1. Alif lám rá! Toto je Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom srozumitelnými učiněny od Moudrého, Vševědoucího,

2. abyste neuctívali kromě Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro vás varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné

3. a abyste prosili Pána svého za odpuštění a potom pokání činili; on poskytne vám pak příjemné užívání světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří přízeň Svou každému, kdo zaslouží si ji. Jestliže však se odvrátíte, obávám se pro vás trestu dne těžkého.

4. K Bohu se uskuteční návrat váš a On všech věcí mocen je.

5. Což lidé věru nesvinují hrudi své do záhybů, aby před Ním se ukryli? A byť i se přikrývali oděvy svými, On přesto dobře zná, co tají i co najevo dávají, a On též dobře ví, co skryto je v hrudích.

6. A není na světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha nezávisela; a On zná spočinutí jeho i složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno.

7. A On je ten, jenž nebesa a zemi v šesti dnech stvořil, zatímco trůn Jeho se nad vodou vznášel, aby vyzkoušel, kdo z vás lepší bude ve skutcích. A když řekneš: "Po smrti budete vskutku vzkříšeni!", tu odpovídají ti, kdož nevěří: "To kouzelnictví zjevné je toliko!"

8. A jestliže jim odložíme trest až ke lhůtě stanovené, jistě řeknou: "Co jej zadrželo?" Však v den, kdy k nim přijde, nebude nikoho, kdo by jej od nich zadržel, a obklopí je to, čemu se posmívali.

9. Když dáváme člověku okusit milosrdenství od Nás přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru zoufalý je a nevděčný.

10. A když mu dáme okusit přízně poté, co dotklo se jej neštěstí, volá: "Zlé ode mne odešlo!" a pln radosti je a vychloubání,

11. kromě těch, kdož trpěliví byli a zbožné skutky konali, a těm dostane se odpuštění a velké odměny.

12. Možná žes vynechal část toho, co vnuknuto ti bylo, a hruď tvá je stísněna, neboť nevěřící říkají: "Pročpak mu nebyl seslán poklad nějaký či proč s ním nepřišel anděl!" Ty varovatelem jsi pouze, však Bůh ručitelem je všech věcí.

13. Nebo říkají: "On si to vymyslil!" Odpověz: Přineste tedy deset súr podobných tomuto, vámi vymyšlených, a pozvěte si na pomoc, koho jen můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!"

14. Jestliže vaší výzvě nevyhoví, vězte, že seslán byl s vědomím Božím a že není božstva kromě Něho. Jste tedy do vůle Boží odevzdáni?

15. Ty, kdož touží po životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni.

16. To jsou ti, pro něž v životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.

17. Zdaž ten, jenž se opírá o jasný důkaz od Pána svého, zatímco svědek od Něho vyslaný jej sděluje, a před ním bylo Písmo Mojžíšovo jako vedení a milosrdenství... ti věří v něj! Však kdokoliv ze spojenců v něj nevěří, ten s ohněm bude mít schůzku. Nebuď tedy o něm na pochybách, neboť to pravda je od Pána tvého, však většina lidí nevěří.

18. Kdo je nespravedlivější než ten, kdo lži si proti Bohu vymýšlí? Takoví budou před Pána svého předvedeni a svědkové promluví: "Toto jsou ti, kdož o Pánu svém lži pronášeli!" Zdaž prokletí Boží nepadne na nespravedlivé,

19. kteří z cesty Boží svádějí a pokřivit si ji přejí a v život budoucí nevěří?

20. Tito nemohou nikterak uniknout zásahu Božímu na zemi a nenaleznou kromě Boha ochránce žádného. A trest pak bude jim zdvojnásoben, vždyť slyšet ani vidět schopni nebyli.

21. A to jsou ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, a opustilo je to, co si vymyslili,

22. a není pochyby, že v životě budoucím ještě větší ztrátu utrpí.

23. Však ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali a pokorní před Pánem svým byli, ti věru se stanou ráje obyvateli a budou v něm nesmrtelní.

