrásná přísluší!
9. Dostalo se ti zprávy o Mojžíšovi?
10. Hle, oheň spatřil a rodině své pravil: "Zastavte se, já postřehl jsem oheň nějaký, možná že vám z něho oharek přinesu anebo u něho správnou cestu naleznu."
11. A když přišel k ohni, ozvalo se: "Mojžíši,
12. já vpravdě jsem tvůj Pán; zuj si opánky své, neboť v posvátném údolí Tuwá jsi.
13. A já jsem si tě vyvolil, proto slyš, co vnuknuto ti bude!
14. Já vpravdě jsem Bůh a není božstva kromě Mne; uctívej Mne tedy a modlitbu konej, na Mne vzpomínaje!
15. Hodina věru se blíží a mám co dělat, abych skryl ji, aby každá duše byla odměněna za úsilí svoje.
16. Kéž tě neodvrátí od myšlenky na ni ten, kdo v ni nevěří a vášeň svou následuje, jinak zahyneš.
17. Co to máš ve své pravici, Mojžíši?"
18. Odpověděl: "To je moje hůl, opírám se o ni a srážím s ní listí pro ovce své a mám pro ni i jiné použití."
19. I pravil mu: "Hoď ji na zem, Mojžíši!"
20. A hodil ji, a hle, stal se z ní had plazící se.
21. Pravil Bůh: "Vezmi ji a neboj se, My vrátíme ji do podoby původní.
22. Nyní přitlač ruku svou k boku, a až ji sejmeš, bude bílá, ale nepoškozená; a toto další je znamení.
23. Abychom ti pak z našich velkých znamení ukázali některá,
24. odeber se k Faraónovi, jenž vzpurně si počíná!"
25. I řekl Mojžíš: "Pane, mou hruď mi rozevři
26. a mé dílo mi usnadni
27. a uzel na mém jazyku uvolni,
28. aby porozuměli mé řeči!
29. A dej mi z rodiny mé pomocníka,
30. Áróna, mého bratra,
31. a podpoř jím mou sílu
32. a učiň jej společníkem v mém úkolu,
33. abychom mohli Tebe často slavit
34. a hojně Tě vzpomínat,
35. vždyť věru nad námi jsi jasnozřivý!"
36. I pravil Bůh: "Vyslyšena je prosba tvá, Mojžíši!
37. A již jednou jsme ti prokázali jiné dobrodiní,
38. když jsme vnukli matce tvé toto vnuknutí:
39. , Do truhly jej vlož a do moře jej vhoď, a nechť moře jej na břeh vyvrhne, a tehdy se ho nepřítel Můj i jeho ujme.? A já jsem na tebe Svou lásku vrhl, abys před Mýma očima vyrostl.
40. A hle, přišla sestra tvá a pravila:, Mám vám ukázat toho, kdo se oň postará?? A vrátili jsme tě k tvé matce, aby se ochladilo oko její a nermoutila se. A když zabils onoho člověka, ze starostí jsme tě vysvobodili a zkouškám jsme tě podrobili. A celé roky jsi zůstal mezi obyvateli Madjanu a pak jsi přišel sem podle rozhodnutí Mého, Mojžíši,
41. a pro Sebe jsem si tě vyhradil.
42. Odejděte, ty i bratr tvůj, s Mými znameními a ve vzpomínání na Mne neochabujte,
43. a k Faraónovi, jenž vzpurně si počíná, oba se vydejte
44. a řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne."
45. I řekli oba: "Pane náš, obáváme se, že míru vůči nám překročí či tyranem se ukáže."
46. Pravil Bůh: "Nebojte se, vždyť Já s vámi jsem a slyším i vidím.
47. Jděte k němu a řekněte:, My vpravdě poslové jsme Pána tvého, propusť s námi dítka Izraele a nemuč je! Přišli jsme k tobě s Pána tvého znamením a mír tomu, jenž jde za správným vedením!
