Anwar a Ptáček

Z atímco kráčel Anwar domů ze školy, začalo silně pršet. Po večeři, než začal dělat domácí úkoly, poprosil matku, zda by se nemohl chvíli dívat na déšť. Dovolila mu, aby se chvilku díval. Anwar šel k oknu a pozoroval, jak venku prší. Po ulici chodili lidé s deštníky a další, kteří deštník neměli, se ukrývali podél budov. Zanedlouho se všude kolem začaly tvořit kaluže. Projíždějící auta šplíchala vodu na chodníky a lidé prchali z okraje chodníku, aby se nenamočili. Anwar myslel na to, jak je hezké být doma a že by měl děkovat Alláhu za to, že mu poskytl jídlo a teplý dům, v němž bydlí. Právě v té chvíli na okenní parapet usedl vrabec. Anwar si pomyslel, že ten ubohý pták musí hledat úkryt před deštěm a hned otevřel okno.

"Ahoj, jmenuji se Anwar," řekl. "Jestli chceš, můžeš jít dovnitř."

"Děkuji, Anware," řekl ptáček. "Rád bych počkal uvnitř až přestane pršet."

"Musí ti být venku zima," soucítil s ním Anwar. "Nikdy jsem neviděl ptáka takto zblízka. Jak tenké máš nožičky! Jakto, že udrží tvoje tělo?"

"To máš tedy pravdu, Anware," souhlasil vrabčák. "My ptáci máme ve srovnání s vašimi těly tenké končetiny. Ale navzdory tomu udrží naše tělo dost snadno. Uvnitř je mnoho svalů, cév a nervů. Kdyby byly naše nožky o něco tenčí nebo tlustší bylo by pro nás obtížné létat."

"Létání, to musí být bezvadný pocit," dumal Anwar. "I vaše křídla jsou tenká, ale dokážete s nimi létat. Jaktože můžeš uletět takové dlouhé vzdálenosti, aniž by ses unavil?"

"Když vzlétáme, spotřebujeme hodně energie, protože naše tenká křídla musí unést váhu celého těla," začal vrabec. "Ale jakmile jsme ve vzduchu, odpočíváme a necháváme se nést větrem. Takto, protože spotřebováváme málo energie, se neunavíme. Když vítr zmizí, znovu začneme mávat křídly. Kvůli této výhodě, kterou pro nás Alláh vytvořil, uletíme dlouhou vzdálenost."

Anwar se pak zeptal, "Jak vidíš, co je kolem, když letíš?"

Vrabec vysvětloval: "Zrak je nejlepší z našich smyslů. Mimoto, že nám umožnil létat, Alláh nám dal také nadřazený smysl vidění. Kdybychom neměli tak skvělý zrak spolu s naší zázračnou schopností létat, to by bylo pro nás velice nebezpečné. Dovedeme vidět věci daleko jasněji než lidé a máme širší zorné pole. Takže když před sebou uvidíme nebezpečí, můžeme změnit směr a rychlost letu. Nedovedeme očima pohybovat, tak jako lidé, neboť naše oči jsou pevně uloženy v důlcích. Ale dovedeme rychle točit hlavou a krkem, abychom rozšířili svoje zorné pole."

Anwar rozuměl: "Takže proto ptáci vždycky pohybují hlavou: aby viděli kolem sebe. Jsou všichni ptáci stejní?"

"Sovy a jiní noční ptáci mají moc velké oči," pokračoval vrabec. "Díky určitým zvláštním buňkách v očích mohou vidět v tlumeném světle. Kvůli tomu mohou sovy dobře vidět, když v noci loví. Existují také druhy ptáků, kterým se říká vodní; Alláh je stvořil tak, že mohou dobře vidět ve vodě. Potápějí své hlavy pod vodu a chytají brouky a rybky. Alláh vytvořil schopnosti těchto ptáků tak, aby mohli snadno vidět ve vodě a chytat svoji kořist."

"Zobáky všech ptáků nejsou stejné. Pročpak?" zeptal se Anwar.