24. A příměr těchto dvou skupin je jako příměr slepého a hluchého s vidoucím a slyšícím; zdaž mohou být si rovni v tomto příměru? Což se tedy nevzpamatujete?

25. I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby pravil jim: "Lide můj, já jsem pro vás varovatelem zjevným,

26. abyste neuctívali kromě Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu dne, jenž bude bolestný."

27. A řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož nevěřili: "Nevidíme v tobě nic jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme, že tě z nás následují bez rozmyšlení jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou přednost nad námi měli byste, ba spíše soudíme, že vy jen lháři jste!"

28. Noe odvětil: "Lide můj, což nechápete? Řídím-li se jasným důkazem od Pána svého, jenž uštědřil mi milosrdenství Své, vůči němuž vy slepí jste, mám snad zapotřebí vám je vnucovat, když k němu odpor cítíte?

29. Lide můj, nežádám od vás za to jmění žádné, odměna má je toliko u Boha. Neodeženu nikdy ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým.

30. Lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete?

31. Nepravím vám:, Mám u sebe pokladnice Boží? ani:, Znám věci nepoznatelné?, a neříkám vám ani, že anděl jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají, že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl, kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých."

32. Odpověděli: "Noe, již dost ses hádal s námi, a ještě spor s námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!"

33. Pravil: "Bůh sám vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit tomu nebudete schopni.

34. A neprospěje vám dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit, jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On Pánem je vaším a k Němu budete navráceni."

35. Řeknou-li: "On sám si to vymyslil", tedy odpověz: "Jestliže jsem si to vymyslil, hřích můj na mou hlavu padne, avšak já odpovědnost nemám za to, v čem vy hřešíte!"

36. I bylo vnuknuto Noemu: "Z lidu tvého již neuvěří nikdo kromě těch, kdo již uvěřili. Nermuť se tedy nad tím, co dělají!

37. Postav loď před zrakem Naším a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli - ti budou utopeni."

38. A stavěl loď, a kdykoliv okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I říkal: "Jen se mi smějte, však i my se vám budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně,

39. a tehdy se dozvíte, koho postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest trvalý!"

40. Když pak přišel rozkaz Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: "Nalož na ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty, kteří uvěřili!" A uvěřili s ním jen nemnozí.

41. Pravil Noe: "Vstupte do ni! Nechť ve jménu Boha se plavba její i zakotvení uskuteční! Vždyť Pán můj je věru odpouštějící i slitovný!"

42. A plula s nimi po vlnách jako hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě vzdáleném stál: "Synáčku, nastup spolu s námi a nezůstávej s nevěřícími!"

43. I odpověděl: "Uchýlím se na horu, jež před vodou mne zachrání." I zvolal Noe: "Nezachrání se dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž se slitoval." A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi utopenými.

44. A bylo řečeno: "Země, pohlť vodu svou! Nebe, zadrž déšť!" I opadla voda, rozkaz byl splněn a loď uvízla na hoře al-Džúdí. Pak bylo řečeno: "Pryč s lidem nespravedlivým!"

45. A zvolal Noe k Pánu svému a řekl: "Pane, syn můj zajisté patřil k rodině mé a slib Tvůj je věru pravdivý a Tys ze soudců nejspravedlnější."

46. Pravil Bůh: "Noe, on ani k rodině tvé nepatřil, vždyť konání jeho bylo nesprávné. A nežádej ode Mne to, o čem vědění nemáš, a napomínám tě, abys nebyl jedním z pošetilých!"

47. Noe odpověděl: "Pane můj, utíkám se k Tobě, abych se již více netázal na to, o čem vědění nemám. A jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli."

48. A bylo řečeno: "Noe, vystup z lodi, provázen pozdravem od Nás, a požehnání budiž s tebou i s národy, jež jsou s tebou; a jsou národy, jimž uštědříme užívání života pozemského a jichž se potom dotkne od Nás trest bolestný."

49. A toto je jedna ze zvěstí skrytých, které ti dáváme jako zjevení a které ani ty, ani lid tvůj jste před tím neznali. Buď tedy trpělivý, vždyť bohabojným patří konec šťastný!