48. A bylo nám vnuknuto, že potrestán bude ten, kdo za lháře nás prohlásí a zády se obrátí.? "
49. I otázal se Faraón: "A kdo je ten váš Pán, Mojžíši?"
50. Odpověděl: "Náš Pán je ten, jenž každé věci podobu její dal a pak po správné cestě ji vedl."
51. Otázal se: "A jak to bylo s prvními pokoleními?"
52. Odpověděl: "Znalost toho je u Pána mého v Knize a Pán můj se nemýlí ani nezapomíná
53. a On je ten, jenž pro vás učinil zemi kolébkou a narýsoval pro vás na ní cesty a seslal z nebe vodu, pomocí níž dáváme vyrůst rozličným druhům rostlin."
54. Jezte a paste stáda svá, vždyť věru v tom jsou znamení pro rozumem nadané!
55. Z ní jsme vás stvořili a do ní vás vrátíme a z ní vás vyjmeme i podruhé.
56. A ukázali jsme Faraónovi věru všechna Svá znamení, však on je za lživá prohlásil a odmítl je
57. a řekl: "Zdaž jsi k nám přišel, Mojžíši, abys nás svými kouzly vyhnal z naší země?
58. My ti však rovněž podobná kouzla ukážeme! Urči tedy pro sebe i pro nás schůzku, již ani my, ani ty nezrušíme, na místo vhodné!"
59. Mojžíš odpověděl: "Naše schůzka budiž v den Svátku zdobení a nechť se lidé shromáždí dopoledne!"
60. Faraón se odvrátil, své kouzelníky shromáždil a pak přišel.
61. A řekl jím Mojžíš: "Běda vám, nevymýšlejte si proti Bohu lži, aby vás trestem svým nezničil - a ztroskotal ten, kdo lži si vymýšlel!"
62. A o věci své se mezi sebou radili a tajně se dorozumívali.
63. A řekl Faraón: "Toto jsou dva kouzelníci, kteří vás svými kouzly chtějí vyhnat z vaší země a skoncovat s vaším vzorným způsobem by chtěli.
64. Shromážděte své úklady a potom přijďte po řadě! A bude dnes šťasten ten, kdo vrchu nabude."
65. A řekli: "Mojžíši, chceš házet ty, anebo máme hodit my jako první?"
66. I odpověděl: "Nikoliv, házejte vy!" A hle, kouzly jejich se mu jevily jejich provazy a hole, jako by se plazily,
67. a pocítil Mojžíš ve své duši strach.
68. A pravili jsme mu: "Neboj se, vždyť ty budeš mít vrch!
69. Hoď hůl, již máš v pravici, a ona pohltí to, co oni vyrobili, neboť to, co oni vyrobili, je jen kouzelnický úskok a žádný kouzelník nemůže dosáhnout úspěchu, ať půjde kamkoli!"
70. A padli kouzelníci na zem a zvolali: "V Árónova a Mojžíšova Pána jsme uvěřili!"
71. I řekl Faraón: "Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil. On zřejmě je vaším mistrem, jenž kouzlům vás naučil. Dám vám useknout vaše ruce pravé a nohy levé a dám vás ukřižovat na kmeny palmové. Pak poznáte, kdo z nás je v trestání silnější a vytrvalejší!"
72. Odpověděli: "Nedáme ti přednost před tím, čeho se nám dostalo z jasných důkazů, ani před tím, jenž nás stvořil. Rozhodni to, o čem chceš rozhodovat, avšak můžeš rozhodovat jen o věcech tohoto života pozemského.
73. Uvěřili jsme v Pána svého, aby nám odpustil naše hříchy a kouzelnictví, k němuž jsi nás ty donutil. A Bůh je lepší a trvalejší!
74. A věru pro toho, kdo k Pánu svému jako hříšník přijde, je peklo určeno, v němž ani nezemře, ani žít nebude,
75. zatímco těm, kdož k Němu jako věřící přicházejí a zbožné skutky vykonali, těm hodnosti nejvyšších se dostane,
76. zahrad Edenu, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. A taková je odměna těch, kdož se očišťují!"
77. A vnukli jsme Mojžíšovi: "Vydej se za noci na cestu se služebníky Mými a proraz jim cestu suchou v moři a stíháni se neboj a strach neměj!"