"Alláh vytvořil různé druhy zobáků pro rozličné druhy ptáků, aby zvládli rozmanitou práci," přišla odpověď. "Naše zobáky jsou dokonale vhodné pro prostředí, v němž žijeme. Housenky a červi jsou velice chutní pro ptáky, kteří je jedí. S našimi tenkými ostrými zobáky dovedeme lehce sbírat housenky a červy ze spodní strany listů. Ptáci, kteří jedí ryby, mají obvykle velice dlouhé zobáky zakončené ve tvaru naběračky, aby mohli snadno lapat ryby. A ptáci, kteří se krmí na rostlinách mají takové zobáky, které jim dovolují jednoduše jíst ten druh rostliny, která jim chutná. Náš Pán dokonale zajistil každého tvora na Zemi tím, že jim dal schopnosti, které potřebují."

Anwar měl pro vrabčáka jinou otázku: "Nemáš uši jako já, přesto mě dobře slyšíš. Jakto?"

"Sluch je pro nás ptáky velice důležitý smysl. Používáme ho při lovu a navzájem se upozorňujeme na případné nebezpečí, abychom se mohli ochránit. Někteří ptáci mají sluchové membrány, jež jim umožňují zaslechnout i nepatrné zvuky. Uši sov jsou velice citlivé na zvuk. Uslyší takové hladiny zvuku, jaké lidské bytosti slyšet nemohou," pověděl mu vrabec.

Anwar se pak dotazoval: "Vy ptáčci hezky zpíváte. Rád vás poslouchám. Na co svoje hlasy používáte?"

Pták přikývl: "Někteří z nás mají různé písně, aby odlákali nepřátele z cesty. Někdy si stavíme hnízda v dutinách stromů, a když se dovnitř pokouší vniknout vetřelec, syčíme jako hadi. Vetřelec si myslí, že v hnízdě je had, a to nám dovoluje hnízda ochránit."

"Jak jinak hnízda chráníte před nepřáteli?" zajímal se Anwar.

"Budujeme mnoho klamných hnízd, abychom nepřátele svedli z cesty," pravil ptáček. "Tímto způsobem svedeme vetřelce z cesty a chráníme hnízdo s vejci, které jsme v oblasti schovali. Abychom hnízda zabezpečili před hady, skrýváme vstupy a děláme je složité. Jinou ochranou je budovat hnízda na stromech, které mají trnité větve."

"Jakto, že někteří ptáci mohou plavat ve vodě? A jakto, že ne všichni ptáci mohou plavat?" ptal se Anwar svého kamaráda.

Vrabec odpovídal: "Alláh některé z nás stvořil schopné plavání. Dal jim nohy opatřené plovací blánou. Jiní mezi prsty blány nemají. Takže mimo vodních ptáků, ptáci plavat nemohou."

"To je jako ploutve!" zvolal Anwar. "Když plavu s ploutvemi, mohu plavat mnohem rychleji."

"Existují určité druhy ptáků, mající takové ploutve od narození," řekl pták.

Mezitímco měli Anwar s ptáčkem tento rozhovor, matka ho zavolala, aby šel do svého pokoje a udělal si domácí úkoly. A zároveň i déšť venku ustal.

Anwar řekl svému kamarádovi: "Teď musím jít do pokoje a udělat si úkol. Zítra povím kamarádům o tvých zvláštních schopnostech, a jak Alláh stvořil tebe a ostatní tvory s tak dokonale tvořivou uměleckou zručností."

"Déšť už přestal, tak se mohu vrátit do svého hnízda," odvětil vrabčák. "Děkuji ti, že jsi mne pozval dovnitř, Anware. Budeš-li o nás povídat svým přátelům, řekneš jim také, aby se o nás starali a neházeli po nás ani jiných zvířátkách kameny?"

"Ano, to jim určitě řeknu," souhlasil Anwar. "Kéž tě Alláh ochraňuje."

Anwar otevřel okno a pták hned vyletěl, táhnoucí vzduchem. Anwar přemýšlel o dokonalosti Alláhova stvoření a posadil se, aby si vypracoval úkol.