50. A poslali jsme k ´Ádovcům bratra jejich Húda, jenž pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho - vždyť vy si jen vymýšlíte.

51. Lide můj, nežádám na vás odměnu žádnou, odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil. Což to nechápete?

52. Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!"

53. Odpověděli: "Húde, nepřinesl jsi nám žádný důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na slovo tvé a my ti nevěříme.

54. My pouze říkáme, že některé z božstev našich tě navštívilo zlým!" Pravil: "Odvolávám se k Bohu co svědku a též vy buďtež svědky, že odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete

55. vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechte!

56. Já na Boha spoléhám, Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného, aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po stezce přímé kráčí.

57. Jestliže se odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem vám již to, s čím poslán jsem byl k vám. Pán můj vás může jiným lidem nahradit, však vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj je věru strážcem všech věcí."

58. A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Húda a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího a zachránili jsme je od trestu přísného.

59. Tito ´Ádovci popírali znamení Pána svého, vzpírali se poslu Jeho a následovali rozkazu každého tyrana zarputilého.

60. A na tomto světě i v den zmrtvýchvstání doprovázet je bude prokletí. Ó ano, ´Ádovci věru v Pána svého neuvěřili! Ó ano, pryč tedy s ´Ádovci, lidem Húdovým!

61. A k Thamúdovcům jsme vyslali bratra jejich Sáliha, jenž pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho; On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní. O odpuštění Jej proste a pokání čiňte, neb Pán můj blízký je a popřeje sluchu prosícím."

62. I řekli: "Sálihu, byls jedním z nás, v něhož jsme dříve naděje své vkládali; chceš nám nyní zakazovat uctívání toho, co již otcové naši uctívali? A máme značné pochybnosti stran toho, k čemu nás vyzýváš."

63. Odpověděl: "Lide můj, co si myslíte? Mám-li jasný důkaz od Pána svého a dostalo-li se mi od Něho milosrdenství, kdo mi tedy proti Němu pomůže, jestliže Jej neuposlechnu? Tím rozmnožili byste jen mou ztrátu!

64. Lide můj, hle, toto je velbloudice Boží, jež pro vás je znamením. Nechte ji pást na zemi Boží a nečiňte jí nic zlého, aby se vám nedostalo trestu blízkého!"

65. Avšak oni ji podřízli a Sálih zvolal: "Užívejte si života v příbytcích svých ještě tři dny a toto není slib vylhaný."

66. A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož spolu s nim uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího před hanbou dne onoho. A Pán tvůj věru silný je i mocný.

67. A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich tvářemi k zemi ležící,

68. jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, Thamúdovci věru v Pána svého nevěřili! Ó ano, pryč tedy s Thamúdovci!

69. A již kdysi přišli vyslanci Naši se zvěstí radostnou k Abrahamovi a řekli: "Mír s tebou!" a on odvětil: "Mír s vámi!" a přinesl tele pečené bez meškání.

70. Když pak spatřil, že ruce jejich se po něm nevztahují, nelíbilo se mu to a pocítil strach před nimi. I řekli: "Neboj se, my k lidu Lotovu jsme vysláni."

71. A žena jeho, jež vedle stála, se smála, zatímco on seděl; a oznámili jsme jí o Izákovi a po Izákovi o Jakubovi zvěst radostnou.

72. I zvolala: "Běda mi, jak porodit mám, když již stařena jsem a tento manžel můj stařec? To věru by bylo věcí podivuhodnou!"

73. Řekli: "Jsi snad udivena rozhodnutím Božím? Nechť na vás spočine milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé domu tohoto a On chvályhodný je i slávyplný!"

74. Když pak strach opustil Abrahama a on pochopil zvěst radostnou, jal se s Námi přít o lid Lotův,

75. neboť Abraham byl věru člověk soucitný, laskavý a kajícný.