78. A stíhal je Faraón s vojsky svými a pokrylo je moře tím, čím je pokrylo.
79. A takto Faraón lid svůj v bloudění zavedl a po cestě správné jej nevedl.
80. Dítky Izraele, zachránili jsme vás před nepřítelem vaším a uzavřeli jsme s vámi úmluvu na pravém úbočí hory Sinaje a seslali jsme vám manu a křepelky.
81. Jezte tedy z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, avšak nepřehánějte v tom, jinak vás postihne hněv Můj! A koho hněv Můj postihne, ten již do záhuby spěje.
82. Já věru jsem odpouštějící tomu, kdo pokání činí, věří, zbožné skutky koná a potom po správné cestě se ubírá.
83. I pravil Bůh: "Co způsobilo, že tak spěcháš od lidu svého, Mojžíši?"
84. Odpověděl: "Oni jdou v mých stopách, zatímco já spěchám k tobě, Pane můj, abych se ti zalíbil."
85. Pravil: "Po tvém odchodu jsme uvedli lid tvůj do pokušení a Samaritán jim dal zbloudit!"
86. I vrátil se Mojžíš k lidu svému rozhněván i zarmoucen a řekl: "Lide můj, cožpak Pán váš vám neučinil slib překrásný? Či byla snad úmluva pro vás příliš dlouhá anebo jste chtěli, aby na vás padl hněv Pána vašeho, že jste tak slib svůj porušili, jímž jste se mi zavázali?"
87. Odpověděli: "Slib tobě daný jsme z vlastní neporušili, avšak bylo nám nařízeno přinést náklady z ozdob tohoto lidu a hodit je na hromadu, a podobně je tam hodil i Samaritán."
88. A učinil pro ně tele, jež mělo tělo a bučelo, a řekli: "Toto je božstvo vaše i božstvo Mojžíšovo, avšak on na ně již zapomněl."
89. Což neviděli, že jim ani slovem neodpovídá a že jim nemůže ani škodit, ani prospívat?
90. Již předtím jim Árón říkal: "Lide můj, vy jste tím jen zkoušeni a Pán váš je věru milosrdný; následujte mne a rozkaz můj poslouchejte!"
91. Odpověděli: "Pokud se k nám nevrátí Mojžíš, nepřestaneme je uctívat."
92. I zvolal Mojžíš po svém návratu: "Áróne, co ti zabránilo, když viděls je takto bloudit,
93. abys mne následoval? Proč jsi nebyl rozkazu mého poslušen?"
94. Odpověděl: "Synu mé matky, nechytej mne za bradu a hlavu mou! Obával jsem se, že řekneš: Vyvolal jsi rozkol mezi dítkami Izraele a slovo mé jsi nedodržel."
95. Potom Mojžíš řekl: "A co je vlastně s tebou, Samaritáne?"
96. I odpověděl: "Spatřil jsem to, co oni neviděli, a vzal jsem hrst prachu ze stopy posla a rozhodil jsem jej; takto mne svedla duše má."
97. I pravil Mojžíš: "Odejdi a nechť po celý život říkáš: Nedotýkejte se mne! A budiž ti určena lhůta, kterou neporušíš. Pohleď na božstvo své, jež jsi uctívat nepřestal - věru je spálíme a jako popel je do moře rozmetáme!
98. Vaším božstvem je jedině Bůh a není božstva kromě Něho a On všechny věci svým věděním objímá!"
99. Takto ti vyprávíme zvěsti doby minulé a přinášíme ti od Sebe připomenutí.
100. A kdo se od něho odvrátí, ten v den zmrtvýchvstání břemeno ponese
101. a věčně bude jím obtížen. Jak špatný to bude náklad v den zmrtvýchvstání,
102. v den, kdy na pozoun bude zatroubeno. A tehdy shromáždíme hříšníky, kteří šilhajíce
103. budou si šeptat mezi sebou: "Zůstali jsme v hrobech pouze deset dní."
104. My nejlépe víme, co spolu hovoří; a hle, řekne ten z nich, kdo je nejpříkladnější svým životem: "Zůstali jste tam jen den jediný!"