76. I řekli vyslanci: "Abrahame, přestaň s tím, vždyť rozkaz Pána tvého byl již vydán a dolehne na ně trest neodvratný."

77. A když přišli vyslanci Naši k Lotovi, udělalo se mu nevolno a pojala jej úzkost o ně, že nebude je moci chránit, a pravil: "Tohle určitě bude den obtížný!"

78. A seběhl se u něho v chvatu lid jeho a oni již dříve činy hnusné páchali a řekl jim Lot: "Lide můj, zde máte dcery mé, ony jsou pro vás čistší. Bojte se Boha a nezahanbujte mne v hostech mých. Což není mezi vámi jediný muž spravedlivý?"

79. Zvolali: "Ty přece víš, že na dcery tvé si žádné nároky neděláme, a ty dobře víš, čeho si žádáme!"

80. Odpověděl: "Kéž bych měl dosti síly proti vám, či kéž bych se mohl utéci k opoře mocné!"

81. Pravili vyslanci: "Lote, jsme vyslanci Pána tvého a tihle se k tobě nedostanou. Vydej se na cestu s rodinou svou po uplynutí části noci a nikdo z vás nechť se neobrací - jen žena tvá tak učiní, ji postihne to, co i ostatní postihne. A čas pro ně stanovený za jitra nastane, což není již jitro blízko?"

82. A když přišel rozkaz Náš, obrátili jsme město jejich naruby a dali jsme na ně pršet kamení z hlíny upěchované,

83. u Pána tvého označené - a není to vzdáleno od nespravedlivých.

84. A k Madjanovcům jsme vyslali bratra jejich Šu´ajba a on pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo vedle Něho. A nedávejte špatné míry a váhy! Já vidím, že v blahobytu si žijete, však obávám se pro vás trestu dne, jenž vše obklopí.

85. Lide můj, měřte a važte naprosto spravedlivě a nepoškozujte v ničem lidi a nepůsobte na zemi zlo šíříce pohoršení!

86. Dobrota Boží je pro vás lepší, jste-li věřící, a já nejsem věru nad vámi strážcem žádným."

87. Odpověděli: "Šu´ajbe, nařizuje ti snad modlitba tvá, abychom opustili to, co otcové naši uctívali, anebo abychom přestali nakládat s majetkem svým, jak chceme? Tys přece jinak člověk mírný a rozvážný!"

88. I pravil Šu´ajb: "Lide můj, což nevidíte, že mám jasný důkaz od Pána svého a že mi uštědřil od Sebe obživu překrásnou? Já nechci se s vámi příti o to, co vám zakazuji, já pouze chci, abyste se polepšili, pokud jsem toho schopen, a úspěch můj jen od Boha závisí, na Něj se spoléhám a k Němu se kajícně obracím.

89. Lide můj, nechť odpor váš vůči mně na vás neuvalí hřích, abyste nebyli postiženi tím, co již postihlo lid Noemův či lid Lotův nebo lid Sálihův - a lid Lotův není od vás příliš vzdálen!

90. Pána svého o odpuštění proste a pokání před Ním čiňte? vždyť Pán můj slitovný je i láskyplný!"

91. Odpověděli: "Šu´ajbe, chápeme jen málo z toho, co říkáš, avšak vidíme věru, žes slabý mezi námi, a nebýt rodu tvého, věru bychom tě ukamenovali, neboť nejsi vůči nám příliš mocný."

92. Pravil Šu´ajb: "Lide můj, zdaž rod můj je pro vás mocnější než Bůh, takže jste Jej nechali za sebou nestarajíce se o něj? Pán můj však věru objímá ve vědění Svém vše, co děláte.

93. Lide můj, jednejte podle stanoviska svého, já také tak budu jednat a potom poznáte, koho postihne trest zahanbující a kdo vlastně lhářem byl. Dávejte pozor, já také budu dávat pozor s vámi!"

94. A když přišel rozkaz Náš, zachránili jsme Šu´ajba a ty, kdož spolu s ním uvěřili, z milosrdenství od Nás přicházejícího. A postihlo ty, kdož nespravedliví byli, vzkřiknutí jediné a jitro nalezlo je v domech jejich ležící tvářemi k zemi,

95. jako by v nich nikdy nebyli žili. Ó ano, pryč s Madjanovci, tak jako bylo řečeno: pryč s Thamúdovci!