105. A budou se tě dotazovat na hory. Odpověz: "Pán můj je na prach rozmetá
106. a jako pustou pláň je zanechá
107. a neuzříš na ní ani zakřivení, ani zvlnění."
108. V ten den následovat budou svolavatele, v němž úchylky není, a hlasy se ztiší před Milosrdným a uslyšíš jen rtů ševelení.
109. V ten den nepomůže přímluva nikomu kromě toho, jemuž to Milosrdný dovolí, a toho, jehož řeč se Mu zalíbí.
110. On zná, co je před nimi i co je za nimi, zatímco oni to nemohou obsáhnout ve svém vědění.
111. A tváře se pokorně skloní před živým a samým o sobě trvajícím, zatímco ti, kdož břímě nespravedlnosti ponesou, budou zklamáni.
112. A kdo zbožné skutky činil a přitom věřící byl, ten nemusí se obávat ani křivdy, ani poškození.
113. A takto jsme je seslali v podobě Koránu arabského a vyjádřili jsme v něm výstrahu - snad stanou se bohabojnými, či přinese jim nové připomenutí.
114. Nechť povýšen je Bůh, vládce a pravda! Nepospíchej s Koránem, dříve než bude ti ukončeno celé jeho vnuknutí, a rci: "Pane můj, rozmnož mi vědění!"
115. A již předtím jsme úmluvu s Adamem uzavřeli, avšak zapomněl na ni a pevnou vůli jsme v něm nenalezli.
116. A hle, řekli jsme andělům: "Padněte na zem před Adamem!" A padli všichni kromě Iblíse, který odmítl.
117. I pravili jsme: "Adame, toto věru je nepřítel tvůj i manželky tvé. Ať vás nevyžene z ráje, neboť pak věru nešťastni budete!
118. Náleží ti, abys v něm nehladověl a nahý nechodil
119. a abys v něm nežíznil a žárem netrpěl!"
120. Však satan mu našeptával a řekl: "Adame, mám ti ukázat strom nesmrtelnosti a království nepomíjející?"
121. A pojedli oba ze stromu a objevila se jim jejich nahota a začali si šíti oděvy z listí rajského. Adam neposlušný vůči Pánu svému byl a z pravé cesty se uchýlil.
122. Potom Pán jeho si jej vyvolil, odpustil mu a správnou cestou jej řídil.
123. I pravil Bůh: "Sestupte z něho společně a buďte jeden druhému nepřítelem! A věru k vám přijde ode Mne správné vedení." A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný,
124. zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý
125. a řekne: "Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?"
126. I odpoví Bůh: "Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!"
127. Takto odměňujeme přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého nevěřili. A věru je trest v životě budoucím nejtvrdší a nejtrvalejší!
128. Což je neuvedlo na správnou cestu pomyšlení, kolik jsme před nimi zahubili pokolení, nad jejichž obydlími oni chodí nyní? Věru jsou v tom znamení pro vládnoucí rozumem!
129. A kdyby nebylo slova Pána tvého, jež předem bylo již sesláno, a lhůty stanovené, byl by se trest stal nevyhnutelným.
130. Snášej trpělivě to, co oni hovoří, a slav chválu Pána svého před slunce východem i západem! A i v době noční Jej oslavuj a na obou koncích dne - snad zalíbení v tobě nalezne!
131. A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání - to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší.
132. Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý! My nežádáme od tebe žádnou obživu, vždyť My sami ti ji uštědřujeme. A dobrý konec náleží bohabojnosti.
133. Říkají: "Pročpak nám nepředvede nějaké znamení od Pána svého?" Což se jim nedostalo důkazu jasného z toho, co ve svitcích prvních je obsaženo?
134. A kdybychom je byli zahubili trestem nějakým předtím, věru by byli řekli: "Pane náš, proč jsi k nám neposlal posla nějakého, abychom mohli následovat Tvá znamení, dříve než jsme byli poníženi a zahanbeni?"
135. Odpověz: "Každý je v očekávání, čekejte tedy i vy! A záhy se dozvíte, kdo po stezce přímé kráčí a kdo správně je veden!"