96. A poslali jsme Mojžíše se znameními Našimi a zjevnou pravomocí

97. k Faraónovi a velmožům jeho; ti však následovali rozkazu Faraónova, ačkoliv rozkaz ten k správnému nemohl vésti.

98. A půjde Faraón v čele lidu svého v den zmrtvýchvstání a dovede je k místu, kde napojí je ohněm - a jak hnusné je napajedlo, z něhož píti budou!

99. A byli prokletím pronásledováni na tomto světě a budou tak i v den zmrtvýchvstání - jak hnusný je dar, jenž bude jim darován!

100. A toto je část zvěstí o městech, které ti vyprávíme: některá z nich ještě stojí, jiná však byla smetena.

101. My neukřivdili jsme obyvatelům jejich, nýbrž oni sami sobě ukřivdili, a nebyla jim k ničemu božstva jejich, jež vedle Boha vzývali, když naplnil se rozkaz Pána tvého, ba naopak, pouze zkázu jejich rozmnožila.

102. Takový je zásah Pána tvého, když města zasahuje, jež nespravedlivá jsou. A zásah Jeho věru bolestný je a prudký!

103. A zajisté je v tom znamení pro toho, kdo bojí se trestu dne posledního; a to bude den, v němž lidé budou shromážděni, a bude to den, v němž všichni budou přítomni,

104. Námi pouze do lhůty stanovené odložený.

105. A v den, až se dostaví, nepromluví duše žádná bez Jeho svolení a budou mezi nimi nešťastní i blažení.

106. Pokud se týká nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm bude pro ně jen sténání a úpěni

107. a zůstanou tam navěky, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si přeje.

108. Pokud se týká blažených, ti do zahrad se dostanou a nesmrtelní tam zůstanou, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak a to dar bude nezkrácený.

109. A nepochybuj nikterak ohledně toho, co lidé tito uctívají: vždyť uctívají jen to, co před nimi již otcové jejich uctívali. A My dáme jim podíl jejich přesně, bez zkrácení.

110. A zajisté jsme již kdysi dali Mojžíšovi Písmo a vznikly o něm spory; a kdyby nebylo slova, jež předtím již přišlo od Pána tvého, bylo by mezi nimi již rozhodnuto. A oni stále o něm vážně pochybují.

111. Pán tvůj pak zajisté přesně každému za skutky jeho odplatí a On dobře je zpraven o tom, co dělají.

112. Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte.

113. Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete.

114. Konej modlitbu na obou koncích dne i v nočních hodinách, blízkých k ránu a večeru! A dobré skutky věru rozptylují špatné - a toto je připomenutí pro ty, kdož Boha vzpomínají.

115. Buď neochvějný, neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobré konají.

116. Proč bylo mezi pokoleními předešlými tak málo těch, kdož byli poctiví a bránili šíření pohoršení na zemi? A ty jsme zachránili. Zatímco nespravedliví následovali to, čeho se jim dostalo z přepychu, a stali se hříšníky.

117. Pán tvůj pak není takový, aby zničil města ona nespravedlivě, zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali.

118. Kdyby Pán tvůj chtěl, byl by věru učinil lidstvo národem jediným, avšak oni stále jsou ve sporech

119. kromě těch, nad nimiž se Pán tvůj slitoval; a kvůli tomu je stvořil. Nechť tedy splní se slovo Pána tvého: "Já věru peklo džiny i lidmi společně naplním!"

120. A vyprávíme ti toto vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i varování a připomenutí věřícím.

121. Rci těm, kdož nevěří: "Jednejte podle stanoviska svého, my také podle svého budeme jednat!

122. Vyčkávejte a my také budeme vyčkávat!"

123. A Bohu náleží nepoznatelné na nebesích i na zemi a k Němu se vrací rozkazy všechny. Uctívej Jej tedy a na Něj spoléhej - a není Pánu tvému lhostejné to, co děláte!